V. Cena Bohuslava Fuchse - oceněné projekty
Jaroslav Matoušek + Norbert Obršál; 3. ročník
5+5 Obnova měst – Stadterneuerung
doc. Ing.arch. Karel Havliš, Ing.arch. Ondřej Chybík, Ing.arch. Michal Krištof
Cesta na rozhraní města a krajiny. Odkrytí a posílení největšího potenciálu Moravského Krumlova. Vytvoření kontinuálního prostoru na pozadí prolínajícího se města a krajiny.
Lea Koncerová + Kateřina Baťková; 3. ročník
5+5 Obnova měst – Stadterneuerung
doc. Ing.arch. Karel Havliš, Ing.arch. Ondřej Chybík, Ing.arch. Michal Krištof
Krems/ Stein an der Donau
Řeka Dunaj protékající Steinem hrála pro město vždy zásadní roli. Po vybudování silnice kolem břehu přišlo město o svůj nejkvalitnější prostor- nábřežní promenádu. Nového vedlejší rameno řeky přivádí do města kvalitu a život.
Kyjov/ Boršov
Vesnice Boršov se nachází ve významné vinařské oblasti. Uprostřed návsi ulicového charakteru byly původně vystavěny vinné sklípky. Časem však musely ustoupit rozšiřující se silnici. Naším cílem bylo navrátit sklepy na jejich původní místo a vytvořit veřejný prostor, který dnes na vesnici chybí. Tradice se snažíme obnovit velmi netradičním způsobem- prostřednictvím automatu na víno, který celý vývoj nastartuje.
Oliver Kažimír; 2. ročník
Loděnice v Podzámecké zahradě
doc. Ing.arch. Josef Hrabec, CSc.
Podzámocká záhrada v meste Kroměříž sa rozprestiera medzi Arcibiskupským zámkom a riekou Moravou. Je bezprostredne prepojená s mestom a voľne prístupná ľuďom. Vzhľadom na urbanizmus mesta sa dá tvrdiť, že záhrada je priestorom, ktorý obyvateľom mesta poskytuje možnosť oddychu od hluku a hektického pracovného i osobného života v meste. Vďaka veľkorysej rozlohe záhrady, 47 hektárov, nevníma návštevník jej polohu mestom. Je izolovaným svetom, ktorý oplýva vlastným životom - vzácnou vegetáciou a vo väčšej či menšej miere aj voľne žijúcimi zvieratami. Pre jej jedinečnosť je Podzámocká záhrada národnou kultúrnou pamiatkou a od roku 1998 súčasťou svetového prírodného a kultúrneho dedičstva UNESCO. znik záhrady sa datuje do 15. storočia. Odvtedy prechádza rôznymi zmenami a až v 19. storočí sa mení na krajinársky park obohatený o menšie romantické stavby (Pompejánská kolonáda, Paví dvůr, Rybářský pavilon, Colloredova kolonáda).
Pre posúdenie navrhovaného konceptu je dôležitý účel záhrady v súčasnosti, bez ohľadu na historické artefakty umiestnené v krajine. Z môjho pohľadu na tomto mieste človek hľadá úkryt pred mestom, a práve to mu ponúka krajinársky park. V nej sa ľuďom ponúka priam terapeuticky pôsobiaci pohľad na prírodu, ktorá sa javí snovo, ba až rozprávkovo. Stromami husto pokryté oblasti sa striedajú s otvorenými trávnatými lúkami a vodnými plochami. Voľnosťou rozmiestnenia vegetácie dosahuje park dojem prirodzenosti, stáva sa záhadným, vytvára momenty prekvapenia a jedinečných pohľadov. Aj keď typovo patrí k anglickému krajinárskemu parku (teda ponúka ilúziu prirodzenosti), istú geometriu v ňom vytvára Dlhý rybník a alej tiahnuca sa popri ňom, ktorá je prepojená so všetkými troma vstupmi do záhrady. Dimenzie a priamosť stromovej aleje prirodzene priťahuje ľudí a činí ju tak ústrednou cestou. Avšak je len ‘dialnicou’, je predvídateľná. Odporuje princípom krajinárskeho parku, v ktorom by sa človek mal túlať a objavovať. Práve poloha tejto aleje medzi Dlhým a Divokým rybníkom ma prinútila premýšľať o umiestnení objektu lodenice, kedže nie je mojim účelom lodenicu pred ľudmi úplne schovať.
