Za záchranu nádraží v Ústí nad Orlicí vznikla petice

Stanovisko ministerstva kultury se mi zdá tristní - na právo vyhlásit něco kulturní památkou přeci nemůže mít vliv časový faktor podání žádosti o zapsání. Toto nádraží je svou netypickou členitostí i autenticitou opravdu jedinečné a není myslím pochyb, že by si záchranu zasloužilo. Chtělo by to širší medializaci v této kauze...

Ministerstvo kultury a péče o památky ? Au!
V Nostickém paláci sedí pouzí úředníci, kterým je možná kolikrát i /evidentní/ památky líto, ale jejich pracovní doba je od do - ti se nepřetrhnou. Nevytvářejí hodnoty, vrší papíry... Au,au...

nadrazi v uo vyhovuje stejne tak, jak vyhovovalo pred sto lety, jen je osuntele, vlaky jezdi stale stejne. proc tam mermomoci cpat nejakou kostku??

Navžené nové řešení kolejiště železniční stanice Ústí nad Orlicí je nesmyslně megalomanské: i pro výhledový provoz osobní dopravy (kde značná část dálkových vlaků projíždí a vždy také projíždět bude) by bohatě stačily dvě dlouhé nástupištní hrany pro rychlíky a tři či maximálně čtyři kratší nástupištní hrany pro osobní vlaky, a z nich případně některé i jen kusé (protože už i ČD přišly na to, co celý svět ví už asi 60 roků = že existují a fungují řídící vozy, takže v obratových a úvraťových stanicích není třeba soupravy hnacími vozidly objíždět). Navrhovaná čtvrtá staniční kolej v poloze, kvůli níž by bylo třeba stávající staniční budovu zlikvidovat, je naprosto zbytečná: kolejiště lze zrekonstruovat účelněji a levněji bez zásahů do většiny stávajících budov. Bohužel, pro projektanty je zřejmě "pracovně" (a asi i z pohledu osobního finančního zisku) výhodnější v případě "modernizací" stávající objekty bourat a projektovat nová díla způsobem "staveb na zelené louce". Výmluvy na to, že investor to tak požaduje, jsou plytké a nelze je akceptovat: projektant by kromě vlastní inteligence měl mít také (a především) čest, jejíž nedílnou součástí by mělo být působení na investora s cílem vytvořit takové (společné) dílo, které by svojí kvalitou "přetrvávalo věky" a nebylo paskvilem, za který by jeho tvůrci zasloužili trvalé a příkré odsouzení. Skutečnost, že resort dopravy od počátku 90. roků 20. století postrádá expertní útvary rozhodující o tom, jaké investiční počiny budou budovány a jaká bude jejich konkrétní náplň, se stále drastičtěji projevuje nejen ve faktickém hyzdění krajiny zrůdnými dopravními stavbami, ale i ve zbytečně velkých nákladech na investiční akce, jejichž smysluplnost je nakonec stejně sporná - bohužel, ani NKÚ účelnost prostředků vynakládaných na investiční akce budované resortem dopravy zjevně neposuzuje dostatečně kvalifikovaně a striktně, protože plýtvání státními a veřejnými prostředky stále pokračuje či pokračovat má: to je i případ nesmyslného rozsahu rekonstrukce žst. Ústí nad Orlicí, jejíž součástí má být i likvidace historické budovy, která je jen o 3 roky "mladší", než staniční budova v žst. Praha-Vršovice (osobní nádraží), jejíž rekonstrukce byla dokončena před 2 týdny.

