XI. Cena Bohuslava Fuchse - rozhovor s odbornou porotou
Dovedl byste porovnat projekty a jejich zpracování (popřípadě samotná zadání) zde na FA VUT v Brně a na FA ČVUT v Praze?
MgA. Ondřej Synek:
Jako porotce jsem prošel celou brněnskou školu a vzápětí po tom, pro jistotu, i školu naší, pražskou. Rozdíl mezi školami je velký.
Hlavní rozdíl je v pocitu, který ze škol, z odevzdaných projektů, jejich prezentace a prezentace ateliérů mám. Z pražských odevzdávek je cítit velká ambice, jak studentů, tak učitelů. Je tu řada relativně nových ateliérů, různých profilů, ale vždy s velkou chutí zabývat se Architekturou a ta tlačí standard školy vzhůru. Ateliéry mají většinou jednotný způsob prezentace a je vidět, že na „tom“ všem záleží. V celém spektru jsou samozřejmě ateliéry, kde se nemáte po nahlédnutí ani chuť zastavit, ale u většiny jsem si říkal, jak bych tady vybíral nejlepší projekt?
Z té denní prohlídky brněnské školy si odnáším pocit jiný. Ambice na škole je, ale jako by ji měli jen nemnozí jednotlivci.
U některých z těch jednotlivých studentů se ambice projevuje pro mne až nesnesitelně grandiózní prezentací projektu, za kterým ovšem mnohdy stojí, zdá se, málo práce architekta – málo přemýšlení, diskuze, komplikace, názoru. Byl to silný vjem, a proto o něm asi píši jako o prvním. Zároveň jsme ale s porotou nacházeli projekty ambiciózní v tom, pro mne, správném smyslu. Bylo vidět, že studenti opravdu hledají, pracují a zároveň se snaží práci dobře vysvětlit – prezentovat. Bylo jich ale relativně málo. A jako by ti hledající často neměli někoho, kdo by je v jejich hledání vedl a pomáhal jim.
Ambici učitelů jsem četl v několika případech, nejvýrazněji asi u Petra Šmídka a Luboše Františáka a jejich společného zadání Za Brno vyšší! Část prezentace Za Brno vyšší! byla věnována typologii. Sleduji různé školní architektonické výzkumy. Typologické výzkumy považuji za skvělý zdroj inspirace. Ale pakliže měla být součást zadání i řádná typologická rešerše à la Christ und Gantenbein, zůstala tato ambice nenaplněna, ale i přesto je důležitá.
V projektech zadání Res Publica – „Civitas socialis“ vedoucích Pavla Jury a Davida Mikuláška, které na mne působily všechny trochu podobně, a dobře, promyšleně, čtu ambici dobře zpracovávat i nevelká témata a to se mi osobně líbí. (Pravděpodobně na to má vliv, že se sami s Michalem Kuzemenským těmito tématy na FA ČVUT zabýváme.) Podobně vnímám námi ohodnocený ateliér ZANu Jiřího Palackého.
Celkově brněnská škola působí tak, že ji ale ambice chybí. Nechci mluvit pouze o prezentaci, ale právě ta ambici ukazuje hodně. Nevím, zda prezentace semestrálních prací jsou u FA VUT standardem, a nebo zda k tomu studenty přinutila SOFA, ale prezentování prací na chodbě považuji za jedno z nejhorších možných. V mnoha ostatních případech jsme projekty s porotou dohledávali mezi dalším ateliérovým haraburdí, neschopni téměř rozlišit, co posuzovat a co už ne... Zároveň ale jsem si téměř jist, že když se hodně a s radostí pracuje, může se vystavit téměř cokoli a je na tom ta radost a práce vidět. Ten pocit radosti a zaujetí, jakoby chyběl.
