O titul Architekt roku 2024 se uchází pět finalistů

Cena Architekt roku není oceněním za celoživotní dílo, ani by neměla připomínat životní jubilea. Její snahou je ocenit významný počin v oblasti architektury za posledních pěti let. "Ocenění je určeno především praktikujícím architektům, ale nejen jim. Laureátem se může stát každý, kdo svým počínáním usiluje o příjemný prostor k bytí," říká Zdeněk Fránek, laureát ceny z roku 2020 a současný porotce. O desítce letošních nominací na toto ocenění s ním rozhodovali vítězové předchozích ročníků soutěže – architekti Ivan Kroupa, Petr Stolín, Stanislav Fiala a Ladislav Kuba s Tomášem Pilařem. Do finále se po zevrubné diskusi o přínosech jednotlivých osobností probojovalo pět nominací.

PĚT FINALISTŮ – ARCHITEKT ROKU 2024

Tři mladí architekti, tři spolužáci z FA ČVUT v Praze, jeden společný sen. Tak by se dal ve zkratce popsat příběh Ateliéru bod architekti, který společně založili Jakub Straka, Jáchym Svoboda a Vojtěch Sosna v roce 2015, jejich spolupráce však sahá ještě dál do minulosti. Zakladatelé ateliéru jsou aktivními porotci v soutěžích, přednášejí, Vojtěch Sosna v současnosti vede ateliér Sosna-Filsak na FA ČVUT v Praze. Od skromných začátků, kdy navrhli rekonstrukci hospody v Máslovicích, se vypracovali mezi elitu české architektury. Dnes se mohou pochlubit prestižními realizacemi jako je návrh radnice pro Prahu 7 či sportovní hala v Modřicích, jejichž návrhy vznikly na základě vítězství v architektonických soutěžích. Ze soutěže vzejde také např. polyfunkční dům do Slivence, řešení podchodů železniční stanice Praha hlavní nádraží, soubor obytných domů v Kutné Hoře a polyfunkční dům V Botanice na pražském Smíchově. Mají za sebou řadu ocenění. Jejich úspěch není náhodný – stojí za ním nejen profesní shoda a dlouholeté přátelství, ale i zkušenosti nabyté pod vedením renomovaných architektů. S každým novým projektem dokazují, že mladý věk není překážkou pro velké vize a odvážná řešení. Bod architekti tak představují novou generaci českých architektů, kteří mění tvář našich měst a obcí.

Ateliér založený v roce 2002 ve Zlíně je vedený třemi architektkami Jitkou Ressovou, Hanou Maršíkovou, Helenou Víškovou a designérem Janem Pavézkou. Jejich práce zahrnuje širokou škálu projektů od rekonstrukcí baťovských domků po revitalizaci veřejných prostorů, jako je třeba oceňovaný Gahurův prospekt nebo rekonstrukce tržiště Pod kaštany ve Zlíně. Za zmínku určitě stojí také vstupní objekt firmy Sporten v Novém Městě na Moravě. Studio se vyznačuje komplexním přístupem k architektuře a designu, s důrazem na detail a kontext. Kromě návrhářské činnosti se Ellement architects aktivně podílejí na vzdělávání veřejnosti prostřednictvím spolku aArchitektura. Organizují přednášky, architektonické procházky a vedou projekt Zlínského architektonického manuálu. Ellement architects se zaměřují nejen na estetiku, ale i na funkcionalitu a společenský dopad svých projektů. Jejich cílem je vytvářet prostory, které zlepšují kvalitu života a respektují místní architektonické dědictví. Tímto přístupem se studio etablovalo jako významný hráč na české architektonické scéně. Mezi finalisty soutěže Architekt roku se objevil ateliér již v roce 2019.

Společnost EHL & KOUMAR ARCHITEKTI vznikla v roce 2015 jako pokračování práce ateliéru Šrámková architekti, který v roce 2005 založila profesorka Alena Šrámková společně se svými žáky architekty Lukášem Ehlem a Tomášem Koumarem. Mezi nejvýznamnější a mnoha cenami ověnčené realizace patří např. lávka v Litomyšli, hasičská zbrojnice v Líbeznicích nebo Corso Pod Lipami v Řevnicích. V současné době pracují na projektech z architektonických soutěží, jako je např. Nové výukové centrum 3. lékařské fakulty UK nebo třeba Tři v jednom v Libčicích nad Vltavou. Veřejných architektonických soutěží se ateliér účastní pravidelně, stejně tak se podílí na jejich propagaci, přípravě a hodnocení. Při návrhu architekti kladou důraz na velkorysost, osobitý charakter a důstojnost domu ve svém prostředí. Upřednostňují jednoduché a koncepční řešení. Dlouhodobě se snaží o zapojení umění do veřejného prostoru. Práce ateliéru Ehl a Koumar architekti vychází z tradice a principů kvalitní a odpovědné architektury. Tu posouvají a aplikují nadčasově, bez toho, aby podlehli tlaku aktuálních trendů. Jejich práce má dlouhou mentální životnost.

