Santini-Aichel proslul unikátním spojením baroka a gotiky

Praha - Jan Blažej Santini-Aichel je bezesporu jedním z nejvýznamnějších barokních stavitelů. Jeho stavby, charakteristické mistrným spojením gotických a barokních prvků, jsou rozesety po celé zemi a patří k nejvýznamnějším českým památkám. Za 23 let plodného projektantského působení navrhl téměř stovku sakrálních, palácových i hospodářských staveb. Pracoval pro četné významné i feudální hodnostáře. Prokázal vytříbený cit pro začlenění staveb do krajiny. Vytvářel a dotvářel prostory s vynikající akustikou a mimořádnou světelnou charakteristikou. V Česku byly na jeho počest založeny webové stránky obdivovatelů jeho tvorby. Architekt italského původu Jan Blažej Santini-Aichel zemřel před 300 lety, 7. prosince 1723, v Praze. Bylo mu jen 46 let.

Monografie od Mojmíra Horyny uvádí celkem 80 architektonických děl, u nichž se jeho autorství považuje za nesporné, tedy díla archivně doložená, případně díla, jejichž připsání je obecně přijímáno. Podle stejného pramene je u dalších 116 děl autorství sporné nebo vyloučené.

Za nejvýznamnější stavbu ve stylu barokní gotiky je v ČR považován Santiniho poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Kostel byl vysvěcen v září 1722, v prosinci 1994 byl zařazen do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

K jeho dalším vrcholným dílům patří i klášterní kostely v Želivi a Křtinách, přestavba kostela Nanebevzetí Panny Marie v kladrubském klášteře, obnova chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory nebo zámek Karlova koruna u Chlumce nad Cidlinou.

O Santiniho genialitě prohlásil historik umění Mojmír Horyna: "Santiniho Zelená Hora je báseň… zatímco stavby dvacátého století jsou jenom slogany." A historik Vít Vlnas o Santinim řekl: "Na rozdíl od jiných slavných architektů českého baroka zůstával Santini po dlouhá léta prakticky zapomenutý a neznámý. Jestliže nás dnes jeho mnohotvárné dílo opět oslovuje, je to nepochybně dáno nadčasovou povahou architektury, jejíž poselství určitým způsobem koresponduje s naším vlastním vnitřním světem. Největší znalec Santiniho profesor Mojmír Horyna hezky napsal, že 'představa architektury jako ideální skutečnosti byla u Santiniho nadřazená všemu ostatnímu a dávala mu značnou míru volnosti v práci s jednotlivými formálními prostředky'. Za touto volností ovšem současně stála obrovská vnitřní kázeň a intelektuální disciplína."

Barokní gotika, která spojuje dynamické baroko s výrazovými prostředky gotiky, si příznivce získala především v osvícených církevních kruzích.

Santini používal ve svých stavbách některé specifické symboly a elementy, například hvězdy, kruh, čísla (tři, pět, sedm, 12…). Například kostel ve Žďáru nad Sázavou je projektovaný se symbolem čísla pět: pět kaplí, pět andělů, pět pylonů. Navíc půdorys chrámu má tvar pěticípé hvězdy. Pětka, která se v konstrukci mnohokrát opakuje, symbolizuje pět ran Kristových, ale také pět písmen v latinském "tacui" (mlčel jsem; odkaz na Jana Nepomuckého).

Santini též pracoval se světlem. Vycházel přitom z barokní interpretace světla jako symbolu boží přítomnosti. Někdy se proto hovoří o "sakrálním světle". V kostele ve Sedlci u Kutné Hory (ale i jinde) zase postavil kruhové schodiště podobné šneku. Podle odborníků byl Santini géniem v tom, jak spojit architekturu se symboly a symetrií .

Narodil se 4. února 1677 v Praze do rodiny váženého měšťana, kamenického mistra italského původu. V Praze se usadil již jeho děd - zedník původem z jihotyrolské obce Aichel a Santiniho předci se podíleli na budování Chrámu svatého Víta. Ačkoli byl od narození částečně ochrnutý, vyučil se kameníkem a studoval i malířství. Po absolvování vandrovní cesty do Říma začal kolem roku 1700 (tedy ve svých 23 letech) projektovat a budovat vlastní stavby.

První zakázku mu dal opat Wolfgang Lochner, který jej pověřil vedením stavby konventu cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi. Za to byl mimo jiné v roce 1704 honorován párem vraných koní v ceně 30 zlatých. V roce 1702 byl Santini pověřen projektováním a vedením stavby klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. A v roce 1704 se podílel na přestavbě kapitulního děkanství na Pražském hradě.

Santini byl na svou dobu velmi vzdělaný. Uměl číst a psát česky, německy, italsky a latinsky. Mimo to se orientoval například v geometrii a kabale.

Dožil se pouhých 46 let a pochován byl v kostele svatého Jana pod Skalou v Praze.