Na školách se obvykle experimentuje – testují se hranice, objevují nové, prověřují staré. Diskutuje se. Jistě. Může to znamenat různé věci, od Super Studia po Neobiedermeier, od Krause přes Šrámkovou po Floriána. A je to asi to hlavní, co mi letos v Brně chybělo a uvědomil jsem si to až s odstupem několika týdnů. Chyběl mi projekt nebo ateliér, který by mne nakopl, znejistěl, naštval nebo ukázal něco nového.
Zkuste prosím posoudit jednotlivé stránky odevzdaných prací od práce s analýzami a konceptem, přes urbanismus, kompozici hmoty návrhu, technickou a stavební část, až po konečné grafické zpracování včetně vizualizací.
Ing. arch. Radko Květ:
Porota vybírala z mnoha desítek studentských prací. Vždy se berou v potaz veškeré aspekty každého návrhu. Takže teď by bylo na někom jiném, aby posoudil, zda jsme vybrali adekvátně. K metodě výběru uvedu příklad. Valné většina porotců se skleněný „výškáč“. Řešení dispozic celý návrh bez pardonu diskvalifikovalo.
Chybělo Vám zde nějaké téma? Jaké zadání byste kupříkladu studentům vypsal Vy?
Ing. arch. Peter Jurkovič:
To je na dlhšie zamyslenie. Mňa dlhodobo láka téma prefabrikácie, hlavne v rezidenčnej architektúre. Túto tému som nepostrehol.
Jak hodnotíte celkovou úroveň vystavených prací?
Ing. arch. Peter Jurkovič:
S úrovňou prác som bol spokojný, myslím, že prierez bol na štandardnej úrovni, od priemerných až po veľmi vydarené.
Ing. arch. Radko Květ:
Jako vždy a všude a všude. Vysoká, střední, nízká kvalita.
V čem zde mají studenti slabiny a v čem vynikají?
Ing. arch. Radko Květ:
Slabiny nemají jen studenti. V současné době se dost často věnuje spousta energie pouze fasádě.
Našli jste během hodnocení nějaké projekty, které Vás oslovily svým zpracováním, nápadem, nebo energií a sílou konceptu? Popište prosím, čím se odlišovaly od ostatních.
Ing. arch. Peter Jurkovič:
V niektorých projektoch bola disproporcia medzi obsahom a výsledným spracovaním, čo je škoda. Aj veľmi talentovaní študenti často vsádzajú všetko na výsledok. Mne sa naopak páčia také práce, ktoré pracujú s jednoduchou, čitateľnou myšlienkou. Keď je následne podporená sugestívnym spracovaním, je to výhra.
Ing. arch. Radko Květ:
Mně se líbily dva projekty „Most v Portugalsku“ a „Hotel v lomu“. Dle mého názoru měli nejméně chyb. Koncepce, hmotové řešení, technické řešení, grafické zpracování včetně textu byly vyrovnané. Žádná část nevyčnívala nad jinou.
Dovedou studenti vnímat kontext místa a reagovat na něj, popřípadě z něj vycházet?
Ing. arch. Peter Jurkovič:
Áno, špeciálne projekty, ktoré sa programovo venovali analýze miesta sa mi páčili najviac. Spomeniem "Mikulov" a “Hranice”, ktoré boli u mňa na horných priečkach pomysleného rebríčku.
Ing. arch. Radko Květ:
Někteří ano, někteří ne.
Našli jste mezi vystavenými pracemi takové, které by se zabývali nějakými současnými tématy? Které a jaká témata to podle Vás jsou?
Ing. arch. Peter Jurkovič:
V porote zarezonoval projekt Brnenského “geta”. To je určite jedna z aktuálnych tém. Dlho sme diskutovali o správnosti riešenia a odčítania problému vôbec. Ocenili sme však odvahu a guráž zaoberať sa touto témou.
Ing. arch. Radko Květ:
Našli, týká se to především projektu „Hranice“. Autorka se pouští na tenký led. Projekt by měl být víceméně sociologickou studií. Řeší závažné sociální téma. Podobných prací existují po světě v dnešní době stovky a ne vždy výsledky odpovídají.
