Future Talks 06 : Toshikatsu Ienari

Rozhovor č. 06
dot architects - Toshikatsu Ienari (TI)
27.02.2024 // Osaka, Japonsko

ZZ: Děkuji mnohokrát, že jste nás provedl vaší kanceláří a dílnami a po dalších projektech, které jste postavili zde v sousedství. Na začátek, mohl byste stručně představit vaše studio a popsat hlavní principy a hodnoty vaší práce?

TI: Naše firma se skládá z osmi lidí. Děláme různé činnosti jako je architektonický design, výstavba, umění, filmová a divadelní produkce. Čeho si ceníme, je myslet a tvořit samostatně. Polovinou naší tvorby jsou designérské a stavební práce pro klienty, druhou polovinu pak tvoří aktivity, které si vymýšlíme sami, jako umělecká díla, design nábytku nebo filmová tvorba a performance. Zaměřujeme se na ruční výrobu a výstavbu vlastními silami.

ZZ: To je zajímavá kombinace s architektonickým designem. Jaké performance a filmy děláte?

TI: Performance se zvukem a pohybem těla. Například jsme zkoumali téma koloběhu vody jezera Biwa (které je nejdůležitějším zdrojem pitné vody pro Osaku, umístěném v severní části regionu Kansai), pak jsme to předvedli v divadle, další představení bylo o mořských vlnách. Nebo jsme udělali sci-fi film o architektovi letícím do vesmíru (smích). Mimochodem, viděli jste tohle?

ZZ: Okonomiyaki, že?

TI: Správně. To, z čeho se toto slavné jídlo z Osaky, kus okonomiyaki, vyrábí, je propojeno logistikou z celého světa. Pšenice je většinou produkována ve Spojených státech a Číně a transportována do Japonska lodí. Pšenice používá obrovské množství podzemní vody a je šlechtěna, aby mohla být efektivně produkována. Pórek a zelí jsou posílány kamiony z prefektur Gunma a Chiba, protože čerstvost je důležitá. Ačkoli míra lokální soběstačnosti produkce vepřového masa a vajec je vysoká, je nízká, pokud zohledníme krmivo pro tato zvířata. V Brazílii, kde se pěstuje kukuřice a sója, byly lesy vypáleny a mění se na pole. Uvažování o jediném kusu okonomiyaki odhaluje problémy celé planety. Na okonomiyaki můžeme vidět, jak žijeme nepřímými vztahy. My jsme architekti a pokoušíme se zjistit, jak můžeme vytvářet přímé vztahy.

ZZ: Takže se snažíte podporovat lokálnost a soběstačnost, zaměřit se na používání místních zdrojů?

TI: Ano, používat místní materiál při výstavbě nebo ve výrobě jídla je pro nás důležité. Máme zde ve své kanceláři dílnu a můžeme tak tvořit věci sami, také jsme v našem sousedství zřídili komunitní zahradu. Nebo jsme vytvořili coworkingový prostor Umaki Camp (2013). Ten byl navržen a postaven společně s místními lidmi. Má velmi jednoduchý design a všechny nástroje jsou jednoduché pro použití amatéry. V areálu jsme také vytvořili prostor, kam mohou místní lidé přinášet přebytek své domácí zeleniny a zdarma ji sdílet s komunitou nebo s ní nakrmit kozu. V návrhu je i prostor pro místní rozhlasovou stanici a tak dále. Naše aktivity nejsou jen architektonický design, protože přemýšlíme a rozhodujeme, co je na daném místě potřeba.

ZZ: Chystala jsem se vás zeptat, jak vnímáte roli architekta v současné a budoucí společnosti, ale z toho, co jste řekl, rozumím, že široké spektrum aktivit je pro vás rolí architekta. Je to tedy facilitátor nebo spíše učitel?

TI: No. Prostě jsme začali říkat "pojďme to udělat" (smích).

ZZ: Pak jste tedy AKTIVÁTOR, aktivujete komunitu. Zjišťujete, co ve městě chybí nebo co je potřeba, a pak jednáte, abyste to vyřešili?

TI: Přesně. Pracujeme s lidmi na projektech iniciovaných zdola nahoru.

ZZ: Jaké jsou v tomto ohledu rozdíly mezi japonskými vesnicemi a městy?

TI: Ve městech, pokud něco chcete, můžete si to snadno koupit, ale na vesnicích si lidé často věci vyrábějí sami. Výroba věcí svépomocí má za následek vytváření komunikace mezi lidmi. Rádi bychom tuto mentalitu přiblížili městským lidem a inspirovali je, aby si věci vyráběli sami.

ZZ: Je tato vaše myšlenka více spojena s podporou soběstačnosti? Nebo je to spíše podpora zachování tradičních dovedností a technologií?