Zjednodušene sa ale dá tvrdiť, že existujú dva varianty prístupu. Buď vytvoriť citeľný zásah do krajiny, naplniť priestor ľuďmi, kde gagot kačiek bude prehlušený mľaskotom ľudí pojedajúcich hranolky - ciže vytvorenie atrakcie. Na druhej strane je možný zásah minimálny, podporujúci intimitu a pôvab tohto miesta. Zvolil som si druhú možnosť. Umiestnenie lodenice pri Divokom rybníku vybranú predstavu podporuje, lebo toto miesto má naozaj súkromný charakter. Počas vysedávania pod stromami v podzámockej záhrade som do značnej miery nadobudol presvedčenie, že vytvorenie objektu s istými atraktívnymi funkciami môže miestu len uškodiť. Využitie rybníka na člnkovanie má byť jedinečným momentom. Pri zachovaní atmosféry je aj jeho kapacita do značnej miery obmedzená.
Hmotovo na túto skutočnosť reagujem svojím návrhom lodenice. Objekt minimalizujem na jej prevádzkove minimum. Funkčne a kapacitne sa jedná o stavbu slúžiacu na uskladnenie dvoch menších lodí (rozmer 2,45m x 1,2 m), počas dňa využívanú správcom, ktorý prípadným záujemcom člnkovanie sprístupní. Súčasne sa táto stavba dá využiť ako malá dielňa, slúžiaca na prípadné menšie opravy a údržbu objektu a jeho okolia. Nutnosťou je pridanie toalety, ktorá slúži prevažne správcovi, v nutnom prípade aj návštevnikovi (keďže nejde o objekt v reálnej prirode, ale o park, ktorý je spojený priamo s mestom nemyslim ze hygienicke zariadenia nie su na tomto mieste nevyhnutne). Istá prídavná funkcia občerstvenia s posedením stráca význam vzhľadom na fakt, že tieto funkcie už spĺňa Rybárska bašta, ktorá sa nachádza len 200 metrov od tohto miesta, resp. desiatky občerstvovacích zariadení neďaleko v meste. Som presvedčený, že funkcia reštaurácie či kaviarne, alebo podobných zariadení je výhradne mestskou záležitosťou.
Objekt sa do priestoru rozkladá voľne stojacimi stenami, ktoré sa na neho geometricky viažu. Presnejšie definujú polohu a smer móla vystupujúceho nad hladinu rybníka. Opticky podporujú prechod od hlavnej aleje až na koniec móla. V týchto stenách sa nachádzajú priezory do krajiny. Ich umiestnenie upozorní okoloidúceho na výnimočnú polohu a pohľad. Do tohto objektu sa človek usadí a v tichu si užíva okolie podzámockej záhrady. Tvaroslovie je jednoduché, anorganické, vytorené človekom. Naproti tomu materiálové vyjadrenie - betónová surovosť a povrchová neopracovanosť – sa spája s prírodnými kvalitami. Tieto objekty sa nechajú opracovať živlami a časom. Príroda ich príjme ako svoju súčasť.
Jedná sa o objekt s rozmermi 4,5x2,8 metra, konštrukčnou výškou 2,75 metra. Konštrukcia je betónová, monolitická, hrúbka steny 150mm. Povrchom je pohľadový betón s otlačenom štruktúrou drevených latí šírky 115mm, použitých na debnenie. Prkvy ako okenné ostenie, sedáky, dvere a mólo sú z masívneho dubového dreva. (poprípade agátové, tiež dobre odoláva vode). Okno objektu je vsadené do hliníkového rámu, spodná časť je vysúvateľná. Dvere do toalety sú otočné, šírky 800mm, dvere do skladu sú posuvné, šírky 1100mm (z dôvodu úspory miesta a lepšej manipulácie s loďkami). Strecha objektu je vyspádovaná do odtoku, ktorý vedie do instalačnej šachty, takisto aj splašková voda z toalety. Hlavný objekt je uložený na základových pásoch, prídavné stenové objekty sú do zame zapustené mikropilótami, kvôli ich malej priestorovej stabilite. Objekt je napojený na elektrinu a vodu podzemnými prípojkami. Drevené sedáky vystupujúce z betónových stien su prichytené nerezovými úholníkmi.
