Porota Chalupeckého ceny vybrala šest finalistů

Praha - Mezinárodní porota Ceny Jindřicha Chalupeckého vybrala minulý týden z 37 umělců či skupin šest finalistů letošního ročníku soutěže. O vítězi se bude rozhodovat mezi Barboru Klímovou, Janem Jakubem Kotíkem, Dominikem Langem, skupinu Rafani, Dušanem Skalou a Tomášem Svobodu. ČTK to za pořádající společnost sdělil Dan Merta.
Tradiční výstava děl finalistů a slavnostní vyhlášení vítěze se letos bude konat v Domě umění města Brna. Výstava potrvá od 24. října do 26. listopadu, vyhlášení laureáta ceny se bude konat 16. listopadu.
Laureát získává šestitýdenní pobyt v New Yorku, Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s ministerstvem kultury mu poskytne přibližně 100.000 korun na realizaci projektu nebo vydání katalogu. Od generálního partnera navíc dostává šek v hodnotě 50.000 korun na podporu svého dalšího tvůrčího rozvoje. Loni Chalupeckého cenu dostala Kateřina Šedá.
Porota konstatovala, že mezi 37 uchazeči o Cenu Jindřicha Chalupeckého se objevila celá řada kvalitních umělců. Při výběru mezi vyrovnanými kandidáty dávali porotci přednost novým jménům a dosud méně známým umělcům. Skupina Rafani se již do finále soutěže dostala v roce 2004.
Barbora Klímová vytváří objekty a situace, pomocí kterých přibližuje působení prostorových vztahů. Divák jejích děl s nimi vstupuje do na první pohled náhodných interakcí, které jsou však o to nečekanější a účinnější.
Precizní projekty Jana Jakuba Kotíka často promlouvají politicky angažovaným hlasem. Ve svých objektech Kotík používá a kombinuje nečekané materiály, inspiruje se i světem médií a jeho mechanismů. Dominik Lang porotu zaujal téměř neviditelnými zásahy do architektury výstavních síní, pomocí kterých si pohrává s jejich významy i funkčností. Vedle institucionální kritiky se vyznačují i smyslem pro hravost a ironii.
Videa Dušana Skaly využívají nalezených anonymních záběrů, ze kterých umělec sestavuje útržky emocionálně působivých příběhů. Originálním způsobem pracuje s hudbou, která vedle obrazu vyvolává pocity touhy a nostalgie. Nenápadné intervence Tomáše Svobody do okolního světa hledají a současně zpochybňují pravidla všedního života, která lidé považují za samozřejmá a neměnná. Ve svých performancích či objektech projevuje smysl pro humor i vyčerpávající systematičnost.