Future Talks 04 : Ken Nishiguchi

Vložil
Zdena Němcová Zedníčková
11.07.2025 11:50
Ken Nishiguchi

Zdenka Němcová Zedníčková (ZZ) & Haruka Kajiura (HK)

Future Talks představují sérii dvanácti rozhovorů s výraznými osobnostmi japonské architektury. Rozhovory probíhaly od února do dubna 2024 a jako celek nabízí nejen srovnání zajímavých individuálních pohledů, ale objevuje i témata rezonující celou japonskou architektonickou scénou.
Japonská architektura je významným zdrojem inspirace v evropské architektuře již od dob Le Corbusiera. Architekti v ní hledají podněty a obdivují její úzký vztah k přírodě. Kultura „scrap and build“ (zbourat a postavit), umožňuje japonské architektuře reagovat na aktuální situaci mnohem viditelněji než historická a relativně stabilní městská krajina evropských měst. Výrazná změna myšlení byla patrná po skončení „ztracené dekády“, která následovala po splasknutí ekonomické bubliny (1991–2000), a znovu po zemětřesení a cunami v Tóhoku s událostí ve Fukušimě (2011).
Nyní, kdy v japonské společnosti probíhá masivní „SDG“ kampaň (The 2030 Agenda for Sustainable Development, OSN 2015), můžeme zřejmě očekávat další posun v architektonickém myšlení. Pro lepší porozumění současnému diskurzu a budoucímu směřování japonské architektury – a také pro jeho srovnání – jsem připravila soubor otázek vycházejících z hlavních témat evropské architektonické diskuze poslední dekády. Přesto že tyto otázky tvoří jádro všech rozhovorů, je každý z nich jedinečný a vede velmi odlišným směrem.
Rozhovor č. 04
09.02.2024 // Nagoya, Japonsko

ZZ: Děkuji mnohokrát za to, že jste nás pro dnešní rozhovor pozval do vaší kanceláře. Na začátek, mohl byste stručně představit vaše studio a popsat hlavní principy a hodnoty vaší práce?

KN: Moje studio je jednočlenná operace zaměřující se na rezidenční design. Navrhuji architekturu inspirovanou "zákonem přírody". To znamená porozumění kontextu morfologie, historie, průmyslu atd. daného místa a navrhování architektury, která je vhodná pro danou lokalitu.

ZZ: Chápu. Pracujete převážně na městských projektech nebo na projektech v průmyslových či venkovských oblastech?

KN: Více na vesnických projektech, což také znamená spojení s průmyslovými oblastmi, protože v Japonsku se průmysl nachází ve venkovských oblastech a ne tolik ve městech.

ZZ: Jak vnímáte roli architekta v současné a budoucí společnosti? Máte nějaké obavy o budoucnost vaší profese?

KN: V dnešní době žijeme ve společnosti, kde jsou lidé více zaměřeni na pohodlí a efektivitu, na kontrolu nad prostředím, a myslím, že existuje jistě role pro architekty být součástí této situace. Nicméně, moje primární zaměření v designovém procesu je zvažovat architekturu, která následuje přírodu, nad kterou lidé nemají kontrolu. To by byla architektura, která někdy zahrnuje i nepohodlí.

ZZ: Propojení nepohodlí a designového procesu je velmi zajímavé. Mohl byste trochu více popsat, jak pracujete s konceptem nepohodlí?

KN: Myslím, že je důležité, abychom přijali nepředvídatelnost a neočekávané. Jak francouzský antropolog Claude Lévi-Strauss v "La Pensée sauvage" (Český překlad - Myšlení přírodních národů, 1966 nebo 2000) hovořil o brikoláži. Jinými slovy, myšlenka vytváření něčeho nového s tím, co máte po ruce, je pro mě velmi důležitá. V dnešní době architekti obvykle získávají stavební materiály prefabrikované od dodavatelů v pohodlně kompatibilních rozměrech, ale v dřívějších dobách byly budovy často konstruovány z kamenů a dřeva, které byly k dispozici v okolí stavby. Nikdy to nebylo plánováno; také zakřivené stromy a kameny rozlámaných tvarů byly využity. Můj zájem spočívá v kombinování architektury s nepředvídatelnými materiály nalezenými kolem staveniště. Lidé mají schopnost zvládat a řešit takové situace. Například kombinování dřeva a kamene určité velikosti může být aktivita, která je součástí průmyslu, ale lidé jsou pak příliš závislí na systému. Já věřím, že systémy, ačkoli se zdají být pohodlné, oslabují sílu lidí.