Funkčne je objekt s jej primárnou úlohou (lodenice) využívaný sezónne. Pre potreby jeho využitia ako dielne pre správcu v zimných mesiacoch je vybavený elektrickým ohrevom vody a vzduchu.
Marek Jakubík; 1. ročník
Infinity
Ing.arch. Jan Mléčka
Koncept vychádza z buddhistickej filozofie života a plynutia času.
Úzka, 5 m vysoká vstupná chodba symbolizuje životnú púť, a stiesnený priestor navodzuje úzkostné pocity ktoré sú taktiež súčasťou života založeného na hmotných veciach.
Úzky priestor medzikružia tvoreného 8 m vysokými železobetónovými stenami, predstavuje kolobeh života, zmenu a nekonečnosť plynutia času.
Vnútorné otvorené priestranstvo je v kontraste s predchádzajúcími priestormi a má byť miestom na rozjímanie, oddych a sebapoznanie.
Mojím zámerom bolo vytvoriť tiché priestranstvo izolované od vonkajšieho ruchu a umožniť individuálne - a predsa pre všetkých rovnaké – precítenie kontrastných priestorov, v ktorých má každý možnosť nájsť reflexie a analógie z vlastného života.
Bc. Miloš Trenz; 5. ročník
Res Publica III – Škola základ života – ZUŠ Kopřivnice
prof. Ing.arch. Ivan Ruller
Zadání
Předmětem projektu je transformace staré budovy nefunkční základní školy na školu uměleckou. Jedná se o historický objekt s výraznými architektonickými rysy, doplněný o necitlivé, účelové přístavby a zásahy pozdějších dob. Přesný stavební program jasně limituje požadavky na jednotlivé provozy. Komplikovaná situace však vybízí nejen k funkční a provozní reorganizaci, ale především k úvahám nad architektonickým výrazem, důstojností a přívětivostí prostředí a především nad společenským kontextem školy jako veřejné instituce. Jde o řešení konfliktu „staré typologie“ se současnými uvolněnými nároky na kreativní prostředí.
Ambice
Cestu, kterou se pro řešení tohoto úkolu snažím nalézt, nejlépe charakterizuje výrok Petera Zumthora, který jsem si dovolil použít jako motto své práce.
"aby Nové našlo své místo, musí nás nejprve podnítit k tomu, vidět Staré v novém světle“
Cílem návrhu je tedy nalezení a následné rozvinutí kvalit stávající stavby. Po brutálním zásahu přístavby ze sedmdesátých let je žádoucí obnovení důstojnosti místa a využití výtvarně kompozičních hodnot historického objektu, které byly potlačovány a ukrývány v zeleni. Hierarchizací a stanovením nové organizace funkcí se snažím dosáhnout příjemného, inspirativního prostředí, ale také jasného rámce provozu a vážnosti školy, která ke kvalitnímu vzdělávání jakéhokoliv druhu bezpochyby patří.
Okolní vazby
Kopřivnice je město solitérních staveb, proto je tak koncipována i umělecká škola. Komunikuje s městem na všechny strany a stává se bodem - respektive jedním z „cílů“ aktivit místních obyvatel. Veškeré přístavby proto byly odstraněny a došlo k propojení zahrady školy s přilehlým parkem. Budova tak respektuje místní urbanismus a nesnaží se uzavírat jediný blok ve městě.
S uměleckou školou by mělo být zacházeno jako s veřejnou institucí, která neslouží pouze uzavřenému okruhu lidí. Jako centrum kreativní činnosti a pozitivní aktivity se otevírá do okolí, vystupuje z budovy do města a opačně umožňuje městu, aby vstoupilo do ní. Protože kreativita se jen těžko projeví za zavřenými dveřmi....
