Africké projekty ateliéru Zdeňka Fránka

Poté, co Zdeněk Fránek sbíral zkušenosti v Severní Americe, začal realizovat nejen v České republice a přilehlých evropských zemích, ale získal také několik zakázek v Asii. Nyní se před jeho ateliérem otevřela další výzva v podobě projektů na africkém kontinentu. Konkrétně se jedná o majáky a muzeum na Kapverdských ostrovech a stanice na záchranu primátů v přírodních parcích v Kamerunu a Kongu.

Dlouhodobý zájem o životní prostředí prokazuje Zdeněk Fránek již od poloviny 80. let minulého století, kdy se stal členem Československého svazu ochránců přírody. Rovněž v období, kdy vedl libereckou Fakultu umění a architektury (2012-18), podporoval Bořka Šípka při zavádění nového oboru Environmentálního designu v České republice. Od roku 2019 pak Zdeněk Fránek vede ateliér Environmentálního designu pro architekturu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, kde se snaží vychovat novou generaci architektů, kteří budou více empatičtí k životnímu prostředí.

První z afrických projektů se nachází v Národní parku Mefou (Parc de la Méfou) ležícím hodinu jízdy jižně od Yaoundé (hlavního města Kamerunu). Úkolem bylo vytvořit uprostřed pralesa přírodovědeckou stanici na záchranu primátů. Kromě mandrilů, goril a šimpanzů se v přírodní rezervací vyskytují také další chránění živočichové jako například luskouni.

Druhá projekt je zasazen do Demokratické republiky Kongo, která je druhou největší a čtvrtou nejlidnatější zemí na africkém kontinentu. Záchranná stanice bude sloužit pracovníkům národního parku Kahuzi-Biega, který se nachází na východní hranici, kde Kongo a Swandu odděluje jezero Kivu. Přírodní rezervace má rozlohu 600 000 hektarů a je jedním z posledních přirozených útočišť vzácných goril horských, šimpanzů, ale také slonů a levhartů.

Zdeněk Fránek osobně navštívil obě místa nejen, aby načerpal inspiraci a lépe poznal tamní prostředí, ale také se blíže seznámil se stavební kulturou a tomu přizpůsobil své návrhy. Zjistil nabídku obchodů se stavebninami a možnosti stavebních firem. Při projektování se spojil s místními inženýři, kteří dohlíží na průběh realizace, která se v Kamerunu pomalu chýlí ke konci.

Obvodové stěny vzdělávacího centra v Kamerunu jsou z betonových tvárnic, které tvoří ztracené bednění. Pásová okna jsou kvůli bezpečnosti před útoky zvířat opatřeny tlustými armovacími dráty, které však nepůsobí jako vězeňské mříže, ale rozvlněné uspořádání má i dekorativní účinek. Betonová výztuž je také využita pro svaření příhradových nosníků zastřešující jednopodlažní objekty. Plochá střecha z vlnitého plechu má dostatečného přesahy, aby chránila budovy před tropickými dešti. Voda ze střech je sváděna do sběrných nádob a následně využívána. Světle zelený nátěr všech prvků má usnadnit splynutí stavby s okolním pralesem.

Projekt do Konga prošel několika variantami, ale všem návrhům byl společný materiál režného zdiva z pálených cihel malého formátu, které jsou pro místní region charakteristické. Původní oválná konstrukce s vějířovitou konstrukcí byla zjednodušena na obdélníkový půdorys s plochou mírně vypuklou střechou, která svádí dešťovou vodu do všech čtyř nároží a odtud plní kapkovité nádrže. Hlavní nosnou konstrukci tvoří betonové sloupy. Výplňové režné zdivo je z malých pálených cihel. Střecha z ocelové příhradoviny je ze spodní části obložena dřevěnou překližkou, která se mírně vzdouvá a propůjčuje hlavnímu sálu školícího centra na prostornosti a dynamice.

Kongo v současnosti prochází vyhrocenou politickou situací a projekty na záchranu přírody nemají hlavní prioritu, ale v bezpečnějším Kamerunu je již výstavba v plném proudu.