TI: Více kvůli soběstačnosti, ale někdy proces vyžaduje tradiční dovednosti a technologie. Existuje mnoho věcí, které korelují s procesem dosažení určitého cíle. Podívejte se na tento diagram cirkulace materiálu. Když používáme vodu, můžeme ji brát přímo z dešťové vody, skladovat ji, nebo ji získat kondenzací vzdušné vlhkosti. Lidé v minulosti věděli, jak získávat živnou půdu z řeky. Tuto půdu používali pro rýžová pole. Tím se ale půda v rýžových polích nadměrně hromadila, tak ji dále používali na stěny a střešní tašky svých domů. Je to cirkulární systém. Jinými slovy, neděláme architekturu naším cílem, protože architektura je jen jednou částí této cirkulace. Dům, jehož návrh byl inspirován tímto konceptem, je "Dočasný dům (2022)". Tento dům nepoužívá žádný beton a je postaven na velkém kameni. Stěny jsou dřevěné a nejsou pouze snadné na výstavbu, ale také snadné na demontáž a recyklaci. Možná bychom ho mohli dokonce použít na palivové dřevo. Spojuje naše hlavní principy, přemýšlení o cirkulaci místních materiálů, vznikl ze spolupráce s místními lidmi a byl postaven námi samými.

ZZ: Jak vnímáte důležitost vlivu architekta na životy běžných obyvatel města a kam vás to vede ve vaší vlastní práci?

TI: Stavební společnosti postaví obrovské množství budov ročně a průměrná kvalita není vysoká. Běžní obyvatelé měst jsou přirozeně ovlivněni designem těchto budov, a to ne příliš dobrým způsobem. Developeři prostě staví více budov, aby získali více kapitálu. My, malé architektonické kanceláře, musíme pečlivě přemýšlet o vlivu našich projektů a vytvářet velký kontrolovaný dopad i malým projektem. Jsme jemný anti-kapitalismus (smích).

ZZ: Možná s některými aspekty anarchie? (smích) Které sociální aspekty považujete za nejdůležitější, aby o nich architekti přemýšleli?

TI: Říká se, že jedna osmina z celkového počtu budov v Japonsku je prázdná. Možná už není potřeba stavět nové budovy. Zmenšující se populace a klesající porodnost jsou pravděpodobně příčinou problému prázdných domů. Rozdíl mezi bohatými a chudými je také faktor, který vytváří gentrifikaci. V Japonsku je mnoho sociálních problémů.

ZZ: Jak klimatické změny ovlivňují vaši práci?

TI: Zatím necítím žádný přímý dopad, ale v budoucnosti budeme muset přemýšlet o environmentálně přátelské architektuře, abychom přežili. Možná je to mimo téma klimatických změn, ale téma zmenšujícího se počtu lidí pracujících v zemědělství vidím osobně jako problém. Obávám se, že klimatické změny tento problém urychlí. Velmi silné deště se v posledních letech staly častějšími a věřím, že rostliny a plodiny, které bude možné pěstovat, se v budoucnosti změní.
Myslím, že oblast environmentálního inženýrství, zabývající se kontrolou teploty vnitřního prostředí, větru a slunečního světla, bude v budoucnosti důležitější. Ale takové technologie jsou drahé, takže bych rád konzultoval alternativní řešení těchto problémů s AI. I dnes se mnoho architektů stále spoléhá na zkušenosti a intuici (smích).

ZZ: Jak vnímáte vliv SDGs (Sustainable Development Goals - Cíle udržitelného rozvoje OSN pro rok 2030) na japonskou architekturu a jak je reflektujete ve své práci?

TI: Stavební společnosti a generální dodavatelé v posledních letech hodně mluví o SDGs, ale naše firma vždy uvažovala o tématech SDGs (smích). Ve skutečnosti o SDGs tak moc nepřemýšlíme, protože je už děláme.

ZZ: Takže je to ve vaší DNA.

TI: Studenti základních a středních škol se také o SDGs učí ve škole, ale málokterý z nich je chápe dokonale. I když je chápou, jak se k nim v realitě přistupovat, je důležité. Věřím, že SDGs nejsou něco, co by měly řešit vlády, nemělo by to přicházet shora dolů, ale je to něco, co by se mělo řešit na místní úrovni a s materiály vhodnými pro každé jednotlivé místo.

ZZ: Vidíte japonskou veřejnou debatu o udržitelnosti a adaptabilitě měst jako dostatečnou a plodnou? Mohl byste uvést nějaké konkrétní příklady jejích výsledků?

TI: Vidím debatu mezi univerzitami a architekty. Někteří architekti stále hledají krásné prostory, ale jiní hledají udržitelnou společnost. Takže bychom mohli říci, že je částečně uspokojivá, ale ne tolik, pokud se ptáte, zda je v obecném povědomí. Alespoň moje sousedka o tom rozhodně nepřemýšlí (smích). Cítím, že mnoho starších lidí o životním prostředí moc nepřemýšlí. Není pro ně tolik příležitostí seznámit se s těmito koncepty udržitelnosti. Učíme o udržitelnosti na univerzitě prostřednictvím designu a nejen architekty, ale také produktové designéry nebo módní návrháře. Ale rozšíření těchto myšlenek bude chvíli trvat.

