Pro/Měna Karlín - výstava v Galerii VI PER
Výstava Pro/Měna Karlín mapuje změnu Karlína od povodně v roce 2002 do současnosti z různých úhlů pohledů – ekonomických, architektonických či sociodemografických. Porovnání cenové a vlastnické mapy a mapy destrukcí/konstrukcí s důrazem na výstavbu nových developerských projektů má po 18 letech umožnit reflexi fyzické, funkční, ale i imateriální metamorfózy čtvrti.
Výzkum se snaží odpovědět na otázku, do jaké míry a v jakém rozsahu povodeň umožnila razantní budovatelský a demografický zlom v Karlíně. Cílem projektu je na konkrétním příkladu demonstrovat současné městské problémy, jako jsou krize bydlení a gentrifikace v postsocialistickém městě, a tím vytvořit podklad pro širší diskusi o dopadu globalizace, urbanistické deregulace a akcelerace na prostor.
Výstavu tvoří dvě linie:
Práh povodně je porovnání stavu před a po povodni, tedy v letech 2002 a 2020. Fragmenty Karlína (M 1 : 500) poukazují na stoupající hladinu cen, privatizaci veřejných ploch, změny v katastrálním dělení pozemků a architektonickou proměnu městské krajiny. Šest případových soch (M 1 : 250) zaznamenává různé typologie karlínských nových staveb: 1) novostavbu na volné ploše na Rohanském ostrově; 2) novostavbu po domě, který se zřítil během povodně; 3) novostavbu po demolici památkově chráněného domu s podezřením na neobjektivní statický posudek; 4) novostavbu nahrazující významnou průmyslovou budovu, z níž byl ponechán pouze fragment fasády; 5) rekonstrukci/přestavbu průmyslové haly; 6) rekonstrukci/dostavbu činžovního domu. Sochy jsou námětem na diskusi o fenoménech jako rent gap, genius loci nebo vytěžení tržního potenciálu parcel skrze násobení jejich plochy. Kde je historie využívána nebo opomíjena ke zvýšení hodnoty nové stavby? Kdy prostor sklouzne jenom do čisté komodity? Jaký vztah mají developeři k času města, když primárním cílem je co nejrychlejší zhodnocení investic? Tuhle rovinu kompletují demografická, sociologická a ekonomická data, díky nimž vyplouvají na povrch důležité aspekty při retrospektivě Karlína 18 let po povodni.
Břehy povodně pracují s šedým materiálem, který se nedá vypočítat ani vyjádřit pomocí objektivních dat, ale je zásadní pro komplexní pochopení obrazu metamorfózy Karlína. Co je přirozené a co vynucené? Na projekcích ve vitrínách souběžně plynou dva odlišné příběhy. Zatímco média, politici, architekti a developeři prezentují Karlín jako fénixe, který povstal z popela, nebo jako ošklivé káčátko, které dospělo v krásnou bílou labuť, bývalí obyvatelé Karlína, staro- i novousedlíci, vnímají gentrifikaci jinak a vyprávějí méně známý příběh o podmínkách vystěhování a běžného života v Karlíně.
Projekce vytvořené Davidem Přílučíkem vznikly ve spolupráci s antropoložkou Barborou Matysovou, která vedla rozhovory s vystěhovanými i současnými obyvateli Karlína. Svědectví jsou sdílena příslušníky majoritní i menšinové populace. Karlín je jednou z pražských čtvrtí, kde se aspekt odsunu romského obyvatelstva za městskou linii vynořuje zřetelně a jasně.
Na otázku, jak se za jeden dospělý život smyl charakter průmyslové romsko-české čtvrti do podoby luxusního globálního distriktu, se nedá odpovědět bez pochopení politických a ekonomických kontextů, jako jsou postupné vlny bytové politiky – restituce, privatizace a (de)regulace nájmů – a i v menším měřítku také konkrétní praktiky developerů.
Výstava propojuje různé fragmenty příběhů a dat. Minulost v tomto ohledu není nahlížena jako nostalgie, ale jako pramen k pochopení naší postsocialistické přítomnosti. Urbanistický fenomén, který můžeme sledovat na příkladu čtvrti Karlín, reflektuje vratký stav mnoha pražských čtvrtí, v nichž se zájmy o město s variabilní intenzitou přelévají mezi různými aktéry. Třicet let od revoluce tak možná nastal ideální čas na balancování výhod a ztrát v otázce transformace – a to nejen měst – a na debatu o budoucím směřování a smyslu pokroku.
