"Vodní dům" - 1. cena

Vodní dům je příběhem vody v krajině. Neuzavírá ji do galerie ani jí nestaví pomník,ale ukazuje ji v její přirozené krajinné formě. Krajina se stává exponátem představujícím různé biotopy vodní nádrže Želivka. V nejvyšším bodě je tato krajinářská expozice zastřešena a do přírodního prostředí vstupuje člověk,  téma vody v krajině se mění v téma vody využívané člověkem a jeho vztahu k ní.

Situace
Do krajiny - exteriérové expozice - vstupuje dům formou jednoduchého přístřešku, střechy plovoucí nad okolní zelení. Okolní krajina tak zůstává neporušena, prolíná se s vnitřním prostorem domu. Ten je vymezen křehkou skleněnou hranicí, která svým tvarováním definuje prostor vstupu a částečně kryté dětské hřiště.
Striktně geometrická střecha se svým natočením v totožném směru jako přehradní hráz hlásí k souvislosti s touto stavbou, svou lehkostí je ale jejím ideovým opakem.

Expozice
Expozice je rozdělena do dvou tematických částí: „Voda v krajině“ a „Voda a člověk“. Tomuto rozdělení odpovídá pojetí obou částí.
„Voda v krajině“ je hlavním tématem Vodního domu, jako takovému je mu věnována největší – v rámci zvoleného území maximální - plocha.
Téma je programově zúženo a popsáno prostřednictvím biotopů vyskytujících se v rámci vodní nádrže Želivka (především bohatě diferencované okrajové partie). Smyslem zúžení tématu je propojení expoziční a ochranné funkce Vodního domu.
Jednotlivé biotopy jsou vytvořeny v rámci teras krajinářsky rozdělujících svah na jednotlivé výškové úrovně. Návrh počítá především s mělkými částmi pobřeží a jejich typickou flórou. Jednotlivé části jsou zpřístupněny dvěma prohlídkovými okruhy – hlavní okruh prochází všemi biotopy, je doplněn o mola s informačními tabulemi a odpočívadly. Druhý okruh umožňuje podrobnější zkoumání – obchází jednotlivé biotopy v úrovni terénních zlomů. Kromě prohlídky slouží tato cesta i k údržbě exteriérové expozice.
Exteriérová expozice proniká do interiéru domu, prostřednictvím akvária je propojena s interiérovou expozicí. Akvárium je v nadzemní části objektu součástí krajiny, v podzemní části pak člověku zprostředkovává pohled do vodního světa.
„Voda a člověk“ je tématem interiérové expozice Vodního domu. Mezi oběma tématy vytváří hranici umístění této části expozice v podzemní části domu. Poloha pod terénem přirozeným způsobem přináší vhodné podmínky především pro audiovizuální pojetí expozice.

Dispozice
Dispoziční řešení je podmíněno provázaností interiéru nadzemní části s krajinou před objektem, odcloněním části svahu nad objektem vodního domu, provozní otevřeností a bezbariérovostí domu.
Návštěvnická část nadzemního podlaží je volně přístupná, nabízí nezbytné zázemí, samoobslužné občerstvení s posezením, dětský koutek, přednáškový sál. Prostoru dominuje skleněný tubus akvária s ostrůvkem s rostlinami. K orientaci návštěvníků a distribuci propagačních materiálů slouží informační pult u hlavního vstupu. Odtud je také kontrolován vstup do podzemní expozice. Přednáškový sál je propojen s hlavním prostorem, k optickému oddělení sálu od exteriéru i interiéru slouží závěsy.
Volná plocha kolem akvária je dimenzována pro potřeby dočasné expozice. Stejným způsobem je využitelný i sál, jeho mobiliář je jednoduše přemístitelný do skladu v podzemí.
V obslužné části dispozice je kromě jiného umístěna kancelář, propojení podzemí a exteriéru zprostředkovává manipulační prostor se shozy tříděného odpadu.
Podzemní části dominuje centrálně umístěné akvárium s okolní expozicí. Výstavní část je s nadzemním podlažím propojena schodištěm a výtahem, obě vertikální komunikace ústí do společného vstupního prostoru expozice.
V obslužné části je umístěna technická místnost, úpravna vody akvária, odpadové hospodářství, sklady expozice. Obslužné části obou podlaží jsou propojeny nákladním výtahem.
Na posezení a dětský koutek nadzemní návštěvnické části navazuje exteriérové vodní dětské hřiště. Díky částečnému překrytí střechou je dětské hřiště využitelné větší část roku. 
Pomocí prvků jako jsou rotační dopravníky vody, vodní mlýnek, vahadla, korýtka, přehraditelné kanály apod. se děti učí základním fyzikálním vlastnostem vody a principům jejich využití. Povrchem hřiště je písek, jednotlivé prvky jsou rozestavěny okolo umělého kanálku s cirkulující vodou.

Konstrukční a materiálové řešení
Konstrukční řešení je podmíněno ideji střechy „plovoucí“ nad zelení.
Nosnou konstrukcí střechy jsou dřevěné lepené vazníky nesené ocelovými sloupy. Na okrajích střechy jsou nosné profily střechy oboustranně zkoseny.
Podzemní část je železobetonová.
Materiálové řešení nadzemní části se odvíjí od její příslušnosti ke krajinářské expozici.
Podlaha je tvořena udusanou hlínou a pískem, kamenivem. Box zázemí je opláštěn fasádní překližkou v černé barvě, stejně jsou pojata dveřní křídla v líci obkladu. Barevně upravená překližka je použita také v podhledu střechy.
Podlaha, stěny a strop podzemní části jsou ponechány betonové s povrchovou úpravou černým nátěrem. Vytváří tak neutrální prostředí pro audiovizuální expozici.
 
Energetická koncepce 
Vzhledem k odůvodněným expozičním požadavkům je Vodní dům energeticky poměrně náročnou stavbou. Energii vloženou do audiovizuální expozice, provozu akvária, cirkulaci vody na dětském hřišti apod. je možné vnímat jako zbytečně vynaloženou. Tato „zbytečná“ energie by měla být znovu získána způsobem nezatěžujícím životní prostředí. Návrh pracuje s pasivními i aktivními způsoby získávání energie.
Koncept přesahující střechy umožňuje minimalizovat teplené zisky, resp. požadavky na chlazení interiéru v letních měsících. V zimních měsících jsou tepelné zisky naopak vítaným příspěvkem do energetické bilance domu.
Spotřeba elektrické energie je částečně kryta fotovoltaickými články umístěnými v rovině střechy.
Uvažovaným hlavním zdrojem tepla je tepelné čerpadlo země – voda doplněné o rekuperační jednotku.
Přívodní vzduch vzduchotechniky je získáván přes zemní kolektor.
Dešťová voda zachycená střechou je sváděna do podzemního rezervoáru sloužícímu jako zásoba užitkové vody pro vlastní objekt i krajinářskou expozici.