Projekt Vnímání Jana Šépky zakryje na měsíc českobudějovickou kašnu

Pro "uvědomění si hodnoty a smyslu dominant a významu veřejného prostoru" obestavět kašnu obří černou kůlnou? Trochu slabé, ne? V zájmu ještě lepšího "uvědomění" žádám kašnu odstřelit!

a toto je nesmysl, jako že se Vích jmenuju.

...hlouposti? Domníval jsem se, že instalací pěšáka Na sadech, v kroužkové zbroji s čímsi v ruce. Tím myslím toho pátého nejvýznamnějšího Českého krále, železného a zlatého. Považte krále, který se topil ve stříbře! Krále, kterého se báli i Turci. Píši to s velkým "T", oni tehdy byli opravdu velcí... A to pominu, že kroužkovou zbroj by na sebe v té době vzal s odporem už i kdejaký zeman. Jezdecké sochy je ten král hoden ! Kdepak žula, pouze bronz !
---
A teď dokonce kašna v čemsi! To budou rakušáci čučet, Půlnoční království vezdejší! Kde že je ta země krále Miroslava?

V článku chybí nejdůležitější informace, že toto umělecké dílo pana docenta, na podzim poslouží jako bednění při opravě kašny. A v tom je ta genialita. Dokázat fakturovat za umělecký návrh bednění.

Já vím, no, je to trochu přehnané... Ale tak bych tu kašnu aspoň třeba zalil do betonu. Myslím, že by pak obzvlášť dobře vynikla kupříkladu Pravdivost Materiálu. A navíc by to byl i Čistý Koncept! Ale Uvědomění je samozřejmě nejdůležitější, to zas jako jo.

Podobný výstřelky by se mely zakázat, jelikož do našich unavených mozků vnáší rozruch. Především by se ale mělo zakázat propojení architektů, galeristů a osvícených radních, z toho totiž nemůže vzniknout nic kloudnýho a užitečnýho. Předeším je ale nutné zakázat veškeré přesahy všech uměleckých děl, jelikož my nechceme vědět jak je absurdní obestavět například kašnu nebo sochu nebo věž lešením a to vše pak na dobu pokud možno co nejdelší zabalit billboardem s naší oblíbenou škodovkou oktávií v dieselu.

Co to je to jedno umění?

Já to trochu rozvedu. Umění tvoří. Umění je když něco umíte. Opak je, když něco ničíte. Pozitivní versus negativní. Život a smrt. Umění ničit je oxymóron.
Mezi Christem a Šépkou je zásadní rozdíl.
Christo své zahalené objekty reinterpretuje. Znovu objevuje. Může nám být líto, že nevidíme samotný objekt v plné nahotě, ale on tím získává nové tajemství, kouzlo naznačujícího, jako žena v šatech více či méně zahalená. Evropani nechápou, že nevidí přes burku muslimkám do očí, že jsou více zahalené, než je u nás zvykem. Přesto lze i u nich leccost vidět, tušit, vnímat, slyšet.
Šépka své zazděné objekty desinterpretuje. Zbavuje významu. Když kašnu zazdíte, když ženu zavřete do bedny, jde o akt agrese a násilí, negaci, znamení smrti. Popření skutečnosti. Když jsem psal, že to je nesmysl, tak jsem to zlehčoval. Ve skutečnosti je to horší.

to Tomáš Vích: asi je docela umění hodnotit instalaci, kterou jste zaprvé naživo neviděl, protože zadruhé jde zatím pouze o návrh.

Tak se nám přeci jenom ta diskuse trochu rozproudila Umění je jen jedno, ale existují různá umělecká díla, kdy některá se nám zdají vydařená a jiná méně. Ta první můžeme oslavovat a třeba vynášet do nebe, ta druhá můžeme kritizovat a dokonce si z nich dělat legraci (a to i když zatím existují jen v naší představě nebo skice).

Využívání proslulých historických děl pro dílo vlastní je nanejvýš delikátní disciplína, která vyžaduje především lehkost, vtip a eleganci (jak pochopil Christo a stal se proto slavným). Konfrontace monumentu od barokního mistra s nemotornou gigantickou konstrukcí z OSB desek možná svádí k hlubokomyslným interpretacím a úvahám, o co že se to vlastně jedná, ale mě přijde spíš směšná, je mi to líto... Tleskám všemu umění, ale uměleckým dílům jen těm vydařeným

zajímavý projekt - pokus, možná ne úplně šťastně prezentovaný. Ale je nutně potřeba dělat tento druh práce, posouvá nás to v zásadních věcech, jistě podstatněji než mudrován Víchova typu. Což je nakonec evidentní na konkrétních výstupech, že

Někdo kritizuje uměleckou kvalitu, jiný ekonomický přínos, zábor, statiku nebo celkový vjem z chůze v plavkách. Vám se to, Tomáši, jako budějčákovi, líbí?