MgA. Ondřej Synek:
Jako porotce jsem prošel celou brněnskou školu a vzápětí po tom, pro jistotu, i školu naší, pražskou. Rozdíl mezi školami je velký.
Hlavní rozdíl je v pocitu, který ze škol, z odevzdaných projektů, jejich prezentace a prezentace ateliérů mám. Z pražských odevzdávek je cítit velká ambice, jak studentů, tak učitelů. Je tu řada relativně nových ateliérů, různých profilů, ale vždy s velkou chutí zabývat se Architekturou a ta tlačí standard školy vzhůru. Ateliéry mají většinou jednotný způsob prezentace a je vidět, že na „tom“ všem záleží. V celém spektru jsou samozřejmě ateliéry, kde se nemáte po nahlédnutí ani chuť zastavit, ale u většiny jsem si říkal, jak bych tady vybíral nejlepší projekt?
Z té denní prohlídky brněnské školy si odnáším pocit jiný. Ambice na škole je, ale jako by ji měli jen nemnozí jednotlivci.
U některých z těch jednotlivých studentů se ambice projevuje pro mne až nesnesitelně grandiózní prezentací projektu, za kterým ovšem mnohdy stojí, zdá se, málo práce architekta – málo přemýšlení, diskuze, komplikace, názoru. Byl to silný vjem, a proto o něm asi píši jako o prvním. Zároveň jsme ale s porotou nacházeli projekty ambiciózní v tom, pro mne, správném smyslu. Bylo vidět, že studenti opravdu hledají, pracují a zároveň se snaží práci dobře vysvětlit – prezentovat. Bylo jich ale relativně málo. A jako by ti hledající často neměli někoho, kdo by je v jejich hledání vedl a pomáhal jim.
Ambici učitelů jsem četl v několika případech, nejvýrazněji asi u Petra Šmídka a Luboše Františáka a jejich společného zadání Za Brno vyšší! Část prezentace Za Brno vyšší! byla věnována typologii. Sleduji různé školní architektonické výzkumy. Typologické výzkumy považuji za skvělý zdroj inspirace. Ale pakliže měla být součást zadání i řádná typologická rešerše à la Christ und Gantenbein, zůstala tato ambice nenaplněna, ale i přesto je důležitá.
V projektech zadání Res Publica – „Civitas socialis“ vedoucích Pavla Jury a Davida Mikuláška, které na mne působily všechny trochu podobně, a dobře, promyšleně, čtu ambici dobře zpracovávat i nevelká témata a to se mi osobně líbí. (Pravděpodobně na to má vliv, že se sami s Michalem Kuzemenským těmito tématy na FA ČVUT zabýváme.) Podobně vnímám námi ohodnocený ateliér ZANu Jiřího Palackého.
Celkově brněnská škola působí tak, že ji ale ambice chybí. Nechci mluvit pouze o prezentaci, ale právě ta ambici ukazuje hodně. Nevím, zda prezentace semestrálních prací jsou u FA VUT standardem, a nebo zda k tomu studenty přinutila SOFA, ale prezentování prací na chodbě považuji za jedno z nejhorších možných. V mnoha ostatních případech jsme projekty s porotou dohledávali mezi dalším ateliérovým haraburdí, neschopni téměř rozlišit, co posuzovat a co už ne... Zároveň ale jsem si téměř jist, že když se hodně a s radostí pracuje, může se vystavit téměř cokoli a je na tom ta radost a práce vidět. Ten pocit radosti a zaujetí, jakoby chyběl.
Na školách se obvykle experimentuje – testují se hranice, objevují nové, prověřují staré. Diskutuje se. Jistě. Může to znamenat různé věci, od Super Studia po Neobiedermeier, od Krause přes Šrámkovou po Floriána. A je to asi to hlavní, co mi letos v Brně chybělo a uvědomil jsem si to až s odstupem několika týdnů. Chyběl mi projekt nebo ateliér, který by mne nakopl, znejistěl, naštval nebo ukázal něco nového.