Docent Tomáš Hradečný je jedním z bývalé legendární trojice ateliéru HŠH, s nímž realizoval vítězné návrhy architektonických soutěží – Jiřské náměstí na Pražském hradě a Arcidiecézní muzeum v Olomouci. V nezmenšené kvalitě pokračuje ve své samostatné architektonické praxi i v roli pedagoga. V roce 2015 založil atelier IXA, mezi jehož pilotní projekty patří úpravy kláštera v Emauzích, Areál Wikov MGI a Vrbatova bouda. Ve své přednáškové a publikační činnosti se zabývá tématy veřejného prostoru, krajiny a památek, na FA ČVUT v Praze vede od roku 2013 ateliér. Společným znakem provázejícím jeho realizované práce je hledání vztahu mezi starým a novým, původním a přidaným, historickým a současným. Vždy v rámci sebevědomého užití soudobých technologií současně s naplněním požadavků na nové funkční využití prostorů a staveb. Na prvním místě však zůstává zachování, nebo spíše posílení identity místa a pravdivost architektury. Poslední dobou zaujal mimořádným dílem - Památníkem tří odbojů – zdařilou mumifikací rodného statku Josefa Mašína, kde ukázal, jak široké může být pojetí architektury.

Cesta profesora Romana Kouckého k architektuře je jiná, než je obvyklé – vedla od truhlářského řemesla přes střední průmyslovou školu stavební na Fakultu architektury ČVUT v Praze. Snad právě tato nepřímá cesta vytvořila předpoklady pro mimořádně široké a komplexní Kouckého pojetí architektonické a urbanistické tvorby. Pracoval u Martina Kotíka a Ivo Obersteina v Projektového ústavu hlavního města Prahy, působil jako odborný asistent na Škole architektury AVU v Praze u Emila Přikryla. V roce 1991 založil architektonickou kancelář, rok poté spoluzaložil vydavatelství Zlatý řez. Na FA ČVUT v Praze byl vedoucím Ústavu nauky o budovách, přednáší zde a vede ateliér. Od roku 2012 byl vedoucím Kanceláře metropolitního plánu a následně ředitelem Sekce plánování města na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Práce Romana Kouckého zahrnuje nebývale rozsáhlou škálu témat a měřítek od architektonického detailu až po velký urbanismus. Samostatně nebo se svými spolupracovníky zpracoval více než 200 projektů různého charakteru, z nichž asi čtvrtina byla realizována. Jeho Besídka a Fárům dům ve Slavonicích překvapují výtvarnými detaily, ve kterých lze objevovat stále nové významy a odkazy k historii a řemeslu. Řešení náměstí ve Slavonicích je dokonalým předobrazem současného přístupu k tomuto tématu, na který volně navazují mnozí následovníci. Velké stavební realizace mostů např. v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích a v Praze jsou vždy svébytné a nekompromisně důsledné. Absolutní urbanistické vize Romana Kouckého jsou zcela originální a nemají obdoby nejen v českém prostředí. Úsilí o absolutno s sebou současně nutně nese i jistotu nikdy nekončícího zápasu, ve kterém nelze zvítězit - přesto je nutné vytrvat. Mezi finalisty soutěže Architekt roku se objevil již v roce 2022.

ČESTNÉ UZNÁNÍ – ARCHITEKT ROKU 2024
Kromě ocenění laureáta porota v září udělí rovněž jedno čestné uznání.

ARCHITEKT OBCI 2024
Součástí soutěže Architekt roku je také ocenění Architekt obci udělované Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, Svazem měst a obcí ČR, Českou komorou architektů, Asociací pro urbanismus a územní plánování ČR a časopisem Moderní obec. Cílem soutěže je ocenit tandem architekt–obec a vyzdvihnout přínos jejich spolupráce pro vznik kvalitní výstavby.