Dispoziční a provoní úpravy
Jak již bylo uvedeno výše, návrh se upíná na historickou budovu. Zde je vytvořena pomyslná funkční, ale i kompoziční osa, na níž jsou řazeny hlavní prostory – důstojný velkorysý nástup a předprostor, foyer s galerií a především nové jádro a těžiště školy - auditorium, které se otáčí jak k vnitřnímu, tak i k venkovnímu prostoru.
Přízemí je věnováno především veřejnosti a má za úkol společensky „spolupracovat“ s městem. Ostatní podlaží jsou potom jasně funkčně členěna a věnována jednotlivým uměleckým oborům. Ve druhém nadzemním podlaží je to hudba a ve třetím výtvarná tvorba. Záměrem je však funkce spíše spojovat než segregovat, proto jsou propojovány prostřednictvím variabilních ploch - společenských sálů, kde se jejich zájmy mohou protínat. Úprava těsného okolí školy potom nabízí příležitost vyjít s jakoukoliv aktivitou ven a provozovat ji v relativním klidu přímo ve městě.
Nová hmota
Nový stavební zásah do objektu je řešen tak, aby s ním do určité míry kontrastoval. Pro zachování svébytnosti staré budovy a nové části zároveň, byly zvoleny konstrukce a materiály charakteristické subtilností a lehkostí. Navzdory své odlišnosti jsou však jasně organizovány a uspořádány hmotou staré budovy.
Nové venkovní plochy jsou upraveny jako parkový prostor, se zpevněným povrchem, který umožňuje prakticky jakoukoliv činnost.
Bc. Kamila Petráková; 5. ročník
Res Publica III – Škola základ života – ZUŠ Kopřivnice
Ing.arch. Jan Sochor
Předmětem ateliérové práce bylo vytvoření návrhu rekonstrukce, přestavby a případně dostavby budovy bývalé základní školy při ulici Štramberská v Kopřivnici pro účely využití Základní Uměleckou Školou Zdeňka Buriana. Stávající budova se nachází v poměrně výsadní poloze na jedné ze dvou hlavních ulic v Kopřivnici v přímé návaznosti na Masarykovo náměstí s kostelem svatého Bartoloměje. Přes ulici se nachází další budova, hrající nezanedbatelnou roli v kulturním životě města – Katolický dům.
Mou snahou při navrhování bylo vytvoření umělecké školy, která má něco víc, než jiné umělecké školy. To se mi doufám podařilo díky vnitřnímu dvoru, který spojuje všechny umělecké obory dohromady. Zároveň jsem se snažila vytvořit tuto školu tak, aby byla srozumitelná i pro cizí návštěvníky. Rozmístění jednotlivých učeben a prostor využívaný širší veřejností, je z mého pohledu více než logické. Společné prostory a hudební obor jsou umístěny ve starším objektu ze dvou stávajících budov. Společné prostory (koncertní sál, galerie, knihovna) jsou podle mého názoru místa, které slouží k prezentaci školy, a proto byla tato budova jasnou volbou pro umístění těchto funkcí. Zároveň jednou z hodnot tohoto objektu jsou mohutné stěny, které zlepšují zvukovou neprůzvučnost. Z tohoto důvodu jsem zde umístila hudební obor. Protipólem je montovaná budova, která umožňuje větší variabilitu v prostoru-což je výhodou pro výtvarný a taneční obor.
Abych dosáhla mých stanovených požadavků na chod této školy, jsem v návrhu odstranila značnou část stávajících objektů. Díky odstranění jednopodlažních objektů na pozemku a odstranění jednoho z traktů stávajícího objektu se mi povedlo vytvořit uspořádaný vnitřní prostor dvora, který umožnil dosáhnout všech hodnot, které byly základem mého konceptu. Snažila jsem se vytvořit svět sám pro sebe - venkovní prostor vhodný pro tanec, výtvarnou tvorbu a pro hru na hudební nástroje. Vše je možné propojit a zároveň se nemusí rušit...
Více informací >
5+5 Obnova měst – Stadterneuerung
doc. Ing.arch. Karel Havliš, Ing.arch. Ondřej Chybík, Ing.arch. Michal Krištof
Cesta na rozhraní města a krajiny. Odkrytí a posílení největšího potenciálu Moravského Krumlova. Vytvoření kontinuálního prostoru na pozadí prolínajícího se města a krajiny.
