AP: Izraelci se těžce smiřují s pohřbíváním v patrech nad sebou

Hřbitov Jarkon u Tel Avivu; snímek dailymail.co.uk

Jeruzalém - Od Japonska po Brazílii se budují výškové stavby, které slouží jako hřbitovy tam, kde se nedostává pozemků. Izrael je v tomto směru vůdčí zemí, byť s touto praxí nejprve váhal a musel si také počkat, zda tento způsob ukládání mrtvých schválí rabíni. Izraelské ultraortodoxní pohřební služby nakonec tento koncept schválily jako nejefektivnější v hustě obydlených oblastech, kde už na běžných hřbitovech není pro nové mrtvé místo.
    "Není moc smysluplné, že jsme ochotni prožít život ve výškových budovách jeden nad druhým, ale že umírat máme ve vilách. Když už souhlasíme s tím, že žijeme nad sebou, můžeme tak i umírat," soudí izraelský architekt Tuvia Sagiv.
    Hlavním z jeho projektů je hřbitov Jarkon na předměstí Tel Avivu. Původní pohřebiště s kapacitou 110.000 hrobů se rozprostírá na ploše 0,6 kilometru čtverečním. Sagiv vyprojektoval 30 vertikálních staveb, v nichž bude bez zabrání jakéhokoli dodatečného prostoru na zemi možné uložit 250.000 dalších mrtvých.
    "Lidé si budou muset zvyknout, ale je to smysluplné řešení," řekl Sagiv na střeše nového pohřebiště vysokého 22 metrů. Vnitřek se zatím podobá staveništi, upozorňuje agentura AP. Jde o kruhové rampy zarámované zvnějšku terasami obrostlými vegetací. Boční vchody zajišťují do každého z pater přísun čerstvého vzduchu.
    Podobná řešení volí i další přelidněná města, kde náboženské zvyklosti nepodporují kremace. Zatím nejvyšší hřbitov o 32 patrech existuje v brazilském Santosu. V tokijském šestipatrovém buddhistickém chrámu Kuandži má návštěvník k dispozici kartu, s jejíž pomocí si může nechat dopravit z krypty ostatky svého blízkého. Další verze poschoďových hřbitovů existují v New Orleansu i v Evropě, v Egyptě, Číně i Hongkongu. Jsou plány vypracované pro Paříž i Bombaj. Projekt pro metropoli Mexika je kombinací nadzemního i podzemního úložiště ostatků, a to až do hloubky 250 metrů. Čína se snaží zvýšit zájem o "poschoďové" pohřbíváním tím, že poskytuje za toto uložení mrtvého příspěvky.
    Pouze v Izraeli však jde o vládní projekt. Kromě těch, kdo si své hroby zakoupili předem, už rodiny nedostávají možnost získat běžný hrob. V zemi každoročně umírá na 35.000 lidí a jednou z nabízených možností je uložit mrtvé nad sebe a oddělit je betonovou deskou, přičemž náhrobní kámen je společný. To je přijatelné v rámci rodin. Další možností je uložit ostatky ve výklencích vyhloubených ve zdi a uzavřených náhrobkem. Nejrevolučnější je však pohřbít mrtvého na výškovém hřbitově, kde se každé patro podobá běžnému hřbitovu s tím rozdílem, že chybí modrá obloha.
    K takovéto revoluci bylo nezbytné získat souhlas rabínů. Židovský pohřební rituál vychází z pasáže v knize Genesis, v níž bůh vykázal Adama s Evou z ráje. "Neboť prach jsi a v prach se obrátíš," stojí v ní. Podle židovského zvyku má být tělo uloženo po smrti samostatně do vrstvy hlíny.
    Aby se tomu dostálo v nových stavbách, jsou sloupy poschoďových hřbitovů naplněny hlínou, a spojují tak jednotlivá patra se zemí. Pro mnohé se nový způsob pohřbívání přibližuje starodávné praktice, kdy se nebožtíci ukládali do jeskyň a katakomb.
    Zastánci považují patrové hřbitovy za ekologické a dlouhodobě využitelné. Existuje ale i mnoho odpůrců, z nichž někteří jsou zvlášť horliví. Cituje se případ rodiny, která pohrozila členovi pohřební služby, že uloží-li jejich příbuzného do výklenku ve zdi, skončí tam i on.
    Bývalý úředník ministerstva financí Šmuel Slavin byl pověřen sestavením zprávy o krizi pohřebnictví a konstatoval, že není důvod k emocím. Pro mrtvé prý ještě existuje dost místa, například v rozlehle Negevské poušti na jihu Izraele. I on ale vidí ve výškových budovách pozitivní řešení, jelikož nová pohřebiště budou nákladná jak při budování, tak při údržbě. Problém je v tom, že lidé o těch nových způsobech nechtějí slyšet.
    "Je to otázka tradice, lidé chtějí být pohřbeni stejně jako jejich rodiče," říká Slavin.