Zkuste prosím posoudit jednotlivé stránky odevzdaných prací od práce s analýzami a konceptem, přes urbanismus, kompozici hmoty návrhu, technickou a stavební část, až po konečné grafické zpracování včetně vizualizací.
Ing. arch. Radko Květ:
Porota vybírala z mnoha desítek studentských prací. Vždy se berou v potaz veškeré aspekty každého návrhu. Takže teď by bylo na někom jiném, aby posoudil, zda jsme vybrali adekvátně. K metodě výběru uvedu příklad. Valné většina porotců se skleněný „výškáč“. Řešení dispozic celý návrh bez pardonu diskvalifikovalo.
Chybělo Vám zde nějaké téma? Jaké zadání byste kupříkladu studentům vypsal Vy?
Ing. arch. Peter Jurkovič:
To je na dlhšie zamyslenie. Mňa dlhodobo láka téma prefabrikácie, hlavne v rezidenčnej architektúre. Túto tému som nepostrehol.
Jak hodnotíte celkovou úroveň vystavených prací?
Ing. arch. Peter Jurkovič:
S úrovňou prác som bol spokojný, myslím, že prierez bol na štandardnej úrovni, od priemerných až po veľmi vydarené.
Ing. arch. Radko Květ:
Jako vždy a všude a všude. Vysoká, střední, nízká kvalita.
V čem zde mají studenti slabiny a v čem vynikají?
Ing. arch. Radko Květ:
Slabiny nemají jen studenti. V současné době se dost často věnuje spousta energie pouze fasádě.
Našli jste během hodnocení nějaké projekty, které Vás oslovily svým zpracováním, nápadem, nebo energií a sílou konceptu? Popište prosím, čím se odlišovaly od ostatních.
Ing. arch. Peter Jurkovič:
V niektorých projektoch bola disproporcia medzi obsahom a výsledným spracovaním, čo je škoda. Aj veľmi talentovaní študenti často vsádzajú všetko na výsledok. Mne sa naopak páčia také práce, ktoré pracujú s jednoduchou, čitateľnou myšlienkou. Keď je následne podporená sugestívnym spracovaním, je to výhra.
Ing. arch. Radko Květ:
Mně se líbily dva projekty „Most v Portugalsku“ a „Hotel v lomu“. Dle mého názoru měli nejméně chyb. Koncepce, hmotové řešení, technické řešení, grafické zpracování včetně textu byly vyrovnané. Žádná část nevyčnívala nad jinou.
Dovedou studenti vnímat kontext místa a reagovat na něj, popřípadě z něj vycházet?
Ing. arch. Peter Jurkovič:
Áno, špeciálne projekty, ktoré sa programovo venovali analýze miesta sa mi páčili najviac. Spomeniem "Mikulov" a “Hranice”, ktoré boli u mňa na horných priečkach pomysleného rebríčku.
Ing. arch. Radko Květ:
Někteří ano, někteří ne.
Našli jste mezi vystavenými pracemi takové, které by se zabývali nějakými současnými tématy? Které a jaká témata to podle Vás jsou?
Ing. arch. Peter Jurkovič:
V porote zarezonoval projekt Brnenského “geta”. To je určite jedna z aktuálnych tém. Dlho sme diskutovali o správnosti riešenia a odčítania problému vôbec. Ocenili sme však odvahu a guráž zaoberať sa touto témou.
Ing. arch. Radko Květ:
Našli, týká se to především projektu „Hranice“. Autorka se pouští na tenký led. Projekt by měl být víceméně sociologickou studií. Řeší závažné sociální téma. Podobných prací existují po světě v dnešní době stovky a ne vždy výsledky odpovídají.
0 comments
add comment
