Rozhovor s Francisem Nordemannem

Projektant a designér urbanistických plánů, viceprezident Evropské asociace pro vzdělávání architektů EAAE. Francis Nordemann je profesorem na Pařížské škole architektury v Belleville. Ve své soukromé profesionální praxi se soustředí především na projekty rezidenčního bydlení a městského designu. Stavby podle jeho projektů jsou realizovány ve Francii, Itálii a v USA. Nordemann působí jako hostující profesor na Univerzitě v Kentucky, Kolumbijské univerzitě a Pensylvánské univerzitě. Jako profesor učí také na lyonské Ecoles d’Architecture ŕl’Ecole de Lyon a normandské l’Ecole de Normandie. Francis Nordemann v porotě zastupuje Evropskou asociaci pro vzdělávání architektů (EAAE).

Zájem studentů o soutěž International VELUX Award je po celou dobu její existence zcela mimořádný. V rámci tohoto, třetího ročníku bylo předloženo téměř sedm set příspěvků. Jak byste popsal jejich celkovou kvalitu?
Naše standardy nejsou příliš vysoké ani příliš nízké. Samozřejmě máme vítěze a poražené, a dokonce jsme si pro těch skoro sedm set projektů vytvořili hierarchii. Některé se zabývají světlem použitým v objektech a v produktech, některé se soustředí na inovace při vytváření světla. Jako porota jsme se více zajímali o myšlenky na téma „Světlo zítřka“ a zabývali jsme se světlem stejně jako tmou. Hledali jsme jiný způsob pohledu na světlo. Většina projektů přihlášených do soutěže přináší světlo do míst, kde jinak neexistuje. Tak se k tomu dá přistupovat, zase o něco více rozšířit horizonty a rozsvítit tmu.

Takže jste nenašli žádný vzor pro světlo budoucnosti, například nějaký neuvěřitelně avantgardní standard?
Chtěl bych říci ano, ale to jsme ani nehledali. Spíše jsme si kladli otázku: co to je inovace, když mluvíte například o hladině světla. Neočekávali jsme novou žárovku se speciálními efekty ani nic podobného.

Zaznamenali jste nějaké trendy ve využívání denního světla v dnešní nebo budoucí architektuře?
Objevil se zajímavý, nový ekologický přístup, což je dobře, protože ekologie by měla být stejně důležitá jako hygiena. Některé projekty se snažily přetransformovat světlo, jiné jej uchovávaly, aby jej mohly později oživit a použít. To je skutečně nový přístup. Když jsem se přede dvěma dny přidal k porotě, neočekával jsem, že uvidím téměř sedm set projektů. Žádný z mých studentů se soutěže nezúčastnil, ani žádný ze studentů mých přátel.

Jak byste popsal zkušenosti, které jste v této porotě získal?
Domnívám se, že učitelé mají velkou odpovědnost a pomáhají studentům, aby se zúčastnili soutěže International VELUX Award, zejména s ohledem na velmi komplexní téma. Světlo je všechno, ale nemusí znamenat nic. Odpovědí tedy není okno se zvláštním tvarem. To už jsme viděli a nesplní se tím účel soutěže International VELUX Award. V některém ohledu musíme být důmyslnější, přesnější a náročnější a zaměřit se ne na obecnou myšlenku světla, ale na nové vize, novou kulturu světla. To v podstatě znamená, že musíme konfrontovat myšlenku světla zítřka – což je poměrně obtížný, ale zároveň podnětný úkol. Pro studenta i pro učitele.

Co byste poradil studentovi, který se chce zúčastnit této soutěže společnosti VELUX?
Doporučení by bylo soustředit se, zkusit pochopit, co jsem právě řekl. V projektu týkajícím se světla je cílem světlo zítřka, takže je nutné soustředit se na inovativní koncepce.