Českou expozici na mezinárodním bienále architektury v Benátkách 2018 připraví Kateřina Šedá

Praha - Českou expozici na mezinárodním bienále architektury v Benátkách 2018 připraví umělkyně Kateřina Šedá. Zvítězila v soutěži na návrh projektu, který vypsala Národní galerie v Praze. Její projekt připravovaný ve spolupráci s českokrumlovským Egon Schiele Art Centrem zkoumá, jak cestovní ruch ovlivňuje život ve městech, uvedla dnes NG v tiskové zprávě. Šedá je držitelkou Chalupeckého ceny a českou umělkyní známou i za hranicemi.

Porota vybrala z 11 přihlášených návrhů projekt Šedé, která má ve své tvorbě blízko k sociální architektuře a letos dostala za svoji práci cenu Architekt roku. Tématem bienále v roce 2018 bude Freespace, volně přístupný prostor vyjadřující velkorysost ducha a smysl lidskosti jakožto centrální funkce architektury. Kurátorkou projektu je Hana Jirmusová Lazarowitz z Schieleho centra.

"Když jsem přijela do Českého Krumlova, zaskočilo mě, že v historickém centru prakticky nikdo nebydlí. Jedno z našich nejkrásnějších měst má bohužel stejný problém jako Benátky - protékají tady statisíce turistů a normální život v ulicích v podstatě přestal existovat. Proto jsem se rozhodla na tento celosvětový jev zareagovat a najít způsob, jak města zapsaná na seznamu kulturního dědictví UNESCO znovu oživit a vrátit do nich to nejpodstatnější - běžný život," uvedla Šedá.

Její projekt výběrovou komisi zaujal podle poroty zejména aktuálností a sociálním rozměrem. "Kateřina Šedá přistupuje k tématu příštího bienále podvratným způsobem. Její návrh totiž ukazuje, co volný prostor není a co ho omezuje, kriticky redefinuje národní dědictví a zkoumá, jak cestovní ruch omezuje život ve městech," uvedl člen poroty a hlavní kurátor Národní galerie v Praze Adam Budak.

Šedá se ve své práci dlouhodobě zaměřuje na sociálně koncipované akce, při nichž často zaměstnává desítky či stovky osob, které nemají s uměním nic společného. Většinou se odehrávají přímo na vesnicích nebo v ulicích měst. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo sociální izolace. Pomocí jejich vlastní (vyprovokované) aktivity a díky novému využití všedních prostředků se pokouší probudit trvalou změnu v jejich chování.