Svatý Václav vjíždí do podzemního parkingu

Uveřejňujeme video a článek prof. PhDr. Petra Kratochvíla, CSc. z Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, který se společně se svými studenty z liberecké Fakulty umění a architektury pokusil přímo na Václavském náměstí vizualizovat zamýšlené vjezdy do podzemního parkoviště. Několik desítek metrů dlouhé rampy zařezávající se do náměstí tak mohou vážně znehodnotit tento veřejný prostor. Následující text prof. Petra Kratochvíla byl uveřejněn 12. října 2016 v Lidových novinách.



Revitalizace nebo degradace Václavského náměstí?
Před několika dny se v tisku objevila zpráva, že dlouho plánovaná revitalizace dolní části Václavského náměstí v Praze se blíží zahájení: Městská část Praha 1 podala žádost o územní rozhodnutí, která bude projednávána již 13. října. Působivé vizualizace projektu ukazují úhledná nová stromořadí, plochy zbavené automobilů, radostně korzující Pražany. A jen nenápadný světlý proužek pod korunami stromů prozrazuje, že součástí projektu jsou i rampy do podzemního parkingu, plánovaného uvnitř domovního bloku mezi náměstím a Panskou ulicí.
Vykopání díry do Václavského náměstí by bylo drastickým zásahem, který by zásadně poznamenal jeho podobu. Nejde totiž o drobnost. Rampy, po nichž by auta sjížděla a opět vyjížděla z podzemí, jsou asi 70 m dlouhé (cca 1/5 délky dolní části náměstí) a umístěné rovnoběžně s průčelím uliční fronty mezi hotelem Zlatá husa a obchodem Van Graaf.  Pravda, v prostřední části, kde se již auta nacházejí pod úrovní povrchu a zahýbají do vnitrobloku, mají být rampy překryty chodníkem.  I tak by na kolemjdoucí zívaly dvě velké otevřené jámy, jejichž městský půvab si lze předem představit, navštívíme-li obdobný vjezd do podzemního parkingu například v ústí Panské ulice proti Myslbeku; a mimopražští čtenáři jistě znají jiné příklady, kde vjezdy do podzemí překážejí chůzi i pohledům a proměňují místa ve vnitřní městskou periferii.
S navrženým řešením samozřejmě vyjádřily důrazný nesouhlas odborné památkové instituce – Národní památkový ústav i jeho pražské pracoviště. Pražská památková rezervace je na seznamu UNESCO a Václavské náměstí je jedním z jejích nejvýznamnějších prostorů. A kvalita historických městských prostorů je dána nejen architekturou staveb, které je obklopují, ale i charakterem plochy samotné. Je to podlaha salónu, po níž se procházíme, a narušení její celistvosti prokopáním svažujících se ramp by bylo činem barbarským. Dobrá architektura, hezký městský mobiliář, chytře vedené aleje mohou náměstí vylepšit, nepovedené řešení mu někdy ublíží – ale díra v zemi je nenávratně zničí, protože je to změna nevratná.  Stromy lze přesadit jinam, lavičky i kiosky vyměnit, ale jednou vykopanou díru už nikdo nezasype. Na území památkové rezervace, nebo alespoň na jejích nejcennějších místech by měla platit zásada, že budují-li se ve vnitrobloku podzemní garáže, jsou rampy k nim až za domovními vraty a neodkrojují kus veřejného prostoru. I blok mezi Václavským náměstím, Jindřiškou a Panskou nabízí několik takto využitelných průjezdů. Argument, že by se vjíždějící auta dostávala do kolize s chodci, je lichý. I v případě dnes navrhovaných ramp by auta k nim i z nich projížděla plochou deklarovanou jako pěší zóna, ale kromě výukových plynů by v tomto případě za sebou navíc zanechala betonové díry jako trvalé pomníky vítězství automobilu nad městem.
Paradoxem je, že toto narušení veřejného prostoru ve prospěch soukromých zájmů prosazuje – vedle investora přestavby přilehlého městského bloku – především úřad městské části Praha 1, který by měl nejvíc dbát o uchování hodnot, jež má ve své správě.  Zdůvodnění, že kromě 100 parkovacích míst pro soukromého investora bude v garážích i 180 míst veřejných, je vlastně smutné. Svědčí o tom, že namísto koncepční úvahy o vhodných místech pro hromadné garáže a jejich přiměřené kapacitě, jde o obchod: Vy nám něco postavíte a my vám povolíme něco, co bychom povolit neměli. Navíc, jak prozrazuje spis žádosti o územní rozhodnutí, byl tento obchod mezi Prahou a investorem již dávno uzavřen a smlouva, zahrnující i vybudování ramp na Václavském náměstí, je podle tohoto vyjádření stále platná. Proč tedy vůbec probíhala nějaká jednání s památkáři, když bylo již před lety rozhodnuto? (Mimochodem: Dnes existující podzemní garáž, do níž se právě na tomto místě sjíždí autovýtahem, má z 60 míst 15 neobsazených a stejně tak stále nabízejí volná místa pro dlouhodobé parkování všechny velkokapacitní parkingy v centru Prahy.)
Kromě faktického ohrožení Václavského náměstí je na případu smutné právě ono zamlžování klíčového problému projektu. Ten byl sice již před rokem veřejně vystaven přímo na Václavském náměstí i s oním nenápadným světlým proužkem, aniž by ovšem v textu bylo vysvětleno, že jde o rampy. Ani na úřední desce Prahy 1, kde je dnes žádost o územní rozhodnutí vyvěšena, není o rampách zmínka. A prostudujeme-li důkladně objemnou žádost, narazíme na velmi rozporné údaje, jak vlastně má být viditelná otevřená část ramp velká. Do plánů náměstí jsou pro jistotu půdorysy ramp zakresleny téměř nezřetelnými čarami bez kót udávajících rozměry a jejich zakreslená velikost neodpovídá tomu, co v textu tvrdí jejich projektanti.  Na základě čeho tedy příslušné instituce posuzovaly přípustnost těchto ramp? Projektanti i Praha 1 tvrdí, že o konkrétní podobě ramp se bude jednat v další fázi. Jenže to už půjde jen o to, zda bude zábradlí ze skla, abychom do útrob podzemí dobře viděli, nebo bude kamenné, abychom přes ně neviděli ani na náměstí – o samotném vykopání ramp již bude rozhodnuto.
Ještě je čas tomuto rozhodnutí zabránit a zajistit, aby Václavské náměstí prošlo skutečnou revitalizací a nikoliv degradací.


Projekt na webových stránkách Jakub Cigler Architekti ZDE.

Odvolání Klubu Za starou Prahu ZDE.