Absolventka FA ČVUT. V současné době je studentkou postgraduálního programu na Berlage Institute v Rotterdamu. Je spoluzakladatelkou Centra pro středoevropskou architekturu v Praze (CCEA). Dvě architektury na jedné škole: duplicita po ČeskuYvette Vašourková: Podle mně narážíme na neschopnost spolupráce v rámci jedné univerzity. Opravdu nerozumím tomu, proč není možné zvětšit fakultu architektury a zájemce o studium architektury soustředit tam. Když jsem byla na Technice v Mnichově, tak fakulta architektury dokonce nevyučovala žádné stavební obory, protože tuto výuku zajišťovala stavební fakulta.Řemeslo nebo kreativita?Yvette Vašourková: České architektonické školství je velmi dobré, pokud chceme, aby studenta naučilo řemeslo. Samozřejmě můžeme říct, že je dobré, aby si každý pedagog prosadil svůj vlastní názor na výuku, a tím se dosáhne různorodosti vzdělávacích přístupů. Problém je ten, že u nás žádná různorodost přístupů není. Já mám zkušenost především se starší generací pedagogů, kteří nebyli nijak ochotni dívat se ven nebo hledat nové metody výuky. Naopak od začátku se snažili svým studentům vnutit jejich představu o architektuře. Mně ale chyběla právě možnost se bavit o smyslu architektury a pozici architekta. Když se podívám na Berlage Institute - vím, že to není zcela běžná škola, je to spíše výzkumný ústav -, tak tam je přístup opačný: my vás nebudeme učit, jak má vypadat dispozice domu, ale budeme vás učit vytvořit si vlastní názor na architekturu, umět ho vyargumentovat, protože jinak nebudete schopni se dostat nikam dál. Naše školy produkují architekty, kteří dokážou pro klienta vytvořit solidní dům, ale vlastní cestu, jak tvořit architekturu, nemají.Yvette Vašourková: Nadstavba je ta kreativita? Pro vás je první řemeslo a potom kreativita? Yvette Vašourková: Podle mně je daleko přínosnější studenta při prvním seznamování s architekturou nijak nezatěžovat konstrukcemi nebo řemeslem. Je důležité rozvíjet koncepční přístup, aby se mu jeho obzor a výhled neztratil už na začátku, tak jak se to často děje u nás. Je důležité, aby si student byl stále vědomý i po tom, co zvládne řemeslo, že tvoří koncept. Yvette Vašourková: Já si myslím, že důraz na řemeslo ubíjí kreativitu, a začíná to už ve škole. Jsem o tom přesvědčena i kvůli tomu, že když jsme dělali projekt Young Blood, mohla jsem vidět, jaké jsou propastné rozdíly mezi námi a ostatními zeměmi. Young Blood se snažil mapovat situaci mladých středoevropských architektů, kteří měli pomocí instalace o objemu 3,6 m vyjádřit svůj vztah k architektuře a smyslu architektury. Téma bylo velmi volné, a když se představovali mladí čeští architekti, tak těch zajímavých instalací bylo velmi málo. Mnohem zajímavější byli architekti z Rakouska, ale i z Maďarska nebo Polska. Byli zajímavější, protože byli otevřenější koncepčnímu uvažování. Tato otevřenost má svůj původ ve škole. Pedagog a systémYvette Vašourková: Zrovna nedávno jsme se bavili na Berlage Institute, kolik lidí odkud už na této školo studovalo. Byla jsem sama velmi překvapená, že já a Jirka Pavlíček jsme jediní dva čeští studenti za celou dobu existence Berlage Institute, který funguje od roku 1991. Jeden šokovaný student z Kolumbie říkal: "To není možné, nás tady bylo už alespoň dvacet." Je škoda, že, když to řeknu v uvozovkách, deset vašich absolventů v zahraničí jen pracuje, protože je nesmírně důležité, aby šli na vyhlášené zahraniční školy, a pokud se budeme bavit o tom, že naše školství je vlastně skvělé, tak se nikam nedostaneme.Yvette Vašourková: Že mezi učitelem a studentem nedochází na českých školách často k nějakému partnerskému vztahu je fakt, kterého může litovat i učitel, protože i on může při vzájemném respektu jen získat. Na druhou stranu chyba nemusí být jen na straně učitele, ale i na straně studentů. I ti by se měli učit být víc iniciativní a snažit se diskutovat, nejen přes internet na chatu. BudoucnostYvette Vašourková: Já jsem vždycky optimistkou a věřím tomu, že do škol přijde mladší generace. Netvrdím, že to povede k radikálnímu zlomu a že kompletně nahradí ty, kteří jsou na škole už roky, ale alespoň napomůžou vytvořit rozmanitější prostředí.fotografie: Petra Koryčánková
|