Praha - Průřez tvorbou architekta Martina Rajniše a jeho ateliéru se zaměřením na posledních 12 let představuje výstava, která dnes začíná v centru současného umění DOX. Rajniš svými projekty upozorňuje na nutnost souznění s přírodou a často je v nich použito jen dřevo. K jeho nejznámějším stavbám patří nová Poštovna na Sněžce. Výstava se koná také u příležitosti udělení ceny Global Award for Sustainable Architecture, kterou Rajniš dostal v květnu. Od roku 2006 ji udílí nezávislá nadace Locus a vyzdvihuje tak projekty, které spojuje myšlenka dlouhodobé společenské udržitelnosti, ekologie, sociálních vazeb a architektury jako nástroje pro rozvoj společnosti. "Snažím se dělat to, co je skoro nemožné - aby se to normálním lidem líbilo a aby nad tím zároveň odborníci neohrnovali nos. Aby věci jednoduše udělané byly i pěkné," řekl dnes Rajniš novinářům. Mezi jeho poslední projekty patří rozhledna Doubravka, které říká kvůli její podobě na třech rozkročených nohách také Trifid a která je určena pro Prahu 14. Na výstavě je její model a fotografie ze zkušební konstrukce. Vyrobena je z náletových dřevin, tedy klacků, jak říká Rajniš, jež vnímá jako "materiál budoucnosti". "Teď dělám z klacků, roste to samo, někde vám i zaplatí za to, když to vytěžíte," řekl před modelem stavby, který v DOXu stojí na terase a jemuž říká Sloní záda. Klacky jsou spojené kovovými spojkami a v jejich křížení použil proti skluzu zbraně, kterým se říká boxer. "Za 15 let toho bude země plná, český člověk, když je to levné a může si to udělat sám, nebude váhat - aspoň doufám," věří v rozvoj staveb z náletových dřevin. Rajniš (70) vystudoval ČVUT a AVU. V 70. letech pracoval v ateliéru SIAL vedeném Karlem Hubáčkem. Spolu s Johnem Eislerem a Miroslavem Masákem postavili pražský obchodní dům Máj na Národní třídě. Je spoluautorem pavilonu dějin dopravy na Expo 1986 ve Vancouveru. Po revoluci vedl se Stanislavem Fialou, Jaroslavem Zimou a Tomášem Prouzou D. A. Studio, jejichž nejrozsáhlejším dílem je stavba nového obchodního centra v Praze na Smíchově. Od roku 2002 je jeho tvorba odlišná. Věnuje se menším stavbám z přírodních materiálů, jako jsou dřevo, kámen a sklo. Snaží se najít takové cesty, které by s minimem prostředků a s pokorou k již existujícím stavbám i krajině sloužily co nejširší skupině uživatelů a vrátily architektuře její klíčové postavení v civilizaci.