Vychází kniha ke 150. výročí narození architekta Jana Kotěry
Vychází kolektivní monografie Mýtus architekta: Jan Kotěra 150, která připomíná stopadesáté výročí narození architekta, pedagoga, výtvarníka a designéra Jana Kotěry. Do knihy přispělo sedm historiček a historiků umění mladší a střední generace a kniha obsahuje dvanáct kapitol plus výběr asi třiceti dobových textů Jana Kotěry a o Janu Kotěrovi. Editorem a editorkou knihy jsou Ladislav Zikmund-Lender a Helena Čapková. Knihu vydala UMPRUM, Akademie výtvarných umění a nakladatelství Pravý úhel.
Ambicí knihy bylo se po dvaceti letech ve výpravné monografii vrátit k životu a dílu Jana Kotěry a ověřit, jestli "zakladatelské" a "otcovské" přívlastky, kterými byl postupně otitulován, jsou funkční, nebo je třeba jeho odkaz přehodnotit. Editoři přitom navazovali na výstavní a publikační projekt, který vznikl v roce 2001 pod vedením historika architektury Vladimíra Šlapety. "Tento významný publikační a výstavní projekt představil Jana Kotěru jako legendu a ústřední, zákládající figuru české moderní architektury a ukázal čtenáři již předešlými generacemi kunsthistoriků a kunsthistoriček precizovaný narativ jeho kariéry, včetně významné pedagogické činnosti, ze které se, jako z pomyslného kořene a kmene, odvíjely další kariéry jeho žáků a jejich žáků a spolupracovníků," píše v úvodu spolueditorka Helena Čapková. Ambicí editorů ale bylo některé tradované mýty přehodnotit a nasvítit některé aspekty Kotěrovy tvorby v novém světle a výzkumu. Nová kniha se tak systematicky ve dvou kapitolách věnuje jeho pedagogickému působení na uměleckoprůmyslové škole, která v Kotěrově době měla status střední školy, a na Akademii výtvarných umění, kde Kotěra otevřel graduální stadium architektury. Významným tématem se ukázalo Kotěrovo spojení s politikou a práce pro stát – nejprve rakousko-uherský, později Československý. Jak se ukázalo, daleko úspěšnější byl v naplňování rakousko-uherské reprezentace než ve vytváření nového stylu Česko- slovenska, přestože i tyto ambice měl a pracoval hned na dvou významných popřevratových zakázkách: bytu prezidenta Masaryk a na Pražském hradě a na projektu megalomanské vládní čtvrti. Oba projekty ale zůstaly jen na papíře. Dvě kapitoly nové knihy se věnují Kotěrovi jako urbanistovi a jejich autorky v nich ukazují, že Kotěra byl na poli urbanismu spíše zdrženlivý a konzervativní. Že Kotěra nebyl zdaleka žádný revolucionář, ale hojně a tvořivě využíval dědictví historické architektury, představuje čtenářům historik umění Jan Galeta.
"Problém s mýty, které utvářejí nějakou kolektivní identitu, což je i Kotěrův případ – vztahovaly se k němu generace architektů a architektek po celé dvacáté století – je, že nejsou nepravdivé, ale jsou pokřiveny jejich proporce. V Kotěrově mýtu se tak stalo přeceňované jeho češství a radikální modernita, zatímco Kotěra byl dobrým tvůrcem i pro německou nebo židovskou klientelu a jeho přístup k architektonickému jazyku byl spíš evoluční," připomíná spolueditor Ladislav Zikmund-Lender. Editoři současně vybrali dvanáct Kotěrových vlastních textů, aby lépe doložili jeho myšlenkový svět a okruh zájmů, a sedmnáct textů o Janu Kotěrovi z let 1922 až 1972, které skvěle ukazují, jak a kým byl Kotěrův mýtus cizelován.
Součástí výpravné monografie je také obrazová složka. Editoři se snažili vybrat a publikovat dosud nepublikované návrhy a historické fotografie, především z Kotěrovy pozůstalosti, které se vrátila do Česka v roce 2012. Kniha je rovněž vybavena autorským cyklem fotografií fotografa Jiřího Zikmunda, zachycující materiálové a umělecko- řemeslné detaily Kotěrovy architektury, které přispívají ke kvalitě Kotěrovy tvorby. Knihu doprovází dvanáct originálních ilustrací Kotěrových nerealizovaných, přestavených či nedochovaných projektů od ilustrátora Jana Šrámka. Grafickou podobu knihy zpracovali Jana Hrádková a Svatopluk Ručka.