Lea Koncerová + Kateřina Baťková; 3. ročník
5+5 Obnova měst – Stadterneuerung
doc. Ing.arch. Karel Havliš, Ing.arch. Ondřej Chybík, Ing.arch. Michal Krištof
Krems/ Stein an der Donau
Řeka Dunaj protékající Steinem hrála pro město vždy zásadní roli. Po vybudování silnice kolem břehu přišlo město o svůj nejkvalitnější prostor- nábřežní promenádu. Nového vedlejší rameno řeky přivádí do města kvalitu a život.
Kyjov/ Boršov
Vesnice Boršov se nachází ve významné vinařské oblasti. Uprostřed návsi ulicového charakteru byly původně vystavěny vinné sklípky. Časem však musely ustoupit rozšiřující se silnici. Naším cílem bylo navrátit sklepy na jejich původní místo a vytvořit veřejný prostor, který dnes na vesnici chybí. Tradice se snažíme obnovit velmi netradičním způsobem- prostřednictvím automatu na víno, který celý vývoj nastartuje.
Oliver Kažimír; 2. ročník
Loděnice v Podzámecké zahradě
doc. Ing.arch. Josef Hrabec, CSc.
Podzámocká záhrada v meste Kroměříž sa rozprestiera medzi Arcibiskupským zámkom a riekou Moravou. Je bezprostredne prepojená s mestom a voľne prístupná ľuďom. Vzhľadom na urbanizmus mesta sa dá tvrdiť, že záhrada je priestorom, ktorý obyvateľom mesta poskytuje možnosť oddychu od hluku a hektického pracovného i osobného života v meste. Vďaka veľkorysej rozlohe záhrady, 47 hektárov, nevníma návštevník jej polohu mestom. Je izolovaným svetom, ktorý oplýva vlastným životom - vzácnou vegetáciou a vo väčšej či menšej miere aj voľne žijúcimi zvieratami. Pre jej jedinečnosť je Podzámocká záhrada národnou kultúrnou pamiatkou a od roku 1998 súčasťou svetového prírodného a kultúrneho dedičstva UNESCO. znik záhrady sa datuje do 15. storočia. Odvtedy prechádza rôznymi zmenami a až v 19. storočí sa mení na krajinársky park obohatený o menšie romantické stavby (Pompejánská kolonáda, Paví dvůr, Rybářský pavilon, Colloredova kolonáda).
Pre posúdenie navrhovaného konceptu je dôležitý účel záhrady v súčasnosti, bez ohľadu na historické artefakty umiestnené v krajine. Z môjho pohľadu na tomto mieste človek hľadá úkryt pred mestom, a práve to mu ponúka krajinársky park. V nej sa ľuďom ponúka priam terapeuticky pôsobiaci pohľad na prírodu, ktorá sa javí snovo, ba až rozprávkovo. Stromami husto pokryté oblasti sa striedajú s otvorenými trávnatými lúkami a vodnými plochami. Voľnosťou rozmiestnenia vegetácie dosahuje park dojem prirodzenosti, stáva sa záhadným, vytvára momenty prekvapenia a jedinečných pohľadov. Aj keď typovo patrí k anglickému krajinárskemu parku (teda ponúka ilúziu prirodzenosti), istú geometriu v ňom vytvára Dlhý rybník a alej tiahnuca sa popri ňom, ktorá je prepojená so všetkými troma vstupmi do záhrady. Dimenzie a priamosť stromovej aleje prirodzene priťahuje ľudí a činí ju tak ústrednou cestou. Avšak je len ‘dialnicou’, je predvídateľná. Odporuje princípom krajinárskeho parku, v ktorom by sa človek mal túlať a objavovať. Práve poloha tejto aleje medzi Dlhým a Divokým rybníkom ma prinútila premýšľať o umiestnení objektu lodenice, kedže nie je mojim účelom lodenicu pred ľudmi úplne schovať.