Navžené nové řešení kolejiště železniční stanice Ústí nad Orlicí je nesmyslně megalomanské: i pro výhledový provoz osobní dopravy (kde značná část dálkových vlaků projíždí a vždy také projíždět bude) by bohatě stačily dvě dlouhé nástupištní hrany pro rychlíky a tři či maximálně čtyři kratší nástupištní hrany pro osobní vlaky, a z nich případně některé i jen kusé (protože už i ČD přišly na to, co celý svět ví už asi 60 roků = že existují a fungují řídící vozy, takže v obratových a úvraťových stanicích není třeba soupravy hnacími vozidly objíždět). Navrhovaná čtvrtá staniční kolej v poloze, kvůli níž by bylo třeba stávající staniční budovu zlikvidovat, je naprosto zbytečná: kolejiště lze zrekonstruovat účelněji a levněji bez zásahů do většiny stávajících budov. Bohužel, pro projektanty je zřejmě "pracovně" (a asi i z pohledu osobního finančního zisku) výhodnější v případě "modernizací" stávající objekty bourat a projektovat nová díla způsobem "staveb na zelené louce". Výmluvy na to, že investor to tak požaduje, jsou plytké a nelze je akceptovat: projektant by kromě vlastní inteligence měl mít také (a především) čest, jejíž nedílnou součástí by mělo být působení na investora s cílem vytvořit takové (společné) dílo, které by svojí kvalitou "přetrvávalo věky" a nebylo paskvilem, za který by jeho tvůrci zasloužili trvalé a příkré odsouzení. Skutečnost, že resort dopravy od počátku 90. roků 20. století postrádá expertní útvary rozhodující o tom, jaké investiční počiny budou budovány a jaká bude jejich konkrétní náplň, se stále drastičtěji projevuje nejen ve faktickém hyzdění krajiny zrůdnými dopravními stavbami, ale i ve zbytečně velkých nákladech na investiční akce, jejichž smysluplnost je nakonec stejně sporná - bohužel, ani NKÚ účelnost prostředků vynakládaných na investiční akce budované resortem dopravy zjevně neposuzuje dostatečně kvalifikovaně a striktně, protože plýtvání státními a veřejnými prostředky stále pokračuje či pokračovat má: to je i případ nesmyslného rozsahu rekonstrukce žst. Ústí nad Orlicí, jejíž součástí má být i likvidace historické budovy, která je jen o 3 roky "mladší", než staniční budova v žst. Praha-Vršovice (osobní nádraží), jejíž rekonstrukce byla dokončena před 2 týdny.

Jak se lze dočíst v publikaci Česká nádraží (Mojmír Krejčiřík), byla pro účely koridoru připravena rekonstrukce se zachováním stávající budovy (SUDOP Praha, bohužel nerealizovaná).
Ad železničář: všude uváděné tvrzení o roku vzniku budovy ve Vršovicích je nepravdivé, pochází až z roku 1882.

Řadě lidí se v souvislosti s Ústím vybaví právě jen charakteristická historická nádražní architektura. Zarážející z tohoto pohledu je laxní postoj města. Nad výstupy pana starosty se už nejde ani zasmát - nejprve absurdní návrh na přemístění budovy, případně na zbudování její kopie, později více skla a zvlněná střecha pro novostavbu. Příkladné nepochopení místa a necitlivost k jeho hodnotám.

Opravdu nechápu demolici a jsem pořádně naštvaná. Pokud někam cestujete vlakem stává se nádraží první budovou kterou vidíte. Jsou to budovy na které se prostě nezapomíná (především pokud jsou hezké a něčím zvláštní- právě jako ta oustecká). Nechápu proč demolovat budovu, která je pěkná, zajímavá a neodmyslitelně patří k Ústí. Myslím si, že pokud by se projektanti zamysleli, nemusela by demolice proběhnout. Co takhle postavit novou budovu a zachovat i tu starou (dala by se využít mnoha způsoby- opravit ji a umístit do ní třeba muzeum železnice, v další části v ní vybudovat stylovou „železniční „ kavárnu či vinárnu, atd…). Věřím, že vše skončí kompromisem a naše oustecká nádražní budova tu bude stát ještě mnoho let.

Zbourat budovu v ústeckoorlickém nádraží lze považovat za největší zhovadilost, které jsou dnešní železniční projektanti se dopustit. Na tom je vidět naprostá neschopnost a vlezdoprdelkovitost našich dnešních projektantů. Již skutečně neexistují projektanti, kteří by za sebou chtějli nechat dílo, které by sloužilo společnosti. Dnes jim jde jen o co nejvyšší peníze za projekt, ale vůbec jim nezáleží na tom, čemu má projekt sloužit.

Dnešní architekti by takovou budovu jako je nádraží v Ústí nad Orlicí nedokázali naprojektovat. Dnes umí pouze šedé betonové odpudivé minimalistické krabice, které mají jediný účel a to je šokovat. Čím víc šokují, tím jsou takoví autorizovaní neumělové obdivováni.