ZZ: Jak vnímáte důležitost vlivu architekta na životy běžných obyvatel města a kam vás to vede ve vaší vlastní práci?

KN: Jak jsem zmínil dříve, když jsem hovořil o používání prefabrikovaných materiálů versus neočekávaných tvarů materiálů nalezených v lokalitě staveniště, snažím se ovlivňovat a vzdělávat lidi, aby nebyli příliš sebevědomí ohledně toho, co můžeme kontrolovat. Musíme být otevřeni situacím, kde věci nejdou podle našeho a přijmout nekontrolovatelné jevy kolem nás.

ZZ: Které sociální aspekty považujete za nejdůležitější, aby o nich architekti přemýšleli?

KN: Nejdůležitějším problémem je nárůst prázdných opuštěných domů kvůli klesající populaci. Nicméně, klesající populaci vidím jako pozitivní věc. Myslím, že je dobrým nápadem vrátit pozemky opuštěných domů uvolněné klesající populací přírodě.

ZZ: Jakým způsobem preferujete, aby se prázdné domy vrátily přírodě – prostým rozkladem nebo zásahem architekta, demolováním, recyklací a vypěstováním zeleně?

KN: Budovy postavené z kamene a dřeva se samy vrátí přírodě, ale betonové a ocelové budovy v městských oblastech potřebují velmi dlouhou dobu k přirozenému rozkladu. Tady bude zapotřebí lidská pomoc s recyklací těchto materiálů.

ZZ: Jak klimatické změny ovlivňují vaši práci?

KN: Dříve jsem navrhoval domy jako Le Corbusierovy bílé kostky ze dřeva. Nicméně jsem si uvědomil, že to nebyl dobrý nápad. Vytvořením přesahů a okapů na střeše můžete chránit vnější stěny před deštěm a můžete regulovat množství přímého slunečního světla, které vstupuje do interiéru, protože úhel slunce je v létě a v zimě odlišný. Jinými slovy, přešel jsem od bílých kostek ze dřeva k budovám s okapy a přesahujícími střechami.

ZZ: Měnilo se to ve vašem designovém procesu postupně skrze vaše zkušenosti s extrémními povětrnostními jevy?

KN: To je pravda, ale není to nové ani to není můj vynález, protože Japonsko vždy mělo budovy s přesahujícími střechami. Je to velmi typický prvek tradiční japonské architektury. Myslím, že architektura bílé kostky se prostě nemohla přizpůsobit deštivému japonskému klimatu.

HK: Je pravda, že bílé kostky urychlují poškození vnějších stěn kvůli dešti a sněhu. Například lidová architektura, Gassho-zukuri z Shirakawa-go v Gifu v Japonsku má strmě šikmé střechy ke snížení sněhové zátěže, zatímco v oblasti Harran v Turecku se stavěly střechy kopulovité aby udržely drsné teplo venku. Naši předkové byli moudřejší v přizpůsobování své architektury místu a klimatu, že? (Smích)

ZZ: Jak vnímáte vliv SDGs (Sustainable Development Goals - Cíle udržitelného rozvoje OSN pro rok 2030) na japonskou architekturu a jak je reflektujete ve své práci?

KN: Pracuji jako nezávislá architektonická firma, takže nežiji s proudem průmyslu, a proto nemám v úmyslu následovat kampaň SDGs. Samozřejmě, bychom ale měli usilovat o udržitelnou společnost a já přemýšlím o tom, jak toho můžeme dosáhnout.

