Výstava ukazuje malby, kresby i sochy Miloslava Chlupáče
Praha – Výstavu malíře a sochaře Miloslava Chlupáče (1920 až 2008) dnes zahájila Galerie U Betlémské kaple v Praze na Betlémském náměstí. Patřil k umělcům, kterým v druhé polovině 20. století režim omezoval svobodnou tvorbu, věnoval se proto také restaurování fasád historických staveb podobně jako další sochaři. Chlupáč byl v 60. letech také organizátor, příležitostný publicista a neoficiální mluvčí svobodně smýšlejícího křídla výtvarné obce.
Chlupáčova tvorba měla po celý jeho život podobu klasické sochy. Své ženské figury budoval z ostře seříznutých objemů, v 60. letech pak je v jeho plastikách tvar těla pouze naznačen a dostal se až na hranici abstrakce. Vedle sochařství se celý život věnoval i malbě, vystavoval ji však jen zřídka. Lze v ní nalézt prvky z dějin moderního umění, jako třeba kubistickou stylizaci tvaru či atmosféru obrazů celníka Rousseua.
Miloslav Chlupáč studoval původně medicínu, ale po uzavření vysokých škol v roce 1939 se vyučil kameníkem. Během války začal studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole a po roce 1945 se jako předseda studentské rady podílel na reformě UMPRUM, která ji povýšila na školu vysokou.
"Chlupáč byl mimořádnou osobností českého sochařství a člověkem výjimečného charakteru, který bytostně souvisí s jeho uměleckým projevem. V něm byla záruka Chlupáčova neúklonného myšlení a zásadovosti jednání, které ho postavily do čela generace a jednu dobu právem do středu uměleckého dění," uvedl ve svém textu k výstavě historik umění Jiří Šetlík.
Miloslav Chlupáč po roce 1945 navštěvoval přednášky Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, později ho silně ovlivnil také filozof Petr Rezek. Pracoval jako výtvarný redaktor týdeníku Kulturní politika, který roku 1949 zanikl. Ještě roku 1948 se zúčastnil jako delegát 1. mezinárodního kongresu výtvarných kritiků v Paříži.
Byl vůdčím duchem Bloku tvůrčích skupin, platformy sdružující nezávislé výtvarné skupiny a protiváhy Svazu československých výtvarných umělců. Sám byl členem skupiny Máj 57, která v roce 1957 jako první rozrušila monolit oficiální výstavní politiky. V 60. letech mohl vystavovat a ve spolupráci s architekty realizoval řadu soch pro veřejný prostor, zúčastňoval se také zahraničních mezinárodních sochařských sympozií.
Po roce 1968 byl Chlupáč jedním z nejpostiženějších výtvarných umělců, musel se živit jen v dělnických profesích nebo restaurováním, nemohl vystavovat, nedostával povolení k vycestování. Teprve v 80. letech, po 60. roce života, mohl opět cestovat za prací a uměleckými kontakty, podílet se na několika plastikách pro architekturu a vracel se k sochařské tvorbě. Až do vysokého věku sám tesal své sochy do kamene, přestože byl v posledních letech již těžce nemocný.
Chlupáčova tvorba měla po celý jeho život podobu klasické sochy. Své ženské figury budoval z ostře seříznutých objemů, v 60. letech pak je v jeho plastikách tvar těla pouze naznačen a dostal se až na hranici abstrakce. Vedle sochařství se celý život věnoval i malbě, vystavoval ji však jen zřídka. Lze v ní nalézt prvky z dějin moderního umění, jako třeba kubistickou stylizaci tvaru či atmosféru obrazů celníka Rousseua.
Miloslav Chlupáč studoval původně medicínu, ale po uzavření vysokých škol v roce 1939 se vyučil kameníkem. Během války začal studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole a po roce 1945 se jako předseda studentské rady podílel na reformě UMPRUM, která ji povýšila na školu vysokou.
"Chlupáč byl mimořádnou osobností českého sochařství a člověkem výjimečného charakteru, který bytostně souvisí s jeho uměleckým projevem. V něm byla záruka Chlupáčova neúklonného myšlení a zásadovosti jednání, které ho postavily do čela generace a jednu dobu právem do středu uměleckého dění," uvedl ve svém textu k výstavě historik umění Jiří Šetlík.
Miloslav Chlupáč po roce 1945 navštěvoval přednášky Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, později ho silně ovlivnil také filozof Petr Rezek. Pracoval jako výtvarný redaktor týdeníku Kulturní politika, který roku 1949 zanikl. Ještě roku 1948 se zúčastnil jako delegát 1. mezinárodního kongresu výtvarných kritiků v Paříži.
Byl vůdčím duchem Bloku tvůrčích skupin, platformy sdružující nezávislé výtvarné skupiny a protiváhy Svazu československých výtvarných umělců. Sám byl členem skupiny Máj 57, která v roce 1957 jako první rozrušila monolit oficiální výstavní politiky. V 60. letech mohl vystavovat a ve spolupráci s architekty realizoval řadu soch pro veřejný prostor, zúčastňoval se také zahraničních mezinárodních sochařských sympozií.
Po roce 1968 byl Chlupáč jedním z nejpostiženějších výtvarných umělců, musel se živit jen v dělnických profesích nebo restaurováním, nemohl vystavovat, nedostával povolení k vycestování. Teprve v 80. letech, po 60. roce života, mohl opět cestovat za prací a uměleckými kontakty, podílet se na několika plastikách pro architekturu a vracel se k sochařské tvorbě. Až do vysokého věku sám tesal své sochy do kamene, přestože byl v posledních letech již těžce nemocný.
0 komentářů
přidat komentář