ZZ: Takže tato debata je spíše akademická než veřejná. Jaké jsou možnosti a limity japonských architektů při vytváření ekologické/udržitelné architektury?

TI: Japonský stavební průmysl je velká průmyslová síť. Dalo by se to nazvat obchodní sítí. Mnoho prvků, které vestavujeme do našich domů, od toalet, sporáků, ledniček až po nábytek, jsou průmyslové produkty. V tomto smyslu obrovské množství lidí pracuje a konzumuje, aby postavilo jednu budovu. V dnešní společnosti je obtížné uniknout z této sítě. Takže vy jako architekt nemáte kontrolu nad její udržitelností.

ZZ: V očích Evropanů má japonská architektura velmi blízký vztah k přírodě. Kde podle vašeho názoru leží tyto kořeny? A je tento vztah o ekologii a udržitelnosti?

TI: Z mého pohledu má také tradiční evropská architektura silný vztah s přírodou. V Japonsku dnes jsou zahrady a další přírodní prvky navrženy pro estetické účely. V minulosti bylo zvykem využívat zahrady k produkci zeleniny a ovoce. Z perspektivy starých básní a maleb Tanka bylo vše silněji spojeno s přírodními cykly. Navíc je 70% Japonska pokryto horami a v rovinách je mnoho řek, takže je extrémně málo krajiny vhodné pro lidská obydlí ve srovnání s jinými zeměmi. Podle mého názoru kořeny blízkého vztahu japonských lidí k přírodě lze vysledovat k tomu, že neměli jinou volbu než žít v tom omezeném prostoru a využívat přírodu s respektem. Pro ostrovní národ byly zdroje velmi omezené a zacházelo se s nimi s velkou péčí.

ZZ: Jak vnímáte problém městského tepelného ostrova (urban heat island - UHI) a jak vidíte v tomto kontextu využití řešení založených na přírodě (nature-based solutions - NBS) a používáte je ve své práci?

TI: Japonská města jsou často plánována pro logistiku. Proto je půda pokryta betonem, asfaltem a jinými materiály akumulujícími teplo. Bohužel to znamená, že města nejsou pro lidi, ale pro logistiku a kapitalismus. Počet realizací ozeleňování střech a zelených fasád se zvyšuje, ale za vysokou cenu. Nevím, jestli jsou to řešení UHI, ale jsem si jist, že v mnoha případech jsou realizovány pro propagační účely a marketing.

ZZ: Jak vnímáte roli veřejného prostoru v současných japonských městech? Jak jej zahrnujete do svého návrhového procesu?

TI: Myslím, že japonský veřejný prostor je velmi odlišný od západního. Japonský veřejný prostor je pro všechny, stejně jako evropský, ale postoj japonských lidí je "není můj". Japonci mají tendenci ostýchat se používat věci, které patří všem. Navíc ho nechtějí užívat kvůli zavedeným přísným pravidlům použití, s mnoha zakázanými aktivitami. Pokud vytváříme náš vlastní veřejný prostor, zdola nahoru se zapojením komunity, myslím, že místní lidé ho začnou používat. Vysázel jsem banány a bylinky v blízkém parku bez povolení ve stylu Guerrilla gardening (smích). Pak je tu také problém údržby, například opadané listí ze stromů. Momentálně je vláda odpovědná za úklid opadaného listí, které se hromadí na ulicích. Ale protože vláda nechce řešit stížnosti od občanů, počet projektů výsadby pouličních stromů se snižuje.

ZZ: Takže to opět vede k otázce, jak zapojit místní lidi do procesu. Používáte metody participace/komunikace s veřejností nebo místní komunitou ve vaší práci?

TI: Je důležité, aby neexistovala hierarchie a aby všichni pracovali na projektu rovnocenně. To usnadňuje každému vyjádřit své názory. Nesnažím se vytvořit komunitu, jen se snažím přidat více lidí k realizaci cíle.

ZZ: Jak vnímáte tuto metodu v kontextu japonské společnosti?

TI: Záleží na místě a podmínkách. Ale zjišťujeme, že je snazší pracovat na venkově, protože lidé ve městě myslí jen na spotřebu. Je důležité poznat se navzájem prostřednictvím saké a místních festivalů. Trvá to déle, ale jakmile se lépe poznáme, lidé se skutečně zapojí a hodně pomáhají.

ZZ: Co byste doporučil nastupující generaci architektů - studentům architektury, na jaká témata by měli zaměřit svou pozornost?

TI: Na Kyoto University of Art učím prostorový design, ale to, co skutečně učíme, je sociální design. Vedu studenty tak, aby se zaměřili na udržitelnost, ekologii, ekosystémy, životní prostředí, lokalitu, komunitu, inkluzivitu, cirkularitu nebo recyklaci. Je také důležité nacházet materiály kolem nás. Můžeme je najít v horách, v řekách, ve městech.

ZZ: Děkuji mnohokrát za všechny vaše postřehy a inspirativní myšlenky!