Pei - muž, který nechal v Louvru vyrůst skleněnou pyramidu

Washington/Praha - Americký architekt čínského původu Ieoh Ming Pei patří mezi přední osobnosti svého oboru. Pro jeho stavby rozeseté po celém světě jsou typické strohé linie, využití kamene, betonu, skla a oceli. Proslulost získal například odvážnou dostavbou muzea v pařížském Louvru nebo budovou Bank of China v Hongkongu. Pei, který mezi mnoha oceněními získal v roce 1983 i nejprestižnější Pritzkerovu cenu (obdobu Nobelovy ceny), se ve čtvrtek dožívá 90 let.
    "Geometrie zůstává základní myšlenkou mé architektury," tvrdí Pei, žijící legenda architektonické moderny. A je to z jeho staveb dobře znát. Za svoji kariéru jich navrhl velké množství - od průmyslových mrakodrapů, univerzitních budov, přes muzea (východní křídlo Národní galerie ve Washingtonu, muzeum Mihó nedaleko Kjóta, muzeum v Bostonu či nové křídlo Muzea historie v Berlíně), banky, hotely, až po nízkorozpočtové domy, nemocnice, kostely, veřejné budovy či letecký terminál.
    Pei, který je od roku 1954 občanem Spojených států, velmi zaujal také Knihovnou Johna Fitzgeralda Kennedyho v Bostonu, Rokenrolovou síní slávy a muzeem v Clevelandu nebo Národním centrem atmosférického výzkumu v Coloradu. Přestože by mohl v klidu užívat zaslouženého odpočinku, je stále aktivní. Mezi jeho nejčerstvější práce patří Muzeum moderního umění v Lucemburku (Mudam), které se otevíralo loni v červenci, nebo Muzeum islámského umění v katarském Dauhá.
Prestižní zakázku Pei získal v letech 1983 až 1989 - rozšíření a modernizaci muzea v Louvru. Projekt inicioval i tehdejší francouzský prezident François Mitterrand. Peiův návrh na velkou vstupní pyramidu ze skla a oceli v sousedství starých budov byl šokující. Mitterrandovi se ale líbil a prosadil jej, i když s ním nesouhlasilo na 70 procent Francouzů. Dnes je pyramida jednou z dominant města nad Seinou. Na popularitě jí přidal i bestseller Šifra mistra Leonarda.
    Dalším zajímavým Peiovým projektem byla stavba Bank of China v Hongkongu (v období 1982 až 1989). Číňané, kteří po znovunavrácení kolonie toužili po jasném zviditelnění, oslovili svého slavného rodáka. Ironií osudu je fakt, že Peiův otec byl bývalým manažerem této banky a bojovníkem proti komunistickému režimu, který nyní pověřil jeho syna návrhem pobočky své ústřední banky. Pei ale nakonec zakázku po dohodě s otcem přijal s odůvodněním "uspokojení tužeb čínského lidu".
Podobně jako mnohé jiné z architektových staveb, i tento více než sedmdesátipatrový mrakodrap (368 metrů vysoký) vyvolává kontroverze. Někteří bankovní úředníci totiž nesdílejí s konečnou podobou budovy nadšení. Diagonální ztužující rámy jim například připomínají škrtání jejich jména na seznamu zaměstnanců. Odborníci na dávné východní umění feng-šuej však ale pro jistotu "zakleli" do bankovní budovy řadu receptů pro zlepšení úspěšnosti celé organizace.
    Ieoh Ming Pei se narodil 26. dubna 1917 v čínském Kantonu. Vyrostl v Šanghaji, avšak již v roce 1935 odešel do USA za studiem architektury. Začal na Pensylvánské univerzitě, pokračoval na Massachusettském technickém institutu a končil na Harvardu, kde také působil jako asistent. Svoji kariéru Pei zahájil ve firmě Webb & Knapp. V roce 1955 se ale rozhodl osamostatnit a založil si firmu I. M. Pei & Associates (posléze přejmenovanou na Pei, Cobb, Freed & Partners (1989).
    V roce 1942 se oženil s Číňankou Eileen Loovou, která v USA rovněž studovala na Harvardu. Peiovi mají čtyři děti - tři syny a dceru. Dva ze synů následovali otcovu profesionální cestu, věnují se designu. Pokud zrovna architekt Pei nenahlíží do konstrukčních plánů, rád zahradničí.