Tadao Ando : Reprezentace a abstrakce

Odpověď na otázku, zda architektura je abstraktní nebo reprezentací shledávám jako obtížnou, protože jsem přesvědčen, že je obojím.
Slovo "abstraktní" mi připomíná triumfální abstraktní malby malířů dvacátého století a obzvláště mne přitahuje práce jednoho z umělců Bauhausu Josefa Alberse. Jeho chápání "percepce" bylo dramaticky opačné ve srovnání se suprematistou Kazimírem Malevičem. Série, kterou Albers nazval "Pocta čtverci" pro mne představuje vrchol moderní malby. Albers si dal tu práci, že nejdůkladnějším možným způsobem vyjádřil čtverec, nešlo však jen o systematické zobrazení všech možných obměn kompozice. Zatímco Malevičovým cílem byla absolutní čistota lidských smyslů, Albersova metoda dovolovala dvojznačnou percepci. Umělec, pracující v mezích daných čtvercem, používal svébytné, transparentní barvy. Pozorovatel si uvědomuje jemnou vibraci a expanzi uvnitř díla a prožívá rozmanité módy volnosti.(...)
Co však reprezentace znamená ve vztahu k architektuře? Pro mne je to fyzická nebo smyslová kvalita architektury nebo lépe labyrintu podobající kvalita těla. Připomíná mi Piranesiho "Carceri d'invezione" Jejich ohromující moc a výjimečný pocit z prostoru dlouho zůstaly mé paměti čerstvé. Tato snová vězení, podobně jako obrazy Escherovy, plné triků, odpovídají přesně mým představám bludiště uvnitř těla.
Jako tvary pro svou architekturu si vybírám jednoduché kruhy a čtverce. Podobně jako Albers manipuluje čtverci pomocí odlišných barev, já manipuluji nebo vytvářím viditelné prostory. Výsledkem je architektura, která, transformována z čehosi velmi abstraktního a konstruovaná podle přísně geometrických pravidel do viditelné reprezentace, nese v sobě otisk lidského těla. Věřím, že tato transformace je možná díky podobnosti mé práce s labyrintem. Jako hlavní cíl své práce vidím vytvářet architekturu, která je současně jak abstrakcí, tak i reprezentací v důsledku toho, že jednoduchým abstraktním tvarům dávám výraz, podobající se bludišti - tj. ukrývám imaginární Piranesiho bludiště do rámců, podobajících se Albersovým. Současně mám i jiný cíl, týkající se přírody, jako něčeho opačného lidskému rozumu. Podobně jako i bludiště, příroda je důležitým prvkem, dávajícím architektuře kvalitu reprezentace. Chci zjistit, zda tyto dva prvky mohou existovat společně, odděleně a přesto souběžně, v jednom díle. Snažím se do přírody umístit budovu, jež v sobě ukrývá bludiště a vložit přírodu do architektury - tímto způsobem vytvořit přírodu, vytvořenou člověkem. Podobně jako basso ostinato, toto téma se objevuje ve všech mých pracech, i když jsem si to vždy neuvědomoval.