Městská část Slussen je v současnosti asi nejvytíženější dopravní tepnou švédského Stockholmu. Po dlouhých letech nadvlády chaosu se o řešení neutěšené dopravní situace postaral tandem "krátkojmenných" architektonických studií: BIG (Dánsko) a NOD (Švédsko). Zadáním projektu nebylo pouze vyřešení obtížné dopravní situace, ale také obnovení napojení historické části Glama Stan s protilehlou čtvrtí Södermalm. Poučení z dlouhé řady předchozích neúspěšných pokusů o vyřešení Slussenského dopravního marastu vedlo autory k vytvoření jediné hmoty, ve které definují a do vrstev uspořádávají jednotlivé formy dopravy. Slussen bývá místními obyvateli, díky absolutní nadvládě automobilů, které naprosto vytlačily cyklisty i chodce, označován jako černá díra Stockholmu. Dánsko-švédský tým architektů svým projektem cyklisty i chodce privileguje a nabízí jim bezproblémový pohyb spolu s bohatou nabídkou nově navržených veřejných prostor a služeb v rámci celého řešeného území. Návrh vrací Slussen do života města, vzniká místo, kde obyvatelé, turisté, obchodníci i umělci mohou koexistovat s potřebami a nároky intenzivní automobilové, lodní a železniční dopravy. Síla konceptu řešení spočívá v jeho kontinuitě, plynulosti a možnostech volného pohybu, které koncept krajiny prolínajících se ramp nabízí. Nekonečný proud automobilů, byl důsledně sveden pod vzdouvající se vlny pěších tras a cyklostezek. Díky tomuto jednoduchému kroku se podařilo autorům uvolnit velký podíl celkové plochy projektu a přetvořit jej na atraktivní část městského centra. Základ použitého konceptu dopravního řešení byl navržen již ateliérem Nyrens Architktkontor v rámci architektonické soutěže vypsané před několika lety. Jejich řešení spočívalo také ve vertikálním uspořádání různých forem dopravy (pasanti a cyklisté spolu s veřejnou vybaveností do horní úrovně, pod kterou probíhala linie automobilové a železniční dopravy). Tyto dva paralelní světy byly propojeny pouze nouzovými schodišti a výtahy. Nový návrh tento princip přejímá a dále transformuje do zvlněné krajiny uspořádaných ramp umožňujících maximální svobodu pohybu návštěvníků. Pěší zóny navazují na již existující promenády a jsou obohaceny o množství nových veřejných prostor vybavených kavárnami, kiosky i množstvím obchodů. Uspořádání a výsledné tvarování samotných vln bylo definováno především snahou o maximální prosvětlení přirozeným denním světlem všech míst struktury. Tam, kde toto není umožněno pronikají sluneční paprsky dovnitř skrze kruhové světlíky, které se po setmění stávají jakýmisi zářícími lagunami uprostřed parku. Celkový výraz a atmosféra komplexu se mění v závislosti na denní i roční době a nabízí tak obyvatelům i návštěvníkům Stockholmu novou atrakci snažící se o návrat života do zapomenutého koutu města.