Ano. Nesmírně si cením kurátorské práce Michala Škody, který se v jihočeské metropoli provinčnosti nebojí otevírat témata související s veřejným prostorem. Naprosto zásadním úspěchem je, že se v ČB v poslední době nediskutuje o dopravě, ale o veřejném prostoru a umění. Vůbec se neodvažuji hodnotit samotný design záměru, momentálně pro mě není vůbec důležitý.

Ondřeji, ty jsi zas mistr, jak mnoho slovy nic neříct, na tebe jsme tu čekali .
Jaký druh práce nás posouvá v jakých zásadních věcech? Jakého typu je moje mudrování a co je evidentní na konkrétních výstupech?

to neni kritika, jen postreh. jakou silu ma umeni, ktere si musi pomahat paralelou. zkousim si predstavit Christa, Duchampa, nebo Fullera, jak obhajuji svoje veci pozitivni paralelou...

Nerozumím, jak to v ČB děláte, že diskutujete o veřejném prostoru a umění a přitom se jeho design neodvažujete hodnotit? O čem diskutujete, co je pro vás důležité?
Přijde mi, že se Šépkou a Císlerem vydatně provinčně mlžíte.

Cyklisté nemusí bý umělci a naopak, ale mohou.
„Sovy nejsou tím, čím se zdají být.“

Tomáši, ušetřete čas zbytečnou diskuzí na archiwebu a zajeďte si někdy do ČB na výstavu, nebo přednášku spojenou s vernisáží. Je to mnohem zajímavější.

Občas i zajedu. Nebraňte se diskuzím a hodnocení, obrušují se tím hrany nedorozumění, je to zdravě konstruktuvní.

jsem nejlépe pochopil před cca 10-ti lety, kdy mne práce zavedla po třech dekádách zpět do Budějc. Od viaduktu na Rudolfovské, okolo karosárny u Gotvaldů (Smrž) po Dobrovodské až k lávce via nákl.nádraží v Pětidomí a potom levá 50, směr Suché Vrbné. Urbanizmus? Rána palicí! Zlikvidovaná zeleň, přehuštěná nevkusná zástavba, kde řádili developeři. V každé dekádě nejméně dva. Na otočce bývalé trolejbusové linky bylo kino Mír přeměněno na Viet-kong territory. V levoboku odporný market. Deprimující pocit u bývalých kasáren mne zatlačil zpátky do auta a napadl mne pouze jeden příměr- Bronx.
Zkuste zabrousit v Salzburgu nebo v menším univerzitním Passově na periferii. Nikde nic podobného nenajdete.
V září ´91 jsem se vracel vlakem ze Šumavy po vyvětrání hlavy, se zastávkou u rodičů. Tedy rok po založení projekční firmičky. Pěšky z nádraží k autu, via Masné krámy na jedno pivečko. Oslovil mne manželský pár, oba Rakušané, profesí architekti. Kypělo z nich nadšení a představa, že bude o jejich bezplatné konzultace a rady zájem. Už někdy v roce 92 bylo jasné, že inženýrink staveb děláme se stále stejnými lidmi státní správy a samosprávy a ruka ruku nadále myje, samet nesamet.
Č.B. promarnilo šanci kterou mělo. Je třeba si uvědomit, že původní značná minorita osídlení byli Rakušané a také Němci. Celou situaci nemohoucnosti vystihují žluté silniční tabule na jižním tahu se smrtkou a kosou. Hlavně že bude ta kašna se sarkofágem....
Rád končím - pozitivně. Třebas tím, jak řád Cisterciáků v Nových Hradech na náměstí zachránil ruinu a obnovil klášter /fin.zdroje z Rakous/. Ta noční disputace přímo s opatem mi dala víc, než leckterý semestr...

Poměrně dost souhlasím s Milanovým příspěvkem. Sám jsem původem Budějovičák, znám některé dlouhodobé urbanistické problémy tohoto (relativně bohatého) města, včetně stále více se vylidňujícího náměstí a nadšeně bych přivítal jakýkoliv pokus nějakým uměleckým dílem, návrhem či výstavou otevřít diskuzi o tomto tématu. Šépkův návrh (navíc finančně velmi nákladný) centrální bod města na měsíc obestavět působí v těchto souvislostech jako naprostý úlet a nepochopení souvislostí a obávám se, že jeho efekt coby argumentu v rukou různých odpůrců moderních intervencí do veřejného prostoru (a okřídleného "plýtvání prostředky daňových poplatníků") bude mít spíš opačný efekt. Je to škoda...

Souhlasím s Vámi