Na jedné přednášce MVRDV jsem byla asi před 5 lety, kdy jsem o nich v podstatě nic nevěděla a tedy pořádně nevím, kdo přednášel. Byla jsem z ní ale nadšená a od té doby MVRDV sleduji. A proto jsem se rozhodla jít na tuto přednášku právě Winyho Maase. Doufám, že ještě bude prostor navštívit zbytek November Talks 2022. Líbila se mi myšlenka, kterou Winy zmínil a hodně jsem se s ní ztotožnila, že muzeum holokaustu by mělo křičet, ne být neutrální, ne se schovávat. Být expresivní. A přišlo mi zajímavé sledovat schémata a jeho vysvětlení, co a proč je v tom konceptu jak uděláno, přesto, že nevyhrálo, dává mi to smysl. Proto se mi i např. líbí od Libeskinda muzeum holokaustu v Berlíně, kam bych se jednou ráda podívala. Má velice hlubokou myšlenku a navenek se netváří tak, jak nemá. Celkově mě zaujalo, jak pracují se zelení a že si ji vytrénují, aby mohla existovat v prostředí, kde chtějí. Náměstíčko, které udělali v Tainanu, aby zlepšili prostředí mě také zaujalo. Hodně myšlenek mi v přednášce přišlo kontroverzních, ale bavilo mě, že jsem se nad nimi mohla zamyslet.