Zjednodušene sa ale dá tvrdiť, že existujú dva varianty prístupu. Buď vytvoriť citeľný zásah do krajiny, naplniť priestor ľuďmi, kde gagot kačiek bude prehlušený mľaskotom ľudí pojedajúcich hranolky - ciže vytvorenie atrakcie. Na druhej strane je možný zásah minimálny, podporujúci intimitu a pôvab tohto miesta. Zvolil som si druhú možnosť. Umiestnenie lodenice pri Divokom rybníku vybranú predstavu podporuje, lebo toto miesto má naozaj súkromný charakter. Počas vysedávania pod stromami v podzámockej záhrade som do značnej miery nadobudol presvedčenie, že vytvorenie objektu s istými atraktívnymi funkciami môže miestu len uškodiť. Využitie rybníka na člnkovanie má byť jedinečným momentom. Pri zachovaní atmosféry je aj jeho kapacita do značnej miery obmedzená.
Hmotovo na túto skutočnosť reagujem svojím návrhom lodenice. Objekt minimalizujem na jej prevádzkove minimum. Funkčne a kapacitne sa jedná o stavbu slúžiacu na uskladnenie dvoch menších lodí (rozmer 2,45m x 1,2 m), počas dňa využívanú správcom, ktorý prípadným záujemcom člnkovanie sprístupní. Súčasne sa táto stavba dá využiť ako malá dielňa, slúžiaca na prípadné menšie opravy a údržbu objektu a jeho okolia. Nutnosťou je pridanie toalety, ktorá slúži prevažne správcovi, v nutnom prípade aj návštevnikovi (keďže nejde o objekt v reálnej prirode, ale o park, ktorý je spojený priamo s mestom nemyslim ze hygienicke zariadenia nie su na tomto mieste nevyhnutne). Istá prídavná funkcia občerstvenia s posedením stráca význam vzhľadom na fakt, že tieto funkcie už spĺňa Rybárska bašta, ktorá sa nachádza len 200 metrov od tohto miesta, resp. desiatky občerstvovacích zariadení neďaleko v meste. Som presvedčený, že funkcia reštaurácie či kaviarne, alebo podobných zariadení je výhradne mestskou záležitosťou.
Objekt sa do priestoru rozkladá voľne stojacimi stenami, ktoré sa na neho geometricky viažu. Presnejšie definujú polohu a smer móla vystupujúceho nad hladinu rybníka. Opticky podporujú prechod od hlavnej aleje až na koniec móla. V týchto stenách sa nachádzajú priezory do krajiny. Ich umiestnenie upozorní okoloidúceho na výnimočnú polohu a pohľad. Do tohto objektu sa človek usadí a v tichu si užíva okolie podzámockej záhrady. Tvaroslovie je jednoduché, anorganické, vytorené človekom. Naproti tomu materiálové vyjadrenie - betónová surovosť a povrchová neopracovanosť – sa spája s prírodnými kvalitami. Tieto objekty sa nechajú opracovať živlami a časom. Príroda ich príjme ako svoju súčasť.
Jedná sa o objekt s rozmermi 4,5x2,8 metra, konštrukčnou výškou 2,75 metra. Konštrukcia je betónová, monolitická, hrúbka steny 150mm. Povrchom je pohľadový betón s otlačenom štruktúrou drevených latí šírky 115mm, použitých na debnenie. Prkvy ako okenné ostenie, sedáky, dvere a mólo sú z masívneho dubového dreva. (poprípade agátové, tiež dobre odoláva vode). Okno objektu je vsadené do hliníkového rámu, spodná časť je vysúvateľná. Dvere do toalety sú otočné, šírky 800mm, dvere do skladu sú posuvné, šírky 1100mm (z dôvodu úspory miesta a lepšej manipulácie s loďkami). Strecha objektu je vyspádovaná do odtoku, ktorý vedie do instalačnej šachty, takisto aj splašková voda z toalety. Hlavný objekt je uložený na základových pásoch, prídavné stenové objekty sú do zame zapustené mikropilótami, kvôli ich malej priestorovej stabilite. Objekt je napojený na elektrinu a vodu podzemnými prípojkami. Drevené sedáky vystupujúce z betónových stien su prichytené nerezovými úholníkmi.
