Daniel Libeskind oslaví ve čtvrtek 12. května sedmdesátiny

Washington/Praha - Americký architekt polského původu Daniel Libeskind patří do úzké špičky světové architektury. Proslavil se například projektem Židovského muzea v Berlíně či prestižní zakázkou na přestavbu newyorského Ground Zero, kde do září 2001 stály mrakodrapy Světového obchodního střediska (WTC). Libeskind, který se věnuje také designu, návrhům divadelních scén či kostýmů, oslaví ve čtvrtek 12. května sedmdesátiny.

Jeho tvorba se vyznačuje výraznou a silnou symbolikou, dynamičností, abstrakcí a až asketicky strohou geometrií. Promítá se do ní rovněž autorův intimní vztah k hudbě - sám je totiž zdatným hudebníkem. Libeskindovy intelektuální hádanky přitahují teoretiky i laiky, stavby provokují k přemýšlení. Ideální objekt musí být podle něj zejména krásný. "Měl by to být jakýsi magnet, který přitáhne nové aktivity, představivost, a zároveň bude i funkční," říká architekt.

Libeskindovy zakázky se často týkají muzeí, zdárně se ale vypořádal i s prodejními prostorami či benzinovou pumpou. Známá jsou židovská muzea v San Francisku a Kodani, Městské muzeum v Osnabrücku, Imperiální válečné muzeum v Manchesteru, nové křídlo muzea královny Viktorie a prince Alberta v Londýně či přístavby k muzeím v Denveru a Torontu. Opravdovým triumfem se stal projekt Židovského muzea v Berlíně, který z Libeskinda učinil hvězdu.

Stavba zpřístupněná v roce 2001 má půdorys, který připomíná roztříštěnou Davidovu hvězdu či blesk. Oplechovaný objekt je jakoby rozdrásán ostrými hroty nepravidelných os, oken, koridorů, skloněných pater a studených prostorů, které vzbuzují pocit osamění, dezorientace a - což je asi nejdůležitější - ztráty. Libeskind použil i železniční koleje, jako připomínku transportů smrti. Muzeum ale nemá zanechávat jen depresivní pocity, má být i nadějí do budoucna.

Po tomto úspěchu byl architekt vyzván k účasti v soutěži o postavení budovy - památníku na místě bývalého WTC v New Yorku. Po letech prodlev, změn v projektu či autorských třenic stojí Libeskind za návrhem mrakodrapu One World Trade Center za 3,8 miliardy dolarů (asi 84,5 miliardy korun), který je s 541 metry nejvyšší stavbou v USA. Na takzvaném Ground Zero stojí kromě dalších výškových budov také památník obětem teroristického útoku a muzeum.

Libeskind, jemuž kritici někdy vyčítají, že nereflektuje okolí stavby či její kontext, se v posledních letech prosadil například revitalizací výstaviště v Milánu, pro Varšavu navrhl 192 metrů vysoký obytný mrakodrap, stojí také za projektem nového divadla v Dublinu. V roce 2004 představil v Praze návrh stavby, kterou chtěl zrealizovat galerista Miroslav Smolák. Mluvilo se o ní jako o muzeu Salvadora Dalího či o muzeu umění. Z projektu ale nakonec sešlo.

Architekt se narodil 12. května 1946 v polské Lodži; v rodině, která přežila holokaust. V roce 1957 odešel s rodiči do Izraele, po třech letech všichni přesídlili do New Yorku. Libeskind původně studoval hudbu, a protože peněz nebylo nazbyt, přivydělával si hraním po barech. Svým klavírním uměním však oslňoval i vybrané publikum v Carnegie Hall. Dodnes vzpomíná, že jako mladý pianista vydělával více než teď coby architekt. V roce 1965 získal americké občanství.

V roce 1970 ukončil Libeskind vyhlášenou školu Cooper Union for the Advancement of Science and Art v New Yorku. Po studiích v Essexu a Londýně, kde se tehdy začaly rozvíjet dekonstruktivistické tendence, si splnil sen a založil ateliér v Miláně. Přednášel na univerzitách v Severní Americe, Evropě i Japonsku. Je držitelem mnoha ocenění a čestných doktorátů. Získal například Hiroshima Art Prize, která je udělovaná umělcům, jejichž dílo podporuje porozumění a mír.

Enfant terrible svého oboru, který má zálibu v tmavém oblečení a v kovbojských ručně šitých botách, je otcem tří dětí. Velmi důležitého partnera má ve své manželce Nině, která pro architektonické Studio Daniela Libeskinda (1989) zajišťuje externí vztahy.