ZZ: V Japonsku se koncept SDGs zdá být předáván strukturou shora dolů a to zřejmě dělá těžké pro nezávislé architekty se k němu vztahovat, ale přesto, máte nějaké příklady udržitelných přístupů, které považujete za zajímavé?

KN: Například když chodím po městě, často nacházím falešné dřevo nebo falešné stromy. Jinými slovy, jsou to jen povrchově potištěné materiály s realistickým vzhledem struktury dřevěných vláken, ale jsou vyrobeny z plastu, kovu nebo betonu. Samozřejmě se v procesu používá ropa. Místo toho, abychom tak tvrdě pracovali na vytváření takových falzifikátů, měli bychom používat skutečné stromy. Nejde jen o kvalitu samotného materiálu, ale o celý proces. Když lidé zasahují do lesa, vykácením vybraného dřeva, do lesa vstupuje světlo a vítr, les se stává zdravějším, bohatším a nakonec se stává zdrojem.

ZZ: To je fakt. Také jsem během svého pobytu v Japonsku viděla hodně falešných stromů vyrobených z plastu a betonu. Je tu také hodně plastového bambusu. (Smích)

HK: Bohužel i tradiční struktury jako Torii (vstupní brána k šintó svatyni) začínají být nahrazovány plastem místo dřeva.

ZZ: Vidíte japonskou veřejnou debatu o udržitelnosti a adaptabilitě měst jako dostatečnou a plodnou? Mohl byste uvést nějaké konkrétní příklady jejích výsledků?

KN: Vím, že takové diskuse probíhají často, ale nikdy jsem se jich nezúčastnil. Ale když jsem byl porotcem u obhajob bakalářských prací, některé studentské projekty byly zaměřené na vodní zdroje, lesnictví a tak dále. Během této diskuse jsem si uvědomil, že koncept udržitelnosti není populární jen mezi dospělými, ale také mezi mladší generací.

ZZ: Jaké jsou možnosti a limity japonských architektů při vytváření ekologické/udržitelné architektury?

KN: Je důležité vědět, jak moc můžeme jako architekti pracovat, aniž bychom byli ovlivněni proudy kapitalismu.

ZZ: Chápu, peníze jsou hlavním omezením japonských architektů. Co si myslíte o možnostech?

KN: Možnosti... Zjišťuji, jak žít off-grid /mimo síť. Jinými slovy, jak žít nezávisle na systému.

ZZ: Je vůbec možné v Japonsku žít nezávisle na systému? Protože mám pocit, že japonské osídlení je tak husté a super organizované.

KN: Někteří lidé v horách na venkově žijí off-grid /mimo síť. Ve městech by to bylo obtížné. Ale myslím, že by to mohlo být možné ve městech, pokud by se lidé naučili užívat si nepohodlí. Mám velká očekávání od umělé inteligence. Když AI převezme únavné úkoly a práci místo lidí, lidé budou mít více volného času. Myslím, že náš způsob života by se změnil, kdybychom měli více času k mrhání. Mimochodem, Japonsko může na první pohled vypadat jako velmi přísná společnost, ale má i subkultury jako otaku, anime nebo kulturu videoher. Rád bych našel způsob, jak přidat fyzičnost - fyzickou interakci s 3D realitou našeho prostředí do her, jak můžete vidět například v augmentované / rozšířené realitě hry Pokemon Go, a překrýt ji s udržitelnými aktivitami ke zlepšení našeho prostředí herním způsobem. To by mohlo vést k příležitosti obrátit kapitalismus vzhůru nohama. Myslím, že příběh jako "ke zlepšení prostředí došlo fúzí aktivit vlády a otaku kultury" by se mohl stát reálným, kdyby to bylo v Japonsku (smích).

ZZ: To je zajímavý nápad, náročná výzva. V očích Evropanů má japonská architektura velmi blízký vztah k přírodě. Kde podle vašeho názoru leží tyto kořeny? A je tento vztah o ekologii a udržitelnosti?

