Poté, co El Lisickij dosáhl mezinárodního uznání jako malíř a designér, se v roce 1924 rozhodl přesvědčit svět – a sám sebe –, že je také architekt. Učinil tak projektem „horizontálního mrakodrapu", kterému dal nejasný a těžko přeložitelný název: Wolkenbügel (žehlička mraků). Osm těchto budov, posazených na štíhlých sloupech, mělo stát na hlavních křižovatkách podél moskevského okružního bulváru a integrovat tok tramvajových linek, metra a výtahů. Tato přednáška a stejnojmenná kniha zkoumá Lisického převod vizuálních a textových médií do prostorových představ a nabízí důkladnou studii dochovaných výkresů a archivních artefaktů souvisejících s jeho nejkomplexnějším architektonickým návrhem. Richard Anderson je profesorem dějin a teorie architektury na Edinburské univerzitě. Je editorem knihy Ludwiga Hilberseimera Metropolisarchitecture and Selected Essays (2012) a autorem knih Russia: Modern Architectures in History (2015) a Wolkenbügel: El Lissitzky as Architect (2024).
0 komentářů
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.