JKF 2010 - druhé místo v kategorii urbanismus

Zásadní bylo rozluštit existující, ale nezřetelné vztahy v území.

Nacházíme se v hraničním území. V místě, kde se zarostlá krajina posledních kopců Karpatského oblouku mění v úplně jinou – naprostou rovinu, která se táhne až k Vídni. Kdysi tady byl břeh moře, na kterém se začal vyvíjet další život.  Na kopci nad řekou vznikla dobrá strategická pozice pro zakládání obydlí a osad. Národy se začaly vzájemně vyhraňovat, takže lidé přejali přírodní hranici k vytvoření společenské hranice. Tuto roli samozřejmě převzala řeka. Společenská hranice dosáhla absolutního smyslu v podobě Železné opony, která společně s řekou tvořila bariéru mezi východem a západem.
Zásadně se v území také projevila těžba. Lidé začali ze svahu kopce odstraňovat vrstvy vápence, až narazili na rozsáhlé pozůstatky života včetně těch, které vyvrhlo na břeh moře. Těžba skončila, ale  zůstaly po ní v území výrazné stopy – lomy. Ty mu však dodávají specifický charakter. Zanechala po sobě také industriální stopy v podobě pylonů bývalé lanovky, která sloužila k dopravě vápence z horní části těžebních oblastí dolů k řece, kde se materiál nakládal a odvážel dál.
Všechny uvedené vlivy jsou zde soustředěné – je to území s koncentrovaným množstvím zásadních interakcí člověka s přírodou. Nejvíce se tento fakt ukazuje v transformaci přírodní hranice ve společenskou a v silné stopě těžby.
V horní velmi navštěvované části území vnímám přírodní hranici, mám výhled do krajiny a proto chápu kontext celé oblasti.
Dolní část, která je navštěvovaná jen zřídka, obsahuje naopak společenský smysl hranice. Nemám z ní žádný výhled, takže jsem vytržený z kontextu celé oblasti.

Území je tedy rozděleno na dvě části, které mají stejný základ, ale dnes spolu nejsou schopny  komunikovat žádným způsobem. Fyzické rozdělení je tvořeno hustě zarostlým pásem s občasnými zahradami a frekventovanou silnicí.
Území by mělo být možné zažít jako jeden celek. Proto vytvářím spojení mezi horní a dolní částí. Vyjasňuji tak vztahy v oblasti a uvádím je do souvislosti. Je tím zajištěno proudění lidí v celé oblasti – Meeting point je najednou celé území. Fyzické spojení vytvářím cestou v lese, která využívá přirozeného švu ve svahu. Vizuální spojení pomocí linie těžby - přímé linie pylonů bývalé lanovky, které jsou tak vystaveny jako torza a ponechány samy sebou. Nahoře je linie ukončená věží, která škvírou směruje pohledy lidí na přímou řadu pylonů vedoucí dolů k řece.
Společenský smysl hranice v dolní části je dnes už nezřetelný. Proto připomínám hranici v absolutním a absurdním smyslu – Železnou oponu. Je to monument lidské hranice – zeď. Vyvolává představu, vzpomínku.  Rekonstruuje cestu a pocity uprchlíků na západ. Prvotní pocity naprostého odříznutí od světa. Pohled škvírou na „druhou stranu“ navozuje tušení „světa za zdí“. Překonání strachu a rozhodnutí vydat se dál. Dlouhá a chaotická cesta plná očekávání. Rozšíření obzoru na „druhou stranu“ horizontální škvírou. Ta je uprostřed přetnuta vertikální škvírou, která obrací pozornost zpět nahoru k věži a celé horní části území.

Zkušenost o hranici je tedy kompletní.