World of Volvo očima architekta Martina Ringnéra

World of Volvo v Göteborgu je jednou z nejvýraznějších současných dřevostaveb severní Evropy. Budova studia Henning Larsen vznikla jako otevřený dům značky, krajiny a veřejného života.

Když se řekne „World of Volvo“, co vás napadne jako první?
Když vzpomínám na své zkušenosti architekta při práci na projektu World of Volvo, nejprve mě napadne samotný proces. Byl to ten nejnáročnější, ale také nejvíce inspirativní a zábavný stavební proces, na jakém jsem se kdy podílel. Představoval dlouhé hodiny a spoustu úsilí o to, abychom dokázali dokončit tak složitou a jedinečnou budovu.


Byla to svým způsobem zkouška, kam až můžeme zajít při vytváření nového výstavního a zážitkového prostoru a co by se z něj mohlo stát. Musím klientům poděkovat, že se rozhodli vydat tak odvážnou cestou ke zrození budovy, která je vše jiné jen ne standardní. Šli do toho s veškerým rizikem procesním i finančním.

Hlavní konstrukci tvoří výrazné sloupy připomínající kmeny stromů, které se vějířovitě rozvíjejí do střešní struktury a vytvářejí dojem lesního baldachýnu.

Pamatujete si na okamžik, kdy jste se dozvěděl, že studio Henning Larsen získalo tento projekt?

Ano, velmi jasně. Byl jsem součástí pohovorů od samého začátku. Dostali jsme se do užšího finálního výběru spolu s dalším soutěžícím. Z mého pohledu bylo zajímavé nesoustředit se jen na budovu, ale také vysvětlit, jak bychom chtěli klienta zapojit do procesu návrhu budovy. A ukázat, jak v Henning Larsen pracujeme, jaké máme odborné znalosti a tak dále. Museli jsme umět komunikovat, sdělit to, čemu věříme a o čem si myslíme, že je pro nás jedinečné.

Vzpomínám si, když mi zavolali, že jsme byli vybráni. Byl to jeden z nejlepších okamžiků mé kariéry. Snad do dvou dnů jsme měli složený tým a okamžitě jsme se pustili do práce. Od té chvíle jsem na tom pracoval na plný úvazek dalších pět let.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že design vychází ze švédského konceptu allemansrätten. Co si pod touto myšlenkou máme představit?

Hodně jsme se zabývali tím, co ovlivňuje vztah lidí ve Volvu k jejich firemní kultuře. Volvo je dnes globální společnost, ale její kořeny vyrůstají z „perspektivy severu“ – jsou hluboce propojené s rozsáhlou, bohatou přírodní krajinou, což také vysvětluje, proč jsou vozy Volvo navrženy tak, aby spolehlivě zvládaly švédské prostředí.

Zaměřili jsme se na allemansrätten, jedinečný švédský zákon poskytující veřejnosti volný přístup k přírodě, a spojili jej se závazkem Volva k lidem, planetě a bezpečnosti, stejně jako k myšlence, že švédská společnost pečuje o své občany. To nás přimělo přemýšlet, jak vytvořit budovu, která by odrážela všechny tyto hodnoty.

Návrh vychází ze švédského principu allemansrätten, tedy práva na volný pohyb krajinou. V architektuře World of Volvo se tato myšlenka promítá do kruhové formy, prostupnosti a možnosti vytvářet si vlastní cestu budovou i jejím okolím.

Společně s projektovou skupinou z Volva jsme studovali prezentační budovy jiných značek, nejen automobilových, po celém světě. Navštívili jsme nejrůznější místa a zjišťovali, co to jsou „značkové domy“. Když se třeba podíváte na budovu BMW v Mnichově, vypadá skoro jako auto… My jsme ale Volvo vnímali jako značku, která se mnohem více odráží v hodnotách než v samotných produktech, které se navíc budou v průběhu času vyvíjet a měnit. Automobilový průmysl prochází zásadním přechodem k autonomnímu řízení a elektrifikaci a nevíme, jak budou vozidla vypadat za dvacet, třicet nebo padesát let. Bylo tedy důležité postavit budovu, která by tuto změnu dokázala pojmout a nebyla za dvacet let zastaralá. A koncept allemansrätten se stal základem pro definování toho, co jsme chtěli s budovou a její architekturou udělat.