Uvedení knihy se koná dne 5. května v 18.00 v Galerii moderního umění v Hradci Králové, dále 20. května v 17.00 v Domě umění města Brna a dne 26. května v 19.00 v Centru architektury a městského plánování v Praze.
Ambicí knihy bylo se po dvaceti letech ve výpravné monografii vrátit k životu a dílu Jana Kotěry a ověřit, jestli "zakladatelské" a "otcovské" přívlastky, kterými byl postupně otitulován, jsou funkční, nebo je třeba jeho odkaz přehodnotit. Editoři přitom navazovali na výstavní a publikační projekt, který vznikl v roce 2001 pod vedením historika architektury Vladimíra Šlapety. "Tento významný publikační a výstavní projekt představil Jana Kotěru jako legendu a ústřední, zákládající figuru české moderní architektury a ukázal čtenáři již předešlými generacemi kunsthistoriků a kunsthistoriček precizovaný narativ jeho kariéry, včetně významné pedagogické činnosti, ze které se, jako z pomyslného kořene a kmene, odvíjely další kariéry jeho žáků a jejich žáků a spolupracovníků," píše v úvodu spolueditorka Helena Čapková. Ambicí editorů ale bylo některé tradované mýty přehodnotit a nasvítit některé aspekty Kotěrovy tvorby v novém světle a výzkumu. Nová kniha se tak systematicky ve dvou kapitolách věnuje jeho pedagogickému působení na uměleckoprůmyslové škole, která v Kotěrově době měla status střední školy, a na Akademii výtvarných umění, kde Kotěra otevřel graduální stadium architektury. Významným tématem se ukázalo Kotěrovo spojení s politikou a práce pro stát – nejprve rakousko-uherský, později Československý. Jak se ukázalo, daleko úspěšnější byl v naplňování rakousko-uherské reprezentace než ve vytváření nového stylu Česko- slovenska, přestože i tyto ambice měl a pracoval hned na dvou významných popřevratových zakázkách: bytu prezidenta Masaryk a na Pražském hradě a na projektu megalomanské vládní čtvrti. Oba projekty ale zůstaly jen na papíře. Dvě kapitoly nové knihy se věnují Kotěrovi jako urbanistovi a jejich autorky v nich ukazují, že Kotěra byl na poli urbanismu spíše zdrženlivý a konzervativní. Že Kotěra nebyl zdaleka žádný revolucionář, ale hojně a tvořivě využíval dědictví historické architektury, představuje čtenářům historik umění Jan Galeta.
"Problém s mýty, které utvářejí nějakou kolektivní identitu, což je i Kotěrův případ – vztahovaly se k němu generace architektů a architektek po celé dvacáté století – je, že nejsou nepravdivé, ale jsou pokřiveny jejich proporce. V Kotěrově mýtu se tak stalo přeceňované jeho češství a radikální modernita, zatímco Kotěra byl dobrým tvůrcem i pro německou nebo židovskou klientelu a jeho přístup k architektonickému jazyku byl spíš evoluční," připomíná spolueditor Ladislav Zikmund-Lender. Editoři současně vybrali dvanáct Kotěrových vlastních textů, aby lépe doložili jeho myšlenkový svět a okruh zájmů, a sedmnáct textů o Janu Kotěrovi z let 1922 až 1972, které skvěle ukazují, jak a kým byl Kotěrův mýtus cizelován.
Součástí výpravné monografie je také obrazová složka. Editoři se snažili vybrat a publikovat dosud nepublikované návrhy a historické fotografie, především z Kotěrovy pozůstalosti, které se vrátila do Česka v roce 2012. Kniha je rovněž vybavena autorským cyklem fotografií fotografa Jiřího Zikmunda, zachycující materiálové a umělecko- řemeslné detaily Kotěrovy architektury, které přispívají ke kvalitě Kotěrovy tvorby. Knihu doprovází dvanáct originálních ilustrací Kotěrových nerealizovaných, přestavených či nedochovaných projektů od ilustrátora Jana Šrámka. Grafickou podobu knihy zpracovali Jana Hrádková a Svatopluk Ručka.
Uvedení knihy se koná dne 5. května v 18.00 v Galerii moderního umění v Hradci Králové, dále 20. května v 17.00 v Domě umění města Brna a dne 26. května v 19.00 v Centru architektury a městského plánování v Praze.
0 komentářů
přidat komentář