KN: Nemyslím si, že by lidé v minulosti nakládali s přírodou s takovou mírou ohledu na ekologii a udržitelnost. V Japonsku je v přírodě mnoho bohů a duchů a myslím, že kořeny jsou v tom, že lidské bytosti žily v přírodě s bohy. To je šintoistická myšlenka a také animismus. Tato víra je stále přítomna v japonské společnosti, stále respektujeme bohy uvnitř stromů nebo kamenů.

ZZ: Takže když ve svých projektech navrhujete s použitím kamene a dřeva, navrhujete s pocitem božského?

KN: Je to podobné tomu, co jsem řekl dříve o falešném dřevu, cítím, že ve falešných věcech je méně materiální energie. Cítím, že v pravém dřevě je vysoká energie a v pravém kameni silná energie. Cítím, že čím více vytváříte něco uměle, tím více materiál ztrácí svou frekvenci a energii. Není to duchovní myšlenka, ale intuice, kterou lidé mohou cítit, když se těchto materiálů dotýkají.

ZZ: Jak vnímáte problémy městského tepelného ostrova (UHI) v japonských městech? Jak vidíte využití řešení založených na přírodě (NBS) v tomto kontextu a používáte je ve své práci?

KN: Tepelný ostrov je problémem koncentrace obyvatelstva, a protože japonská populace klesá, může být dobrým nápadem vytvořit zeleň na volných pozemcích v městských oblastech.

ZZ: Ve svém projektu "House of the Earth" používáte mnoho přírodních materiálů, je to z důvodů estetiky nebo funkčním řešením nějakého specifického problému?

KN: Kritériem nebyl vzhled, ale to, zda bych se já sám cítil v domě pohodlně. Když jsem byl dítě, žil jsem poblíž hor, takže dům je jako znovustvoření této horské krajiny. Když mluvím o pohodlí, myslím pohodlí, které nám mohou přinést všechny naše smysly. Zrak vidí světlo a zeleň. Hmat se dotýká kamenů a dřeva. Sluch vnímá cvrlikání ptáků. Čich cítí vůni spadaného listí v horách...

ZZ: Jak vnímáte roli veřejného prostoru v současných japonských městech? Jak ho zahrnujete do svého designového procesu?

KN: Myslím, že je důležitější, aby veřejný prostor působil jako otevřená platforma pro různé možnosti aktivit, než abychom mu dávali specifickou roli. Každopádně, ještě jsem nenavrhoval veřejnou budovu, takže nemohu dělat žádná jasná prohlášení.

ZZ: Používáte metody participace/komunikace s veřejností nebo místní komunitou ve své práci a jak vnímáte tuto metodu v kontextu japonské společnosti?

KN: I kdybych měl šanci navrhnout veřejnou budovu, pravděpodobně bych nezahrnul participaci. Protože očekávám, že zahrnutí názorů mnoha lidí má tendenci vyústit v architekturu, která je pokračováním existujícího a stává se normální. Věřím, že architekti by měli dělat návrhy, kterých si občané a místní komunity nejsou vědomi. Pokud bych komunikoval s veřejností, pak by to bylo pouze po vytvoření návrhového designu. Na druhou stranu je pro nás samozřejmě důležité slyšet názory veřejnosti na to, jaké funkce potřebují nebo očekávají.

ZZ: Co byste doporučil nastupující generaci architektů - studentům architektury, na jaká témata by měli zaměřit svou pozornost?

KN: V posledních letech došlo k nerovnováze mezi vědou a technologií a přírodou. Lidsky řečeno, nejsme tak odlišní od lidí, kteří žili před 2 000 lety, a některé ze staveb té doby byly úžasné. Dnešní architektura je pouze pro lidi. Proto doporučuji studentům architektury, aby přemýšleli o tom, jak udržet tuto rovnováhu.

ZZ: Děkuji mnohokrát že jste s námi sdílel vaše úvahy.

FUTURE TALKS byly realizovány s podporou docenta Nobutake Sato,
Meijo University Nagoya.

FUTURE TALKS byly realizovány v rámci výzkumného projektu "Kreativní software/digitální neuronová síť Virtuální futurolog A°D°A", který je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury České republiky jako součást projektu SIGMA.
0 komentářů
přidat komentář

Související články