Zadání zahrnovalo mnoho funkčních požadavků – výstavní galerii, auditorium, konferenční a volnočasové prostory, restauraci a kavárnu –, přesto návrh od začátku počítal s jedním otevřeným a plynulým prostorem. Odkud se vzala tato idea propojení a kontinuity?

Vycházela z myšlenky o svobodě lidí pohybovat se a prožívat značku prostřednictvím různých druhů cest, které lze v budově vytvořit, kde se prostory plynule propojují a zároveň jsou funkce vzájemně integrovány. Když vejdete dovnitř, nevidíte a nezažijete hned všechno. Opravdu se tím musíte probojovat a pak zjistíte, že je to i něco navíc. Je to budova, kde pokaždé najdete něco nového. Chtěli jsme vytvořit prostor, kam by se lidé rádi opakovaně vraceli. A důležité bylo samozřejmě také přání klienta zaměřit se na synergie mezi různými funkcemi v budově.

Je to velmi kreativní koncept, kladoucí důraz na otevřenost a vizuální propust- nost. Budova také nevytváří pevnou hranici mezi vnějším a vnitřním prostorem. Byl tento princip pro design zásadní?

Rozhodně. Tento princip odráží propojení mezi produkty a inovacemi automobilky a jejím vztahem k přírodě. Jakýkoli nákladní vůz, autobus nebo auto vystavené uvnitř budovy jsou vždy vnímány ve vztahu k okolí – k městu na jedné straně, k řece na druhé a k blízkým budovám a dálnici, včetně městského parkoviště, které bylo začleněno do konceptu. Chtěli jsme propojit všechny prvky a zároveň vytvořit kvalitní venkovní prostředí: přiblížit zelenou zónu k řece, zvýšit budovu směrem k silnici, zakrýt parkování a zajistit pohodlné venkovní prostory mikroklimatu, kde si lidé mohou sednout a vychutnat si třeba kávu na čerstvém vzduchu.


Tato stavba nyní patří mezi největší dřevěné budovy na světě. Proč jste jako primární materiál zvolili dřevo?

Hlavním důvodem byla udržitelnost. Co se týče emisí uhlíku, stavební průmysl výrazně převyšuje automobilový průmysl. To se musí změnit. Kromě toho, že je dřevo přírodním materiálem, umožnilo také kreativnější přístup ke konstrukci než například ocel a beton, které jsou pevnější a také těžší. Ale hlavním důvodem byla opravdu uhlíková stopa. Stavební průmysl v produkci emisí uhlíku daleko převyšuje automotive. To musíme změnit. Dřevo je materiál, který při růstu v lese absorbuje uhlík. Navíc se snažíme v našich návrzích navrhovat takové konstrukce, aby bylo možné užité dřevěné prvky rozebrat a dřevo v budoucnu znovupoužít na jinou budovu.

Mohl byste vyjmenovat nejzajímavější architektonické prvky budovy či momen- ty, na které jste nejvíce hrdý?

Určitě tehdy, když jsme v rakouské továrně Wiehag poprvé viděli obří dřevěné konstrukční prvky s precizními ocelovými vložkami s ultratenkým spojením… Modely, které jsme roky nosili v hlavách, se najednou zhmotnily a byl to úžasný okamžik zjistit, že to, co jsme dosud sledovali jen na monitorech, v reálu skvěle funguje. Byla radost pracovat s tak talentovanými a zapálenými lidmi.

