Ještěd f kleci 17 - vítězný projekt a cena publika

Předmětem mojí diplomové práce je vytvoření cesty - spojení s místem, jež zmizelo v důsledku důlní činnosti. Toto spojení navrhuji v tělese Radovesické výsypky mezi jejím povrchem a kostelem Všech svatých, který jako jediná nestržená stavba již neexistující vesnice Radovesice byl v roce 1983 vyplněn skrývkou a následně zasypán. V projektu se snažím rozvinout vizi vyhloubení, zafixování a následného zpřístupnění kostela. Práce si klade za cíl vytvořit místo dotyku s naší pamětí – memento.

Zasypávání kostela
Tato událost je jedna z mnoha, které se odehrály v Severních Čechách, kdy mizely nejen sakrální stavby, ale i celé vesnice v důsledku těžby hnědého uhlí. Doly postupně pohlcovaly krajinu a mnohá místa přetvořily v pustinu. Jedním z takových míst byla i obec Radovesice s kostelem Všech svatých zasypaných ohromným tělesem důlní skrývky tzv. Radovesické výsypky.

Místo
Radovesická výsypka měla donedávna surový charakter. Její vějířovitá struktura, determinovaná pohybem zakladače, nesla industriální stopu. Severočeské doly, které jsou jejími vlastníky, se však rozhodly pro „maskující“ koncepci revitalizace, zahlazení stop. Výsypka je postupně zavážena ornicí. Vzniká krajina, která možná jednou splyne s okolím. Zároveň však vzniká krajina umělá, místo bez paměti, místo s amnézií. Zůstal tu jen kostel hluboko pod zemí. Skrze něj se pokouším tuto paměť vrátit.

Popis cesty
Procházím se po zvláštně tvarované krajině. Cítím, že je tu něco špatně, působí uměle.
Míjím stožár. Je subtilní.  Sloup. Vertikála
Nedaleko od něj vidím zářez v zemi.  Je to dlouhá betonová rampa. Svádí mě sestoupit pod zem. Vstup. Horizontála.
Docházím k industriální konstrukci, připomíná jeřáb. Je v ní výtah. Sjíždím do podzemí. Vystupuji z výtahu do stísněného prostoru, procházím úzkým otvorem. Oči si zvykají na přítmí. Zjišťuji, že se ocitám v ohromném prostoru. Objevuje se v něm průčelí kostela s věží. Před kostelem.
Vstupuji do kostela. V presbytáři dopadá na zem paprsek světla. Dotyk.