Památkový zákon má zlepšit evidenci památek i péči o ně

Praha - Vláda ve středu projedná návrh nového památkového zákona. Na změnu legislativy v oblasti památkové péče se čeká přes 20 let, zákon z roku 1987 byl mnohokrát novelizován. Přesto podle odborníků neodpovídá současnosti, například v oblasti archeologických výzkumů. Současné normy dodneška nezareagovaly na stavební boom, který nastal po roce 1989 a nedávají jasná pravidla stavebníkům, jak se mají na místě s archeologickými nálezy chovat.
     Poslední dva roky se i kvůli tomu paralelně s přípravou nového zákona pracuje i na takzvané archeologické novele; k té měli experti také výtky, loni v dubnu ji ministerstvu vrátila legislativní rada vlády. Podle informací ČTK by také novela měla být brzy vládě předložena.
     Podle autorů zákona je jeho cílem zajistit jednodušší, účinný a transparentní způsob ochrany památek bez ohledu na jejich vlastnictví. Zákon má také zefektivnit systém památkové péče. Bude obsahovat vymezení památkového fondu, práva a povinnosti vlastníků nebo náhrady za omezení vlastnických práv.
     Archeologové vítají to, že se v připomínkovém řízení podařilo doplnit problematické části, ale jako sporné vnímají ustanovení, podle něhož má o povinnosti stavebníka uskutečnit archeologický výzkum rozhodovat obecní či krajský úředník. Odborníci se obávají, že jejich kvalifikace v oblasti archeologie je nízká. Také se bojí toho, že obce by při svém rozhodování příliš zohledňovaly své zájmy, tedy že by se například rozhodly v případě plánování veřejných staveb na archeologickém výzkumu ušetřit. V Česku je na územích s archeologickými nálezy ročně nahlášeno kolem 9000 stavebních činností, podle odhadu archeologů se ale staveb na takových územích uskuteční kolem 30.000 ročně.
     Archeologové ale kritizují i připravovanou novelu. Legislativní rada jí vytýkala enormní vstřícnost zájmům ochrany archeologického dědictví, nadměrnou administrativní zátěž stavebníků, nedostatečnou provázanost se stavebním zákonem či údajně bezdůvodné posilování kompetencí archeologických ústavů. Odborníci naopak uváděli, že novela snižuje vliv archeologických institucí na rozhodování správních orgánů, že neakcentuje archeologii jako vědu, nýbrž jako pouhou službu, že otevírá nekontrolovatelné možnosti odčerpávání finančních prostředků pro stavebníky a že navyšuje byrokracii vůči archeologům.
     Novinkou v památkové péči mají být plány ochrany památkových rezervací a zón, které by vydávaly krajské úřady. V plánu bude stanoveno, u jakých objektů či u jakých druhů prací na nich by majitel nemusel žádat o stanovisko památkářů - dnes tak musí učinit každý, jehož dům se v zóně či rezervaci nachází. Tato výjimka se ale nebude vztahovat na domy prohlášené za památku. Stejně tak by měly vznikat plány území "s vyloučením povinnosti strpět záchranný archeologický výzkum". Pokud se vlastník nebude o  památku starat, může ji dle návrhu zákona stát vyvlastnit.