A druhým důvodem pro hrdost bylo, že jsme zvládli zahájit fázi výstavby během pandemie. Dlouhé měsíce jsme s dodavateli i my sami v našem architektonicko-inženýrském týmu komunikovali jen online, bez osobních schůzek, a přesto jsme dokázali udržet kvalitu i tempo. To bylo obdivuhodné a hodně nás to naučilo.

Flexibilní prostory o rozloze 22 500 m² propojují výstavy, auditorium, restauraci, kavárnu, workshopy i kulturní program. World of Volvo není pouze muzeum, funguje jako společenské centrum.

Extrémní rozměry konstrukce byly spojeny s mimořádnou složitostí, což budovu učinilo opravdu jedinečnou. Co bylo technicky nejnáročnějším aspektem návrhu nebo následné výstavby?

Velká pole beze sloupů. A najít inženýry, kteří by uměli vypočítat konstrukce ze dřeva v tomto rozpětí – těch na světě není mnoho. Nakonec jsme našli skvělé partnery ve Švýcarsku a Rakousku.

Další výzvou bylo postavit „budovu na budově“ – tedy umístit tak velkou stavbu, jako je World of Volvo, na veřejné parkoviště, přičemž všechny nosné sloupy procházejí tímto prostorem. A díky tomu, že všichni, od investorů po tesaře, rozuměli naší silné vizi, mohly být realizovány i složité prvky. A vím, že tomu přesně rozuměli ve Volvu, protože tam je to běžné, mít konkrétní vizi a snažit se ji uvést v život. Tou naší bylo vytvořit budovu odrážející vztah, který má značka Volvo ke společnosti a k místu, odkud pochází. A umět zdůvodnit a vysvětlit, proč to chceme udělat právě takto.

Když máte jasnou představu o tom, co by budova měla splňovat a jakou komunikaci by měla mít, je pak snazší stanovit si priority i obhájit ty hlavní náklady. Při každé úpravě, při každém hledání úspor jsme se ptali: nezničí to DNA projektu? Neohrozí to jeho hodnoty, srozumitelnost, otevřenost veřejnosti? To byl náš kompas.

Volvo je silná automobilová značka, známá pro své přesné inženýrství a high-tech inovace, tradičně spojované se „studeným“ kovem. Koneckonců, logo společnosti stále nese symbol železa. Jak se to slučují s organickou, přírodou inspirovanou formou budovy?

Je v tom dualita, samozřejmě. Obrátili jsme se do historie a budovu jsme složili z vrstev. Spodní podlaží mají jeskynní charakter – beton, zemité materiály. V bazénu pro eventy je válcovaná ocel coby odkaz na průmyslový základ, na výrobu podvozků. A nad tím vším se rozkládá „koruna stromů“ – obrovská dřevěná konstrukce se zelenou střechou. Strom je v severské mytologii symbolem setkávání a moudrosti. Tady jsme chtěli, aby i budova byla takovým stromem, otevřeným a sdíleným, kde se můžete ohlédnout a vidět místa, kde se zrodilo Volvo.

Výstavní část o rozloze 4 500 m² představuje historii i současnost značky Volvo.

Budovy určené pro automobilky bývají buď čistě funkční, nebo přehnaně reprezentativní. V čem je World of Volvo jiné než další brand domy?

V tom, že spíše než na konkrétních designových prvcích stojí na nadčasových hodnotách. To je to, co podle mě obecně odlišuje Volvo od ostatních značek – už jsme tu o tom mluvili: úcta k tradici a hodnotám, péče – ať už o prostředí, nebo o lidi – a otevřenost budoucnosti. Díky tomu nestárne a může se přirozeně vyvíjet. Stejně jako tato budova.

Jak se vám podařilo převést hodnoty značky Volvo do jazyka architektury? Třeba bezpečnost, o které jsme ještě nemluvili.

