Výstava přiblíží blízké přátelství a tvorbu Josefa Sudka a Otto Rothmayera

Praha – Jednu ze svých nejrozsáhlejších výstav letošního roku zahajuje Umělecko- průmyslové muzeum v Praze. Jmenuje se Josef Sudek / Otto Rothmayer: Návštěva u pana kouzelníka a připomíná nejen letošní 125. výročí narození fotografa Josefa Sudka. Návštěvníky seznámí také s hlubokým a oboustranně podnětným přátelstvím fotografa a architekta Pražského hradu Rothmayera. Obsáhlá výstava ukazuje světoznámé Sudkovy snímky architektových realizací na Hradě, ale hlavně výběr z cyklů, které vznikly u architektovy vily v Praze na Břevnově.

Výstava bude přístupná od čtvrtka do 27. března, jejím autorem je dlouholetý kurátor fotografických sbírek muzea Jan Mlčoch. Podílelo se na ní také Muzeum města Prahy, které spravuje Rothmayerovu vilu. Expozice připomíná i 55. výročí Rothmayerova úmrtí a vyzdvihuje i fakt, že Sudkova sestra Božena darovala po smrti slavného tvůrce velkou část pozůstalosti právě Uměleckoprůmyslovému muzeu (UPM).

Výstava je podle Mlčocha o přátelství dvou mužů, kteří se potkali až v nelehké době nacistické okupace jako zralí umělci, ale zůstali si po zbytek života blízkými osobně i pracovně. Seznámila je práce na Pražském hradě, kde Rothmayer převzal práce po Josipu Plečnikovi a kde Sudek často fotografoval. Místem jejich setkávání se však stala hlavně Rothmayerova břevnovská vila a její zahrada, kterou Sudek dokázal zachytit jako tajuplné místo plné poetických zákoutí, uvedl Mlčoch.

To ve výstavě evokují téměř dvě stovky Sudkových fotografií ze sbírek UPM i prototypy Rothmayerova zahradního nábytku i předměty navržené přáteli obou mužů, kteří i v nelehké poválečné době tvořili pevné společenství scházející se v Rothmayerově vile. Návštěvníci výstavy mohou navštívit i samotnou vilu.

Fotograf Josef Sudek byl osobností světového významu. Jeho černobílé snímky působí jako pozdravy z dávno zaniklého světa, známy jsou i Sudkovy jednoduché, strohé kompozice všedních předmětů, které jej obklopovaly. Ze všech snímků také čiší zaujetí pro světlo ve všech jeho prchavým podobách. Sudkovou celoživotní inspirací byla pražská zákoutí a architektonické památky.

Známé jsou jeho fotografické cykly jako Z Invalidovny, Svatý Vít, Okno mého atelieru, Procházka po kouzelné zahrádce, Prales Mionší, Kontrasty a Labyrinty či Praha panoramatická, které patří do jeho volné tvorby. Zejména ve 30. a 40. letech působil také jako zakázkový fotograf. Fotografoval portréty a spolupracoval s řadou firem

Pražské Uměleckoprůmyslové muzeum má rozsáhlou sbírku fotografie, která zahrnuje 70.000 pozitivů a 30.000 negativů. Má také největší sbírku Sudkových děl. O jejich získání se zasloužila historička Anna Fárová, která Sudka poznala jako osmnáctiletá. K osmdesátinám mu v roce 1986 připravila retrospektivu. Po jeho smrti třídila jeho pozůstalost, později se stala dědičkou autorských práv.