OLOVĚNÝ DUŠAN 2016 - Architektura a urbanismus: vítězný ateliér

Jiná budova fakulty architektury = jiný systém výuky architektury

Tvrdíme, že dům ovlivňuje výuku a určuje její konečné výsledky. Vytváří též mikrosvět, ve kterém se student i učitel přetvářejí, ve kterém se vyvíjejí. Zda k lepšímu či k horšímu záleží právě na tom domě. Chceme-li se jako lidé a společenství vyvíjet, musíme mít chuť stále prověřovat jiné cesty, hledat jiné přístupy, mít schopnost se zpochybnit. Naše zadání bylo komunikací, chtěli jsme vědět, v jakém prostředí by se chtěli studenti učit architektuře. Jak, kým, s jakým cílem a také proč.
Tato diskuse, jejímž výsledkem měl být obraz hmotné budovy, má nyní ve svém finálním výsledku sloužit vám studentům, nám pedagogům a všem dalším lidem pohybujícím se zde. Nejde o konfrontaci, provokaci či kritiku, jde o představení alternativ k této budově, k tomuto systému se snahou jej vylepšit.
Nejprve jsme hledali ideu školy, tu jsme následně přetvářeli do hmotné architektury. Jako výchozí jsme zvolili místo, kde nyní fakulta stojí, studenti ale měli právo své místo hledat. Stavební program vzešel z ideje výuk jednotlivých zde předložených koncepcí.

Nechť vás předložené koncepce přimějí k zamyšlení.


studenti
Anna Blažková
Filip Galko
Antonín Hampl
Josef Choc
Štěpán Janů
Emília Jarošová
Viktor Kákoš
Anna Křížová
Helena Kubínová
Radka Kuchařová
Pavel Mahdal
Eliška Martínková
Michaela Mrázová
Eliška Müllerová
Martin Petřík
Eva Pettrichová
Filip Pšenčík
Anna Svobodová
Vojtěch Šedý
Zuzana Šikulová


za porotu Martin Kožnar

Vstup do tohoto ateliéru byl jako vstoupit do jiného světa. Výtvarného, individuálního, kreativního, svobodného. Místy i bláznivého a zdánlivě nereálného, ale v zaujetí a prezentaci každé jednotlivé práce přesvědčivého. Myslím, že je to i tím, že se tento ateliér rozhodl zabývat se poctivě už v počátku základními úvahami k zadanému tématu. I to bylo žádáno. Jak se píše v úvodníku “Zpochybnit se“. Je přirozené, že si vedoucí architekti kladou otázky ve formě zadání vlastně tak trochu i sami sobě. Jelikož je duo Kraus-Čančík na škole nové, položilo svou první otázku, své první zadání, zcela jasně „I Ty navrhni školu architektury!“
Odpovídají studenti sami za sebe a dávají tím společně zprávu i nám. Nejen studentům architektury, nejen architektům, učitelům, ale i společnosti. Aniž bychom tušili, že se to někde řeší, diskutovali jsme o tom během procházení projektů a školou zcela přirozeně. Stejně tak se na to ptá i nearchitektonická společnost. Kde a jak se učíme to, co děláme. Snaží se ex post pochopit nás a naše myšlení, protože chtě nechtě my ovlivňujeme život každého jednotlivce.

Zpět k věci. Čerstvá a svěží energie. Každý projekt je postaven na jiném, osobním konceptu, a tak vyžaduje specifickou prezentaci, formu, která v rámci celku působí, vyniká, ale egoisticky nekřičí. Nekřičí ani v rámci kontextu, do kterého každý projekt vstupuje, protože část studentů si zvolila své specifické místo/místa. Většina projektů byla skutečně dobrých a rozvířila diskusi. Zbývá dodat, že skvělých ateliérů, které ve škole zářily, bylo více, ale tento byl v něčem jiný.
Gratulujeme.

ROZHOVOR S VEDOUCÍMI ATELIÉRU A PREZENTACE PRACÍ STUDENTŮ »»