Výčet objektivních a subjektivních výhrad vůči jednání funkcionářů ČKA

Výčet objektivních výhrad ke konkrétním jednáním ČKA, jednáním kdy ČKA, její funkcionáři jednali v rozporu s vnitřními předpisy, v rozporu se zákonem či je svévolně vykládali.

Subjektivní glosy

1. ČKA rozsudkem Stavovského soudu ze dne 28. 2. 2008 trvale odebrala autorizaci architektovi v jeho nepřítomnosti. Ve zdůvodnění rozsudku se odvolává na právně nerelevantní skutečnosti, naopak nezohledňuje věcné argumenty odsouzeného.
Myslím, že dostatečným důkazem pro nerelevantní zdůvodnění rozsudku je to, že rozsudek byl dodatečně zrušen a kauza uzavřena bez jakýchkoliv podmínek pro poškozeného.

2. ČKA neinformovala dle zákona i vlastních vnitřních předpisů o rozsudku o trvalém odebrání autorizace toho, komu autorizaci odebrala. ČKA neumožnila obranu a zpochybnění tohoto rozsudku. Nechala rozsudek nabýt právní moci, informovala stavební úřady a uveřejnila tuto informaci na svých webových stránkách. Po intervenci právních zástupců poškozeného, po navrácení lhůty pro odvolání a po zrušení rozsudku, ČKA svou chybu nikterak nenapravila.
Považuji to za svévolné a nezodpovědné uplatňování práva dle osobních pocitů funkcionářů ČKA.

3. ČKA jiným rozsudkem Stavovského soudu ze dne 11. 6. 2007 pozastavila architektovi autorizaci na dobu trvání jednoho roku, od 11. 6. 2007 do 11. 6. 2008. Tento rozsudek však uplatňovala o více než rok déle uveřejněním v seznamech autorizovaných architektů na svých webových stránkách.
Nezodpovědným funkcionářům ČKA to může připadat jako malichernost, pro architekta praxe je to zásadní komplikace.

Jsem přesvědčen, že by tyto tři ukázky fungování ČKA stačily ve společnosti se standartně fungujícím právním systémem k tomu, aby ČKA přestala existovat, ale budu pokračovat dál s výčtem výhrad.

Výčet objektivních výhrad, kdy ČKA neplní funkci správce profesního prostředí a kdy naopak překračuje své kompetence

1. ČKA negarantuje pro všechny autorizované architekty rovné možnosti práce na celém území ČR, které spravuje. Neřeší situaci, kdy se skupina lokálních architektů s osobními zájmy rozhodne, ve spolupráci se státní správou, zamezit vstupu jinému architektovi do jejich „teritoria“.
Domnívám se, že se jedná o korupční jednání či minimálně o střet zájmů, kdy stavební úřad ve Vrchlabí vydá záporné stanovisko k územnímu rozhodnutí na základě intervence Obce architektů a kdy je zároveň architekt podepsaný pod touto intervencí pracovníkem státní správy. Je pravda, že ČKA svým textem toto jednání odsoudila, ale nesjednala žádnou nápravu. Architekt, jehož architektura byla v regionu takto oficiálně zakázána, byl a dosud je, nucen pracovat anonymně, bez možnosti oficiálně autorizovat svou práci. (jde o Snowboardovou boudu v Herlíkovicích, projekt mezinárodně kladně přijímaný). Páni funkcionáři, napsat alibistický text není řešení, to je výsměch!  K čemu je potom autorizace? Zcela relevantní odpovědí je potom neplatit členské příspěvky ČKA!

2. ČKA se svým Profesním a etickým řádem neřeší ani takovou situaci, kdy jedna architektonická kancelář, jejíž jeden člen je v té době funkcionářem ČKA, přebere zakázku jinému architektovi, aniž by došlo k úhradě jeho nákladů, spojených s vypracováním vítězné soutěžní dokumentace a dokumentace k územnímu řízení.
Je to stará a promlčená kauza, ale uvádím ji jako jeden z příkladů, kdy nevidím důvod pro existenci Profesního a etického řádu ani komory samotné.

3. ČKA nereaguje a nekomunikuje.
Nejsem rozhodně sám, komu komora neodpověděla ani za rok na otevřený dopis s kritikou její činnosti. Přestože odpovědí byly oficiálně pověřováni různí funkcionáři ČKA na zasedáních představenstva, odpověď dodnes nepřišla. Nestojím už o ni a tento výčet výhrad je zároveň z mé strany poslední komunikací směrem ke komoře i profesnímu prostředí v takovém stavu, v jakém je.
Za komunikaci nepovažuji dopisy jednotlivých funkcionářů, které se netýkají podstaty věci, pouze mne napomínají, jak se mám chovat v občanském životě (dopis tehdejšího předsedy ČKA Štípka), ironické a problém znevažující reakce funkcionářů Hradečného a Jírovce ani výhružný dopis předsedy ČKA Boráka.

4. Náplň práce některých pracovníků a funkcionářů ČKA překračuje kompetence profesní samosprávy.
Překvapilo mě monitorování publikační a prezentační činnosti architektů,  kterým pozastavila či odebrala autorizaci. Především však diskuze (písemně doložitelná v mé složce) o tom, zda má architekt právo vystupovat jako autor díla v případě, kdy projektovou dokumentaci autorizoval někdo jiný, např. stavební inženýr. Domnívám se, že snaha o popírání autorských práv v této diskuzi je nepřijatelná.

Subjektivní výhrady k ČKA a profesnímu prostředí vůbec

1. ČKA není schopná garantovat korektní průběh architektonických soutěží. Nemá v tomto směru důvěru ani v profesním prostředí ani ve společnosti.
Myslím, že u této výhrady nemusím předkládat seznam všech pochybení, pochybností, střetů zájmů, které se často při architektonických soutěžích dějí. Od stále stejných jednobarevných porot a výsledků, přes procesní chyby při některých soutěžích až třeba po situaci, kdy komoře nevadí, že v porotě zasedne architekt, jemuž bezprostředně předtím vytýkala korupční jednání (porota na veřejnou architektonickou soutěž na zpracování návrhu stavby Knihovnicko-informačního centra U Přívozu – KIC). Domnívám se, že by bylo mnohem lepší, kdyby se komora do architektonických soutěží vůbec nepletla a přenechala je nezávislým subjektům, třeba architektonickým atelierům, které se na pořádání soutěží specializují a je v jejich zájmu si budovat důvěru u investorů, architektů i společnosti. Ambice uvnitř komory dávají možnost vzniku střetu zájmů a není vytvářen přirozený tlak na kvalitu a korektnost.

2. ČKA má ambice kontrolovat a ovlivňovat akademické prostředí vysokých škol.
Nevidím žádný pozitivní důvod, proč by se mělo dodnes svobodné akademické prostředí degradovat regulativy ČKA, tak jak je uvedeno v preambuli dohody, kterou ČKA školám předkládá. Nevidím ani důvod, proč by měla ČKA zasahovat do studijních programů a proč by měli být do diplomových komisí delegováni její reprezentanti. Škola je něco jiného než praxe. Mělo by to tak zůstat. Měla-li být předkládaná dohoda nabídkou ke spolupráci, pak měla být napsána jako nabídka. Prezentuji svůj názor, ne oficiální názor školy.

Myslím, že je zřejmé, že ČKA neplní svou funkci, není technický, nezaujatý, přesný a objektivní správce profesního prostředí. Je naopak plná ambic a zájmů, často překračuje své kompetence, často se dostává do střetu s tím, o co se má starat, do střetu s architekturou.