Výstava zkoumá odolnost a zranitelnost architektonických sítí v neklidných dobách. Vrací se k dějinám Mezinárodních kongresů moderní architektury (Congrès Internationaux d’Architecture Moderne, CIAM), na které nahlíží z perspektivy jejich protagonistek ve střední Evropě, jako byly Helena Syrkus, Barbara Brukalska, Margarete Schütte-Lihotzky či Ise Gropius. Reflektuje způsoby, jimiž ženy přispěly k budování komunit, výměně názorů i k navazování mezinárodních vazeb, které posléze spoluutvářely architektonický diskurz modernity. Ženy působily jako architektky a designérky, ale také jako sekretářky, překladatelky či redaktorky, čímž vstupovaly do nových – a přesto z velké části neviditelných – oblastí architektonické praxe. V rámci tohoto „performování“ genderu sehrály klíčovou roli při vytváření a udržování sítí spolupráce, usnadňování přenosu idejí a celosvětovém šíření architektonických konceptů. Tyto vazby byly hluboce narušeny (ne však zcela přerušeny) zlomovými událostmi počínaje druhou světovou válkou, vznikem východního bloku a železné opony a nástupem komunistů k moci. Výstava tak kromě dějin architektury vypráví i širší zkušenost střední a východní Evropy, kterou spoluvytvářely geopolitické otřesy, posuny hranic či změny politických systémů. Projekt nabízí prostor k reflexi postavení žen v architektuře a představuje je prostřednictvím praxe navrhování i role, již sehrály při posouvání hranic celého oboru. Často neviditelné a marginalizované formy práce narušují lineární narativ „ikonických“ projektů, zpochybňují předsudky v architektonické historiografii a rozšiřují naše chápání samotné architektonické praxe. Tento projekt je předehrou k výstavě Interwoven: Barbara Brukalska, Helena Syrkus, and the Networks of Modernism (Muzeum architektury ve Vratislavi, 25. června – 4. října 2026). Kurátorky: Małgorzata Jędrzejczyk, Aleksandra Kędziorek Výstavní design: Marko Čambor Spolupořádá: Pilecki Institute Berlin, Exercising Modernity Podpora: Muzeum architektury ve Vratislavi, Polský institut v Praze