Peter Märkli - Kresby - přednáška a výstava v Českých Budějovicích
Termín: 12. října - 19. listopadu 2017
Vernisáž: 11. října 2017 v 19:00 hodin
Kurátor: Michal Škoda
Vstupné: zdarma
Přednáška autora: ve středu 11. října 2017 od 17:00 hodin ve Studentském kostele sv. Rodiny, ul. Karla IV. 22, České Budějovice
Je nám velkou ctí, že můžeme jako první v České republice představit tvorbu renomovaného švýcarského architekta, kterým je Peter Märkli.
V loňském roce, také zde vystavující Adam Caruso, popisuje Märkliho jako nonkonformistu, který vidí svou roli v architektuře jako rozhovor s historií starou 2500 let.
Märkliho stavby vznikají pomalu, s velkou rozvážností a vyznačují se osobitou poetikou. On sám je přesvědčen, že zásady klasicismu a proporčnosti jsou vyjádřením revolučních myšlenek a ví, že být architektem neznamená pouhé získání znalostí na univerzitě, nýbrž je to proces, který je nutno vstřebat, a také to je celá zátěž historie, kterou je třeba zachovat. Svůj přístup jednou popsal, jako když projektuje čtverec, v němž je jeden z úhlů lehce chybný – není to dokonalé, ale dost dokonalé na to, aby vyjádřil vše, co o čtverci potřebuje říci. Jde mu o napodobení proporcí a prostorů klasických řádů, a věří, že pravidla existují z určitého důvodu. „Pokud budu vytvářet dveře, nejsou to jen dveře. Vím, že chcete vejít dovnitř a vyjít ven, ale také se podíváte na míry a význam dveří a všechno okolo. To je větší část profese.“
Beatrice Galilee v souvislosti s Märklim mimo jiné uvádí: „Švýcarští architekti byli obzvláště zdatní při přijímání moderních materiálů a starobylé monumentálnosti. Celá Märkliho logika je založena na představě architektury jako souvisle se vyvíjejícího kánonu zákona, který nelze odhodit. Avšak ve Švýcarsku máte pocit, že nebyl odhozen. Švýcarsko se přes svou rozmanitost jazyků a kultur nikdy nemuselo potýkat s prudkou industrializací, válečnou zkázou nebo experimenty sociálního inženýrství šedesátých a sedmdesátých let, kterými prošly jiné země. Důvod, proč se objevují a rychle staví mladí architekti, které Märkli kritizuje, je to, že poptávka je vysoká, materiály a výrobní procesy jdou rychle vpřed, a oni se přetvářejí v to, co chtějí jejich klienti.“
Za Märkliho průlomovou stavbu lze považovat pozoruhodný dům > La Congiunta < pro sochy Hanse Josephsona z roku 1992 v kantonu Ticino. Od té doby se postupně objevují stavby od větších rozměrů, až po komplexy. Namátkou lze vzpomenout Návštěvnické centrum společnosti Novartis v Basileji (2006), či budovu New Synthes dokončenou v roce 2012 v Solothurn. Mimo to je autorem realizace řady bytových a rodinných domů a má za sebou rovněž řadu výstav, jako například v rámci Architektonického bienále v italských Benátkách 2012, Architektur Galerii Berlin 2005 a 2008, Museum of Art Tokyo 2008, Architekture Museum Basel, Gallery A4 Tokyo 2012, Betts Project London 2016 a 2017….
Peter Märkli (1953) vystudoval architekturu na ETH Curych, kde sám později (v létech 2002 – 2015) působil jako profesor. Ještě na střední škole se setkal s architektem Rudolfem Olgiatim (otcem Valeria Olgiatiho), který se stal jeho přítelem a rádcem a právě od něho se naučil rozpoznávat základní prvky architektury. Později během studií na ETH se seznámil se sochařem Hansem Josephsonem, který jej učil, jak se dívat na sochařství, malířství a podnikli spolu řadu cest do Itálie. V roce 1978 si založil vlastní atelier v Curychu. Velký vliv na Märkliho měla návštěva Saintonge ve Francii a cesta, kterou podnikl po venkovských vilách Palladia.
