Praha - Třikrát se pokoušela dostat na FAMU, teď pětadvacetiletá Olga Špátová dokazuje, že člověk nemusí mít "papír ze školy", aby dělal dobré filmy. Minulý rok strávila se dvěma velkými muži, architektem Janem Kaplickým a zpěvákem Karlem Gottem. Zatímco film Fenomén Gott už míří na televizní obrazovky, premiéru dokumentu Oko nad Prahou o stavbě kontroverzní Národní knihovny chystá na podzim. "Setkávám se s lidmi, kteří mi říkají, že už bych ty lidi, co o nich točím, měla přestat hladit po hlavičce. Ale dokumentarista musí mít čisté svědomí a radost z práce," říká dcera dvou slavných dokumentaristů Jana Špáty a Olgy Sommerové, která za kamerou stojí od šestnácti let. "Dokumentární film, to je práce s živými lidmi, s jejich soukromím a emocemi," vysvětluje režisérka a kameramanka a přiznává, že práci si nosí i domů. Když točila snímek o "božském Kájovi", bylo prý u nich doma přegottováno. "Musím si teď Karla ze srdce vyjmout a přešaltovat na blob. To už nebude taková romantika, ale politika, od Hradu po pražský magistrát, od Milana Knížáka po Pavla Béma," posteskla si Špátová, ale na práci se těší, je pro ni výzvou. Jako protiváha negativnímu se navíc ve filmu objeví i "kladní hrdinové": "Třeba Václav Havel, Adriena Šimotová, Eva Jiřičná nebo Jan Kaplický se svou rodinou a se svým týmem Future Systems. Na ty se těším". Jedny z nejsilnějších hlasů proti návrhu nové Národní knihovny zněly z Hradu a magistrátu. Prezident Václav Klaus ani primátor Pavel Bém jí však prý svůj názor na kameru říci nechtěli. "Chci, aby ten film byl nadějeplný," prozradila Špátová. V nejbližší době ji čekají dotáčky s manželkou a dcerkou architekta, který zemřel v lednu, a také stříhání snímku. Špátová se také rozhoduje, zda bude mít film hodinovou stopáž či o něco delší. Zatím poslední natáčení se uskutečnilo nedávno v italské Modeně. Kaplického vdova Eliška tam byla u pokládání základního kamene k muzeu automobilky Ferrari, které její manžel navrhoval. "Jsem ráda, že můžu zaznamenávat pozitivní události, jako byla ta v Modeně," usmívá se Špátová. "U toho byli hluční Italové, žehnající kněz a obrovská radost z toho, že tam postaví moderní architekturu." Paradoxně se tak prý začínají Kaplického sny realizovat až po jeho smrti. Jak na tom bude pražská chobotnice, jak se projektu knihovny přezdívalo, je otázka. I když další slavná česká architektka Eva Jiřičná, která s Kaplickým strávila kus života, nedávno naznačila, že se o její postavení sama zasadí a klidně projekt převezme. "Architekti se teď bojí, aby se povedly i technologické věci, když hlavní architekt zemřel," líčí Špátová strasti, které projekt provázejí. Doufá, že knihovna nakonec na Letenské pláni stát bude a těší ji realizace dalších Kaplického návrhů jako klubu Volavka u Konopiště nebo českobudějovického koncertního sálu, přezdívaného Rejnok. Za dva roky se Špátové do krabic od bot podařilo nashromáždit úctyhodné množství filmového materiálu. O nevyužitých záběrech říká, že je pečlivě střeží. Na otázku, jaké plánuje další filmy, pokrčí rameny. "Vlastně ani nemám sny, které bych chtěla uskutečnit, zatím jen využívám šance, které mi život sám přihrává."