Vzpomínky žáků Emila Přikryla

Školu architektury Emila Přikryla na pražské Akademii výtvarných umění stačilo za dvě desetiletí projít 69 studentů. O vítězných projektech, oceňovaných realizacích a dalších aktivitách jeho absolventů se můžete pravidelně seznamovat na stránkách archiwebu. V každém projektu Emilových žáků lze vyčíst kořeny, které poskytly křídla, ale zároveň zavazují. U příležitosti předání Pocty ČKA 2009 nám připadnou nejvhodnější slova těch, kteří s letošním laureátem strávili dlouhá léta jako jedna rodina.

Měli jsme to štěstí, že jsme na AVU zažili sametovou revoluci. Na začátku roku 1990, kdy už bylo jasné že AVU povede Milan Knížák, a že se o místo na škole architektury AVU bude ucházet architektka Šrámková, nám to s kolegou Petrem Foglarem nedalo a vyrazili jsme za Emilem Přikrylem, abychom ho přemluvili k účasti v konkurzu. Důsledky jeho účasti jsou všeobecně známy – konkurz vyhrál a na škole architektury učí dnes už 20 let. Nevím jestli jsme tím nápadem Emila nechtěně nepřipravili o hromadu peněz a potenciální realizace, ale nepochybuji o tom, že budoucí studenti AVU jeho tehdejším rozhodnutím a nesmírně poctivým přístupem k práci ve škole hodně získali! Blahopřeji k ocenění!

Jsme Přikrylovi žáci. Nedal nám tehdy jinou možnost, jak s ním komunikovat, než zmobilizovat veškeré vnitřní síly. Byla to výheň. Nikdy mu to nezapomenu a nebýt jeho, tak jsme to už možná vzdali.

Emil Přikryl je výnimočný. Dal mi veľa: odvahu riskovať, zmysel pre presnosť a exaktnosť, nadhľad, vôlu, cit pre stavbu a schopnosť rozoznávat dôležité, pojem náležitosti a pocit pokory. Som mu za to vďačný.

Pamatuji si, jak se jednou konzultace u mého ne zrovna prací přeplněného stolu proměnila v tříhodinovou Emilovu přednášku o počítání v architektuře ...třicet hodin jsem pak v horečkách ležel doma v posteli...

Naučil jsi nás, Emile, vydat ze sebe maximum a nebát se. Neříkal jsi, jak máme navrhovat, ale cítili jsme tvou stálou přítomnost a autoritu. Byla to metoda, jak nás dovést k samostatnosti a schopnosti pracovat.

Krom toho všeho, s čím mě poslal do života a co ještě dodnes nejsem schopný pořádně docenit obden vzpomínám na drobné historky. Jak si laureát na Muranu koupil omylem asi dva tisíce skleněných korálků, na spanilou týdenní jízdu Římem, na spálenou hlavu vykukující z travin na Palatinu, nebo jak si ráno na Kuksu myje zuby v řece pod vesnicí. Ten Kuks Ti ještě dlužím, Emile.

Srdečně gratuluji Emilovi Přikrylovi k udělení Pocty ČKA 2009. Velmi rád vzpomínám na nádherný čas, který jsem strávil ve společnosti Emila Přikryla na Škole architektury.