Velice důležitou rolí v tvorbě Patera Märkliho je kresba. Ta není jen otázkou návrhové kresby, ale především základní studií pro jeho práci. Tyto kresby povětšinou nemají podobu Märkliho realizovaných staveb, mají v sobě však výraznou grafickou kvalitu, velice osobitý rukopis, poetiku plnou emocí a schopnosti poodhalit nám autorovu vizi i inspirační momenty. On sám je toho názoru, že architektura je kategorií umění. Akceptuje, že jako architekt má striktnější projevy, ale dotýká se vizuálního dopadu své architektury tím samým způsobem, jak analyzuje masu sochy nebo kompozici malby.
Märkliho kresby vznikají povětšinou v jeho malém curyšském atelieru. Především abstraktní motivy, krajiny a představy o fasádách se stávají základem pozdějších projektů. Ač velká řada kreseb s žádným projektem není spojená, její existence je však nezbytná pro samotný autorův tvůrčí proces. Nezabývá se v danou chvíli materiály, stíny, ale de facto jen proporcemi. Po finálním zvážení řeší půdorys kresbami silnou čarou v měřítku 1:100, vytvoří průřez 1:20 a kresby posílá svým zaměstnancům do druhého, samostatného atelieru, kteří připravují technické nákresy a projekt pro stavbu.
Právě kresby vybrané z období sahajícího od roku 1980 až do současnosti jsou také základem českobudějovické výstavy, která tak nabízí přesvědčivý obraz o způsobu uvažování architekta, jenž nás tak vtahuje do svého poetického světa…
Sám Märkli ke svým kresbám říká: „ Skica je zárodek myšlenky, která ještě neobsahuje detaily. Skicu je třeba vytvářet v malých rozměrech, aby se zabránilo rozvinutí určitých detailů. Je to jako když spisovatel přichází s nápadem na román. Může mít ujasněné, že v románu budou tři hlavní postavy, ale ještě neví, jak se bude vyvíjet dějová linie. Vždy když máte motiv či nápad, čeká vás spousta kreslení, než se k nim propracujete až do konce. Mohli byste jich udělat deset a dívat se, a najednou si v ten moment uvědomíte, že již víte dost, a věc je hotova. K takové sérii se pak můžete vrátit i mnohem později. I to je docela možné. Dvacet let poté, co jsem vytvořil sérii fasád sestavenou ze čtverců – různých čtverců, nikoliv pravidelných – jsem postavil dům s použitím stejného motivu. Ta budova, situace i krajina, všechny tuto fasádu potřebovaly“.
Více informací >
Vernisáž: 11. října 2017 v 19:00 hodin
Kurátor: Michal Škoda
Vstupné: zdarma
Přednáška autora: ve středu 11. října 2017 od 17:00 hodin ve Studentském kostele sv. Rodiny, ul. Karla IV. 22, České Budějovice
Je nám velkou ctí, že můžeme jako první v České republice představit tvorbu renomovaného švýcarského architekta, kterým je Peter Märkli.
V loňském roce, také zde vystavující Adam Caruso, popisuje Märkliho jako nonkonformistu, který vidí svou roli v architektuře jako rozhovor s historií starou 2500 let.
Märkliho stavby vznikají pomalu, s velkou rozvážností a vyznačují se osobitou poetikou. On sám je přesvědčen, že zásady klasicismu a proporčnosti jsou vyjádřením revolučních myšlenek a ví, že být architektem neznamená pouhé získání znalostí na univerzitě, nýbrž je to proces, který je nutno vstřebat, a také to je celá zátěž historie, kterou je třeba zachovat. Svůj přístup jednou popsal, jako když projektuje čtverec, v němž je jeden z úhlů lehce chybný – není to dokonalé, ale dost dokonalé na to, aby vyjádřil vše, co o čtverci potřebuje říci. Jde mu o napodobení proporcí a prostorů klasických řádů, a věří, že pravidla existují z určitého důvodu. „Pokud budu vytvářet dveře, nejsou to jen dveře. Vím, že chcete vejít dovnitř a vyjít ven, ale také se podíváte na míry a význam dveří a všechno okolo. To je větší část profese.“
Beatrice Galilee v souvislosti s Märklim mimo jiné uvádí: „Švýcarští architekti byli obzvláště zdatní při přijímání moderních materiálů a starobylé monumentálnosti. Celá Märkliho logika je založena na představě architektury jako souvisle se vyvíjejícího kánonu zákona, který nelze odhodit. Avšak ve Švýcarsku máte pocit, že nebyl odhozen. Švýcarsko se přes svou rozmanitost jazyků a kultur nikdy nemuselo potýkat s prudkou industrializací, válečnou zkázou nebo experimenty sociálního inženýrství šedesátých a sedmdesátých let, kterými prošly jiné země. Důvod, proč se objevují a rychle staví mladí architekti, které Märkli kritizuje, je to, že poptávka je vysoká, materiály a výrobní procesy jdou rychle vpřed, a oni se přetvářejí v to, co chtějí jejich klienti.“
Za Märkliho průlomovou stavbu lze považovat pozoruhodný dům > La Congiunta < pro sochy Hanse Josephsona z roku 1992 v kantonu Ticino. Od té doby se postupně objevují stavby od větších rozměrů, až po komplexy. Namátkou lze vzpomenout Návštěvnické centrum společnosti Novartis v Basileji (2006), či budovu New Synthes dokončenou v roce 2012 v Solothurn. Mimo to je autorem realizace řady bytových a rodinných domů a má za sebou rovněž řadu výstav, jako například v rámci Architektonického bienále v italských Benátkách 2012, Architektur Galerii Berlin 2005 a 2008, Museum of Art Tokyo 2008, Architekture Museum Basel, Gallery A4 Tokyo 2012, Betts Project London 2016 a 2017….