Funkčne je objekt s jej primárnou úlohou (lodenice) využívaný sezónne. Pre potreby jeho využitia ako dielne pre správcu v zimných mesiacoch je vybavený elektrickým ohrevom vody a vzduchu.
Marek Jakubík; 1. ročník
Infinity
Ing.arch. Jan Mléčka
Koncept vychádza z buddhistickej filozofie života a plynutia času.
Úzka, 5 m vysoká vstupná chodba symbolizuje životnú púť, a stiesnený priestor navodzuje úzkostné pocity ktoré sú taktiež súčasťou života založeného na hmotných veciach.
Úzky priestor medzikružia tvoreného 8 m vysokými železobetónovými stenami, predstavuje kolobeh života, zmenu a nekonečnosť plynutia času.
Vnútorné otvorené priestranstvo je v kontraste s predchádzajúcími priestormi a má byť miestom na rozjímanie, oddych a sebapoznanie.
Mojím zámerom bolo vytvoriť tiché priestranstvo izolované od vonkajšieho ruchu a umožniť individuálne - a predsa pre všetkých rovnaké – precítenie kontrastných priestorov, v ktorých má každý možnosť nájsť reflexie a analógie z vlastného života.
Bc. Miloš Trenz; 5. ročník
Res Publica III – Škola základ života – ZUŠ Kopřivnice
prof. Ing.arch. Ivan Ruller
Zadání
Předmětem projektu je transformace staré budovy nefunkční základní školy na školu uměleckou. Jedná se o historický objekt s výraznými architektonickými rysy, doplněný o necitlivé, účelové přístavby a zásahy pozdějších dob. Přesný stavební program jasně limituje požadavky na jednotlivé provozy. Komplikovaná situace však vybízí nejen k funkční a provozní reorganizaci, ale především k úvahám nad architektonickým výrazem, důstojností a přívětivostí prostředí a především nad společenským kontextem školy jako veřejné instituce. Jde o řešení konfliktu „staré typologie“ se současnými uvolněnými nároky na kreativní prostředí.
Ambice
Cestu, kterou se pro řešení tohoto úkolu snažím nalézt, nejlépe charakterizuje výrok Petera Zumthora, který jsem si dovolil použít jako motto své práce.
"aby Nové našlo své místo, musí nás nejprve podnítit k tomu, vidět Staré v novém světle“
P.Zumthor
Cílem návrhu je tedy nalezení a následné rozvinutí kvalit stávající stavby. Po brutálním zásahu přístavby ze sedmdesátých let je žádoucí obnovení důstojnosti místa a využití výtvarně kompozičních hodnot historického objektu, které byly potlačovány a ukrývány v zeleni. Hierarchizací a stanovením nové organizace funkcí se snažím dosáhnout příjemného, inspirativního prostředí, ale také jasného rámce provozu a vážnosti školy, která ke kvalitnímu vzdělávání jakéhokoliv druhu bezpochyby patří.
Okolní vazby
Kopřivnice je město solitérních staveb, proto je tak koncipována i umělecká škola. Komunikuje s městem na všechny strany a stává se bodem - respektive jedním z „cílů“ aktivit místních obyvatel. Veškeré přístavby proto byly odstraněny a došlo k propojení zahrady školy s přilehlým parkem. Budova tak respektuje místní urbanismus a nesnaží se uzavírat jediný blok ve městě.
S uměleckou školou by mělo být zacházeno jako s veřejnou institucí, která neslouží pouze uzavřenému okruhu lidí. Jako centrum kreativní činnosti a pozitivní aktivity se otevírá do okolí, vystupuje z budovy do města a opačně umožňuje městu, aby vstoupilo do ní. Protože kreativita se jen těžko projeví za zavřenými dveřmi....
Dispoziční a provoní úpravy
Jak již bylo uvedeno výše, návrh se upíná na historickou budovu. Zde je vytvořena pomyslná funkční, ale i kompoziční osa, na níž jsou řazeny hlavní prostory – důstojný velkorysý nástup a předprostor, foyer s galerií a především nové jádro a těžiště školy - auditorium, které se otáčí jak k vnitřnímu, tak i k venkovnímu prostoru.
