Vácslav Havel vystavěl v Praze secesní skvost evropského formátu

Praha - Touto stavbou se Praha nadechla do Evropy. Mohutný komplex zdí, skla a kovu s názvem Lucerna vystavěl Vácslav Havel. Dědeček českého exprezidenta chtěl Praze dát společenské a kulturní centrum evropského formátu. Sám se vypracoval od nuly mezi špičkové stavitele. A stál i u začátků filmového podnikání. Od jeho narození uplyne ve středu 150 let.
    Když Vácslav Havel v roce 1908 ukázal návrh fasády nového projektu do Vodičkovy ulice své ženě, prohlásila, že jí to připomíná velkou lucernu. To by byl dobrý název pro celý dům, řekl si stavitel. Je to slovo české, které by mohl vyslovit i  cizinec. A dost vhodné pro plánované reprezentativní prostory, jež měly sloužit kultuře, odpočinku i sportu.
    Unikátní železobetonová konstrukce komplexu, do té doby používaná jen na průmyslové stavby, umožnila českému statikovi Stanislavu Bechyněmu umístit největší sál tři patra pod zem. Havel tam chtěl vybudovat obrovské podzemní kluziště po vzoru Berlína. Místo toho nakonec vznikl obří společenský sál.
    Stejně tak dnešní biograf Lucerna původně sloužil jako divadelní sál a dokonce tam i uvedli operu Dalibor. Ale potom se Havel pohádal s tehdejším šéfem opery Národního divadla Karlem Kovařovicem a z  divadelního sálu se stalo kino.
    Celý komplex v centru Prahy postupně vznikal v letech 1907 až 1921. Secesní palác byl první pražskou železobetonovou budovou se zastřešenou a prosklenou pasáží, do té doby v Čechách nevídanou. V  jeho prostorách se odehrávalo mnoho významných společenských událostí, v čemž se pokračuje dodnes.
    Nabídl i bydlení a sídlila tu i překrásná čajovna Jokohama. Založil ji cestovatel Joe Hloucha a její atmosféra evokovala atmosféru skutečných japonských čajoven. Nábytek byl z rákosu a dívky roznášející čaj na sobě měly pravá japonská kimona.
    Též tu sídlil první pražský jídelní automat, kde zákazníky obsluhovala děvčata, kterým se říkalo Růženky. Pražané tu mohli navštívit malířský a fotografický ateliér či celou řadu obchodů s  uměleckými předměty nebo módou.
    Havlové patřili v 18. a 19. století mezi známé pražské mlynářské rodiny. Mlýn, na němž postupně hospodařily generace rodu, stával na levém vltavském břehu a nesl číslo popisné 87.
    Mlynářskou tradici přerušil až Vácslav Julius Havel (1821-1884), který musel vyplatit dědictví nevlastní matce a věno osmi sestrám, a proto musel mlýn prodat. Začal pracovat u státní dráhy a přestěhoval se na Malou Stranu. Tam se 23. března 1861 narodil i jeho syn Vácslav.
    Po absolvování reálky přešel na pražskou techniku, studia však z finančních důvodů nedokončil. V roce 1884 si musel dokonce vypůjčit na otcův pohřeb.
    První zakázky získal jako podnikatel v dlažbách na venkově. Aby si mohl založit stavební firmu, musel se spojit s několika zavedenými staviteli. Ale dařilo se mu, zakázek rychle přibývalo a Havlova rodina se brzy zařadila mezi pražskou elitu.
    "Dědeček třeba tehdy založil v Praze první zimní kluziště na Primátorském ostrově, kde se scházela elita společnosti. Pak si s babičkou koupili velkostatek ve Zběšičkách u Milevska, který nakonec proměnili na několik pražských parcel, na nichž dědeček začal stavět činžovní domy," vzpomínal Ivan Havel, syn Vácslavova syna Miloše.
    Havel stavěl i moderní činžovní domy na Novém Městě. V roce 1912 založil filmovou společnost Lucerna-film a vlastnil pět pražských kin. Společnost v roce 1917 převzali jeho synové Václav a Miloš. Václav vybudoval Barrandovské terasy, zatímco Miloš založil barrandovské filmové ateliéry.
    Vácslav Havel zemřel 6. září 1921. V témže roce mu byla u  vchodu do velkého sálu Lucerny odhalena busta z dílny Jana Štursy.