Peter Märkli (1953) vystudoval architekturu na ETH Curych, kde sám později (v létech 2002 – 2015) působil jako profesor. Ještě na střední škole se setkal s architektem Rudolfem Olgiatim (otcem Valeria Olgiatiho), který se stal jeho přítelem a rádcem a právě od něho se naučil rozpoznávat základní prvky architektury. Později během studií na ETH se seznámil se sochařem Hansem Josephsonem, který jej učil, jak se dívat na sochařství, malířství a podnikli spolu řadu cest do Itálie. V roce 1978 si založil vlastní atelier v Curychu. Velký vliv na Märkliho měla návštěva Saintonge ve Francii a cesta, kterou podnikl po venkovských vilách Palladia.
Velice důležitou rolí v tvorbě Patera Märkliho je kresba. Ta není jen otázkou návrhové kresby, ale především základní studií pro jeho práci. Tyto kresby povětšinou nemají podobu Märkliho realizovaných staveb, mají v sobě však výraznou grafickou kvalitu, velice osobitý rukopis, poetiku plnou emocí a schopnosti poodhalit nám autorovu vizi i inspirační momenty. On sám je toho názoru, že architektura je kategorií umění. Akceptuje, že jako architekt má striktnější projevy, ale dotýká se vizuálního dopadu své architektury tím samým způsobem, jak analyzuje masu sochy nebo kompozici malby.
Märkliho kresby vznikají povětšinou v jeho malém curyšském atelieru. Především abstraktní motivy, krajiny a představy o fasádách se stávají základem pozdějších projektů. Ač velká řada kreseb s žádným projektem není spojená, její existence je však nezbytná pro samotný autorův tvůrčí proces. Nezabývá se v danou chvíli materiály, stíny, ale de facto jen proporcemi. Po finálním zvážení řeší půdorys kresbami silnou čarou v měřítku 1:100, vytvoří průřez 1:20 a kresby posílá svým zaměstnancům do druhého, samostatného atelieru, kteří připravují technické nákresy a projekt pro stavbu.
Právě kresby vybrané z období sahajícího od roku 1980 až do současnosti jsou také základem českobudějovické výstavy, která tak nabízí přesvědčivý obraz o způsobu uvažování architekta, jenž nás tak vtahuje do svého poetického světa…
Sám Märkli ke svým kresbám říká: „ Skica je zárodek myšlenky, která ještě neobsahuje detaily. Skicu je třeba vytvářet v malých rozměrech, aby se zabránilo rozvinutí určitých detailů. Je to jako když spisovatel přichází s nápadem na román. Může mít ujasněné, že v románu budou tři hlavní postavy, ale ještě neví, jak se bude vyvíjet dějová linie. Vždy když máte motiv či nápad, čeká vás spousta kreslení, než se k nim propracujete až do konce. Mohli byste jich udělat deset a dívat se, a najednou si v ten moment uvědomíte, že již víte dost, a věc je hotova. K takové sérii se pak můžete vrátit i mnohem později. I to je docela možné. Dvacet let poté, co jsem vytvořil sérii fasád sestavenou ze čtverců – různých čtverců, nikoliv pravidelných – jsem postavil dům s použitím stejného motivu. Ta budova, situace i krajina, všechny tuto fasádu potřebovaly“.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