Přízemí je věnováno především veřejnosti a má za úkol společensky „spolupracovat“ s městem. Ostatní podlaží jsou potom jasně funkčně členěna a věnována jednotlivým uměleckým oborům. Ve druhém nadzemním podlaží je to hudba a ve třetím výtvarná tvorba. Záměrem je však funkce spíše spojovat než segregovat, proto jsou propojovány prostřednictvím variabilních ploch - společenských sálů, kde se jejich zájmy mohou protínat. Úprava těsného okolí školy potom nabízí příležitost vyjít s jakoukoliv aktivitou ven a provozovat ji v relativním klidu přímo ve městě.
Nová hmota
Nový stavební zásah do objektu je řešen tak, aby s ním do určité míry kontrastoval. Pro zachování svébytnosti staré budovy a nové části zároveň, byly zvoleny konstrukce a materiály charakteristické subtilností a lehkostí. Navzdory své odlišnosti jsou však jasně organizovány a uspořádány hmotou staré budovy.
Nové venkovní plochy jsou upraveny jako parkový prostor, se zpevněným povrchem, který umožňuje prakticky jakoukoliv činnost.
Bc. Kamila Petráková; 5. ročník
Res Publica III – Škola základ života – ZUŠ Kopřivnice
Ing.arch. Jan Sochor
Předmětem ateliérové práce bylo vytvoření návrhu rekonstrukce, přestavby a případně dostavby budovy bývalé základní školy při ulici Štramberská v Kopřivnici pro účely využití Základní Uměleckou Školou Zdeňka Buriana. Stávající budova se nachází v poměrně výsadní poloze na jedné ze dvou hlavních ulic v Kopřivnici v přímé návaznosti na Masarykovo náměstí s kostelem svatého Bartoloměje. Přes ulici se nachází další budova, hrající nezanedbatelnou roli v kulturním životě města – Katolický dům.
Mou snahou při navrhování bylo vytvoření umělecké školy, která má něco víc, než jiné umělecké školy. To se mi doufám podařilo díky vnitřnímu dvoru, který spojuje všechny umělecké obory dohromady. Zároveň jsem se snažila vytvořit tuto školu tak, aby byla srozumitelná i pro cizí návštěvníky. Rozmístění jednotlivých učeben a prostor využívaný širší veřejností, je z mého pohledu více než logické. Společné prostory a hudební obor jsou umístěny ve starším objektu ze dvou stávajících budov. Společné prostory (koncertní sál, galerie, knihovna) jsou podle mého názoru místa, které slouží k prezentaci školy, a proto byla tato budova jasnou volbou pro umístění těchto funkcí. Zároveň jednou z hodnot tohoto objektu jsou mohutné stěny, které zlepšují zvukovou neprůzvučnost. Z tohoto důvodu jsem zde umístila hudební obor. Protipólem je montovaná budova, která umožňuje větší variabilitu v prostoru-což je výhodou pro výtvarný a taneční obor.
Abych dosáhla mých stanovených požadavků na chod této školy, jsem v návrhu odstranila značnou část stávajících objektů. Díky odstranění jednopodlažních objektů na pozemku a odstranění jednoho z traktů stávajícího objektu se mi povedlo vytvořit uspořádaný vnitřní prostor dvora, který umožnil dosáhnout všech hodnot, které byly základem mého konceptu. Snažila jsem se vytvořit svět sám pro sebe - venkovní prostor vhodný pro tanec, výtvarnou tvorbu a pro hru na hudební nástroje. Vše je možné propojit a zároveň se nemusí rušit...
Více informací >
1 komentář
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
doplnění
Norbert Obršál
27.05.13 11:59
zobrazit všechny komentáře
Související články
0
10.06.2014 | VII. Cena Bohuslava Fuchse - oceněné projekty
0
25.01.2014 | VI. Cena Bohuslava Fuchse - oceněné projekty
0
27.05.2013 | V. Cena Bohuslava Fuchse - vítězné projekty
0
27.05.2013 | V. Cena Bohuslava Fuchse - slavnostní vyhlášení
0
06.02.2013 | IV. Cena Bohuslava Fuchse - oceněné projekty