Kurátorky: Eliska Malkova, Lynda Poescopia
Spolupráce: Barbora Matysová, David Přílučík
Výzkum se snaží odpovědět na otázku, do jaké míry a v jakém rozsahu povodeň umožnila razantní budovatelský a demografický zlom v Karlíně. Cílem projektu je na konkrétním příkladu demonstrovat současné městské problémy, jako jsou krize bydlení a gentrifikace v postsocialistickém městě, a tím vytvořit podklad pro širší diskusi o dopadu globalizace, urbanistické deregulace a akcelerace na prostor.
Výstavu tvoří dvě linie:
Práh povodně je porovnání stavu před a po povodni, tedy v letech 2002 a 2020. Fragmenty Karlína (M 1 : 500) poukazují na stoupající hladinu cen, privatizaci veřejných ploch, změny v katastrálním dělení pozemků a architektonickou proměnu městské krajiny. Šest případových soch (M 1 : 250) zaznamenává různé typologie karlínských nových staveb: 1) novostavbu na volné ploše na Rohanském ostrově; 2) novostavbu po domě, který se zřítil během povodně; 3) novostavbu po demolici památkově chráněného domu s podezřením na neobjektivní statický posudek; 4) novostavbu nahrazující významnou průmyslovou budovu, z níž byl ponechán pouze fragment fasády; 5) rekonstrukci/přestavbu průmyslové haly; 6) rekonstrukci/dostavbu činžovního domu. Sochy jsou námětem na diskusi o fenoménech jako rent gap, genius loci nebo vytěžení tržního potenciálu parcel skrze násobení jejich plochy. Kde je historie využívána nebo opomíjena ke zvýšení hodnoty nové stavby? Kdy prostor sklouzne jenom do čisté komodity? Jaký vztah mají developeři k času města, když primárním cílem je co nejrychlejší zhodnocení investic? Tuhle rovinu kompletují demografická, sociologická a ekonomická data, díky nimž vyplouvají na povrch důležité aspekty při retrospektivě Karlína 18 let po povodni.
Břehy povodně pracují s šedým materiálem, který se nedá vypočítat ani vyjádřit pomocí objektivních dat, ale je zásadní pro komplexní pochopení obrazu metamorfózy Karlína. Co je přirozené a co vynucené? Na projekcích ve vitrínách souběžně plynou dva odlišné příběhy. Zatímco média, politici, architekti a developeři prezentují Karlín jako fénixe, který povstal z popela, nebo jako ošklivé káčátko, které dospělo v krásnou bílou labuť, bývalí obyvatelé Karlína, staro- i novousedlíci, vnímají gentrifikaci jinak a vyprávějí méně známý příběh o podmínkách vystěhování a běžného života v Karlíně.
Projekce vytvořené Davidem Přílučíkem vznikly ve spolupráci s antropoložkou Barborou Matysovou, která vedla rozhovory s vystěhovanými i současnými obyvateli Karlína. Svědectví jsou sdílena příslušníky majoritní i menšinové populace. Karlín je jednou z pražských čtvrtí, kde se aspekt odsunu romského obyvatelstva za městskou linii vynořuje zřetelně a jasně.
Na otázku, jak se za jeden dospělý život smyl charakter průmyslové romsko-české čtvrti do podoby luxusního globálního distriktu, se nedá odpovědět bez pochopení politických a ekonomických kontextů, jako jsou postupné vlny bytové politiky – restituce, privatizace a (de)regulace nájmů – a i v menším měřítku také konkrétní praktiky developerů.
Výstava propojuje různé fragmenty příběhů a dat. Minulost v tomto ohledu není nahlížena jako nostalgie, ale jako pramen k pochopení naší postsocialistické přítomnosti. Urbanistický fenomén, který můžeme sledovat na příkladu čtvrti Karlín, reflektuje vratký stav mnoha pražských čtvrtí, v nichž se zájmy o město s variabilní intenzitou přelévají mezi různými aktéry. Třicet let od revoluce tak možná nastal ideální čas na balancování výhod a ztrát v otázce transformace – a to nejen měst – a na debatu o budoucím směřování a smyslu pokroku.
Kurátorky: Eliska Malkova, Lynda Poescopia
Spolupráce: Barbora Matysová, David Přílučík
0 komentářů
přidat komentář
