Název výstavy cituje dlouholetého předsedu Svazu architekta Pavla Janáka a vyjadřuje třicetileté úsilí o reformu bydlení. Proti měšťanským pseudohistorickým interiérům, jejichž produkce přetrvávala dlouho do třicátých let 20. století, Svaz usiloval o funkční, jednodušší, zdravější, levnější bydlení, které by vzalo v úvahu také sociální otázku. Výstava se tak dotýká stále aktuálního tématu těžko dostupného bydlení pro začínající mladé lidi a rodiny, problematiky, kterou se snažily řešit výstavy a soutěže Svazu již před 100 lety v souvislosti s mezinárodním hnutím za reformu bydlení, užitkových předmětů a životního stylu vůbec.
Výstava vůbec poprvé představuje třicetileté období existence Svazu československého (českého) díla, celorepublikové spolkové platformy pro modernizaci designu, bydlení a životního stylu. Svaz sdružoval tvůrčí osobnosti, školy, muzea, výrobce jako Sochor nebo UP závody, korporace (Artěl), družstva (Krásná jizba Družstevní práce). Vystřídaly se v něm dvě generace reprezentantů art déco a fukcionalismu, které se pod vedením dynamického a podnikavého architekta Pavla Janáka hlásily k odkazu zakladatele Svazu Jana Kotěry.
Jmenujme Františka Kyselu, V. H. Brunnera, Josefa Gočára ze zakladatelské generace, výkvět funkcionalistické generace jako Ladislav Sutnar, Ladislav Žák, Oldřich Starý, František Zelenka, Jindřich Halabala, Antonín Kybal, Jan E. Koula, Karel Koželka, technik ing. Miloslav Prokop a další. Svaz poskytl také důležitou platformu seberealizace emancipovaným designérkám, které založily vlastní textilní firmy jako Marie Teinitzerová nebo dvojice Pošepná–Vondráčková, pracovaly jako návrhářky pro sklářské podniky (Ludvika Smrčková) nebo se podílely svou pedagogickou činností na modernizaci řemesel v oblasti hračky (Minka Podhajská), krajky (Emilie Paličková a Marie Serbousková) nebo keramiky (Helena Johnová). Svaz umožnil vystavovat a publikovat také architektkám, které se zasloužily o prosazování emancipace žen nejen v oblasti bydlení jako Hana Kučerová-Záveská, Augusta Müllerová, Emanuela Kittrichová a další.
Šíře aktivit Svazu je fascinující: pořádal soutěže, reprezentativní výstavy doma i v zahraničí, udělovali stipendia nadaným studentům pro pobyt ve výrobních podnicích, zakládali pobočky v Čechách a na Slovensku. Velkou důraz kladli na publikační činnost, vydávali časopisy a knihy, jimiž seznamovali s modernizačním evropským hnutím. Vrcholem jejich aktivit byla stavební činnost: první československé osady modernistických rodinných vil Nový dům v Brně (1928) a Baba v Praze (1932) a zejména vlastní Dům uměleckého průmyslu v Praze na Národní třídě (1936), chlouba funkcionalistické architektury v centru města.
Instalace výstavy vychází vstříc tématu. Výstavnické řešení je syrové, využívá náhodných barevných kombinací recyklovaných výstavních panelů. Členové Svazu nebyli snobové, poctivě usilovali o zdravý vztah člověka k věcem a jejich sociální dostupnost.
