Laterna magika je prvním multimediálním divadlem na světě

Praha - Ojedinělým propojením živé herecké a taneční akce s hudbou, filmem a dalšími audiovizuálními technologiemi ohromila Laterna magika před 60 lety kulturní svět. Poprvé unikátní český multimediální vynález okouzlil diváky na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, pražskou premiéru měl 9. května 1959 v paláci Adria. Za šest desetiletí existence scéna několikrát změnila své postavení, nyní je jedním ze souborů Národního divadla (ND).

U zrodu tohoto fenoménu stáli režisér Alfréd Radok spolu se svým bratrem Emilem a architekt a scénograf Josef Svoboda, s nímž pak byla spojena téměř celá existence Laterny magiky. Podílela se na něm celá řada dalších umělců, většinou členů Národního divadla. K nejznámějším patří režiséři Vladimír Svitáček a Ján Roháč, choreograf Jiří Němeček a také Miloš Forman jako scénárista. Při přípravě programu s názvem Laterna magika pro Expo 58 tehdy ani netušili, že založí nejen nový divadelní pojem, ale i stejnojmenný soubor.

Radokův a Svobodův objev - dokonalé spojení polyekranu (promítání filmů současně na několik pláten různých tvarů) s živým děním na jevišti - se stalo nejen v Bruselu senzací. Především díky Laterně získala československá expozice v celkovém hodnocení nejvyšší cenu - Zlatou hvězdu, a desítky dalších ocenění. Laterna magika pak získala četná pozvání ze zemí na obou stranách železné opony, další státy projevily zájem o licenci.

Po úspěchu na Expu se Laterna magika stala jedním ze souborů ND se samostatným vedením, v jejím čele stanul Radok. Pro svoje představení získala prostory v paláci Adria na pražské Národní třídě. Zpočátku vznikala představení revuálního charakteru, která lépe oslovovala zahraniční publikum, jako Zájezdový program či Revue z bedny, která slavila úspěchy na Expo 67 v Montrealu. Možnosti Laterny magiky v dramatickém díle ukázalo v 60. letech nastudování Offenbachovy opery Hoffmannovy povídky či Otvírání studánek Bohuslava Martinů v Radokově přepracovaných Variacích.

Dramaturgický zlom nastal s příchodem Josefa Svobody jako uměleckého šéfa (v divadle působil až do své smrti v roce 2002). Profiloval se nový celistvější, provázaný útvar. S novými jmény - Evald Schorm, Jiří Srnec (Černé divadlo), Eva a Jan Švankmajerovi či Pavel Šmok - přišly úspěšné inscenace jako Pražský karneval, Ztracená pohádka aneb Výlet do hodin nebo Sněhová královna. A především snad nejpůsobivější Kouzelný cirkus (1977) s nápadem panoramatické pohyblivé plachty nesoucí filmový obraz. Tato legendární inscenace o putování dvou klaunů se hraje dodnes, tedy 42 let, a má za sebou přes 6400 repríz.

Úspěchy sklízela většina dalších představení, například Sněhová královna a Noční zkouškou, obě s Radovanem Lukavským či Černý mnich s Janem Kačerem. K nejnáročnějším projektům patřil koncem 80. let Odysseus s hudbou Michaela Kocába. Ten se hrál na dvou scénách - v tehdejším Paláci kultury (dnešní Kongresové centrum) a na Nové scéně Národního divadla.

Nová scéna, nově postavená budova v sousedství historické budovy ND, se stala zázemím Laterny magiky především zásluhou Josefa Svobody. Ten řadu let usiloval o zřízení vlastní budovy pro soubor Laterny magiky. Kvůli tomu byla v roce 1980, kdy už byla značná část novostavby hotova, schválena výrazná změna projektu, bohužel nepříliš zdařilá. Divadelní novostavba po svém otevření v roce 1963 sloužila nejen činohře a baletu, ale i Laterně magice, která se zde poprvé představila v únoru 1984, a to premiérou dětské opery Žvanivý slimejš.

Výraznou změnu Laterně magice přinesla listopadová revoluce 1989. Divadlo, které tehdy v paláci Adria hostilo Občanské fórum a na tři týdny bylo snad nejsledovanějším místem republiky, se o něco později v roce 1992 osamostatnilo. Po odchodu z paláce Adria získala příspěvková organizace Laterna Magika z rozhodnutí ministra kultury Milana Uhdeho Novou scénu do pronájmu. V roce 2009 rozhodl ministr kultury Václav Riedlbauch, že v té době ztrátová Laterna magika bude působit pod Národním divadlem (ND). Vrátila se tak tam, kde také jako experimentální scéna vznikla, a funguje jako otevřený prostor pro moderní divadlo všech forem a žánrů. Repertoár poslední doby více využívá progresivnější televizní a počítačovou techniku. Stálicí je Kouzelný cirkus či například taneční inscenace Cube. Zatím poslední premiérou je inscenace nazvaná Zahrada, která je inspirována knižním a filmovým dílem Jiřího Trnky.