Zemřel architekt Christopher Alexander
Britsko-americký architekt a teoretik rakouského původu Christopher Alexander zemřel 17. března 2022. Po dlouhé nemoci ve svých 85 letech odešel ve svém domě v Sussexu v Anglii. Informoval o tom jeho dlouholetý kolega Michael Mehaffy.
Christopher Wolfgang Alexander se narodil ve Vídni roku 1936. Vychován byl v Anglii, kde získal bakalářský titul v architektuře a magisterský v matematice na Trinity College v Cambridge. Poté odešel do USA, kde vystudoval PhD v oboru architektura na Harvardu. Roku 1967 založil Centrum pro environmentální studia (CES) v Berkeley v Kalifornii, kde také působil jako profesor na tamější univerzitě až do svého penzionování v roce 2002.
Obdržel mnoho ocenění, mimo jiné zlatou medaili za výzkum od Amerického institutu architektů (AIA) v roce 1972. V roce 2006 byl oceněn Athénskou medailí jako jedna z nejvlivnějších osobností pro hnutí Nového urbanismu. Svým způsobem teoretického zobecnění dalece přesáhl obor architektury a urbanismu, a stal se tak paradoxně známější mezi programátory než jako architekt, přestože navrhl a postavil více než dvě stě budov na pěti kontinentech. Jeho kniha A Pattern Language (1977, s kolektivem autorů), napsaná ve formě hypertextových odkazů, například inspirovala zakladatele první Wiki platformy Warda Cunninghama.
Jedním z Alexanderových nejznámějších stavebních počinů je Eishin Campus (1985-87) nedaleko Tokia, který byl dle jeho metody a filosofie stavěn postupně, navrhován s učiteli i studenty, nezřídka s modely v měřítku 1:1. Organický způsob stavění postupné transformace a adaptace na dynamický kontext však z podstaty odporuje moderním postupům projektování a stavění „na klíč“. Svůj životní zápas o kýženou kvalitu prostředí zachytil v poslední knize The Battle for the Life and Beauty of the Earth (2012).
„Existuje jediný nadčasový způsob stavění. Je starý tisíce let a je stejný dnes, jako byl vždycky,“ napsal Alexander ve své knize The Timeless Way of Building (1979). Vyčerpávající zprávu o nalézání takového způsobu stavění podává jeho životní dílo Podstata řádu, s podtitulem O stavitelském umění a podstatě univerza (2002–2005). První díl nazvaný Fenomén života se v roce 2020 dočkal českého překladu ve spolupráci brněnských nakladatelství Books & Pipes a VUTIUM, s doslovem Martina Horáčka.
Alexanderovo celoživotní usilování o humánnější architekturu, která by nejen plnila praktické funkce, ale i stimulovala intelekt a poskytovala domov lidské duši, inspiruje další generace architektů, a to mnohdy nejprve ke změně životního postoje a teprve poté k navrhování a samotnému stavění. V Alexanderově odkazu pokračuje též jeho manželka Maggie Moore Alexander prostřednictvím školy architektury Building Beauty, kterou vede s jeho dalšími kolegy v Sorrentu v Itálii.
Více o jeho díle ZDE.
Christopher Wolfgang Alexander se narodil ve Vídni roku 1936. Vychován byl v Anglii, kde získal bakalářský titul v architektuře a magisterský v matematice na Trinity College v Cambridge. Poté odešel do USA, kde vystudoval PhD v oboru architektura na Harvardu. Roku 1967 založil Centrum pro environmentální studia (CES) v Berkeley v Kalifornii, kde také působil jako profesor na tamější univerzitě až do svého penzionování v roce 2002.
Obdržel mnoho ocenění, mimo jiné zlatou medaili za výzkum od Amerického institutu architektů (AIA) v roce 1972. V roce 2006 byl oceněn Athénskou medailí jako jedna z nejvlivnějších osobností pro hnutí Nového urbanismu. Svým způsobem teoretického zobecnění dalece přesáhl obor architektury a urbanismu, a stal se tak paradoxně známější mezi programátory než jako architekt, přestože navrhl a postavil více než dvě stě budov na pěti kontinentech. Jeho kniha A Pattern Language (1977, s kolektivem autorů), napsaná ve formě hypertextových odkazů, například inspirovala zakladatele první Wiki platformy Warda Cunninghama.
Jedním z Alexanderových nejznámějších stavebních počinů je Eishin Campus (1985-87) nedaleko Tokia, který byl dle jeho metody a filosofie stavěn postupně, navrhován s učiteli i studenty, nezřídka s modely v měřítku 1:1. Organický způsob stavění postupné transformace a adaptace na dynamický kontext však z podstaty odporuje moderním postupům projektování a stavění „na klíč“. Svůj životní zápas o kýženou kvalitu prostředí zachytil v poslední knize The Battle for the Life and Beauty of the Earth (2012).
„Existuje jediný nadčasový způsob stavění. Je starý tisíce let a je stejný dnes, jako byl vždycky,“ napsal Alexander ve své knize The Timeless Way of Building (1979). Vyčerpávající zprávu o nalézání takového způsobu stavění podává jeho životní dílo Podstata řádu, s podtitulem O stavitelském umění a podstatě univerza (2002–2005). První díl nazvaný Fenomén života se v roce 2020 dočkal českého překladu ve spolupráci brněnských nakladatelství Books & Pipes a VUTIUM, s doslovem Martina Horáčka.
Alexanderovo celoživotní usilování o humánnější architekturu, která by nejen plnila praktické funkce, ale i stimulovala intelekt a poskytovala domov lidské duši, inspiruje další generace architektů, a to mnohdy nejprve ke změně životního postoje a teprve poté k navrhování a samotnému stavění. V Alexanderově odkazu pokračuje též jeho manželka Maggie Moore Alexander prostřednictvím školy architektury Building Beauty, kterou vede s jeho dalšími kolegy v Sorrentu v Itálii.
Více o jeho díle ZDE.
1 komentář
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Bio architektura
Vích
30.03.22 05:33
zobrazit všechny komentáře