Museli jsme najít způsob, jak zjistit, co je bezpečnost v architektuře. Jde o to, aby neexistovala místa, kde by se člověk mohl cítit osamělý nebo zranitelný. Jde o světlo a přístupnost pro všechny, ne pouze pro pár vyvolených. Proto jsme chtěli, aby to byla budova nejen pro automobilové nadšence, ale musí dokázat oslovit širší publikum. Aby zde mohli i ostatní zažívat třeba koncerty, umění, gastronomii. Chtěli jsme, aby se tu cítili dobře všichni, nejen ti, kdo vstoupí dovnitř, ale i ostatní, kdo se pohybují v okolí. Uspořádali jsme proto workshopy s obcí, která provozuje mateřské školy a další zařízení v oblasti, a se školami. Mluvili jsme s nimi o tom, co v okolí chybí a co by budova mohla v dané lokalitě udělat, aby se stala její součástí, vytvořit bezpečný park, kde si děti mohou hrát. Spousta těch aspektů se týkala bezpečnosti a toho, aby se v ní lidé cítili bezpečně a aby byla otevřená pro všechny. Dokonce jsme dovnitř umístili autobusovou zastávku, aby byl dům dostupný i těm, kdo nepřijedou autem.


Toto místo není jen o vozidlech, ale také o lidech a příbězích těch, kterým automobily Volvo zachránily životy. Zohlednili jste tyto emocionální rozměry při navrhování?

Ano, od začátku. První „wow“ pocit zažijete v atriu, pak intimnější momenty u „kmenů“ až po tichý pavilon na střeše s výhledem na město. Chtěli jsme, aby se měnilo měřítko i atmosféra – při procházení budovou, kdy se střídají velké výstavní prostory s těmi o poznání intimnějšími, s klidnějším, tišším charakterem. Jsem hrdý na to, že se nám podařilo vytvořit skutečně kontemplativní prostor. Velmi meditativní a kreativní, v němž lze doslova cítit hru světla. Je to z mého pohledu zdařilý manifest značky. A není to jen naše vlastní intepretace, za výsledkem stojí spousty hodin diskuzí s lidmi z Volva.

Co podle vás odlišuje severskou architekturu od ostatních?

Severská architektura je hodně o vztahu člověka k přírodě a o tom, odkud pocházíme. Je to neustálý dialog s krajinou a drsným severským klimatem. Potřeba tepla a útulnosti uvnitř, taková naše vlastní jeskyně, a zároveň světla a otevřenosti venku – na vztah k vnějšímu prostředí klademe velký důraz. Hodně světla, hodně pohodlí. Tato dualita je nám Seveřanům přirozená. To můžete vidět i u švédských designérů Volva, jejichž nápady mají typický severský nádech: osobní zkušenost s přírodou a hlubokou citlivost k její přítomnosti.

Rozlehlá kruhová struktura nevytváří jedinou předepsanou trasu. Návštěvníci se mohou pohybovat volně mezi expozicemi, veřejnými prostory, krajinou a městem, bez ostré hranice mezi interiérem a exteriérem.

Máte v budově nějaké oblíbené místo? Koutek, který vám připadá nejvíce osobní? Nebo ho teprve odhalíte?

Mým nejoblíbenějším prostorem jsou pravděpodobně zasedací místnosti v pavilonu na střeše. Ticho, klid a výhled do lesa v pozadí. A taky vyvýšený výstavní prostor u skleněných výtahů a malá terasa nad recepcí. Udělali jsme ji jako učebnu, kde mohou probíhat školní workshopy či dílny.

Vzpomenete si na nějaký zajímavý příběh ze stavebního procesu?
Obě společnosti Volvo měly řídicí výbor, kterému jsme každých asi šest týdnů podávali zprávy a prezentovali postup návrhu. Jeli jsme do Göteborgu, odprezentovali stav a pak jsme společně diskutovali, kudy by se projekt měl dál ubírat. Na to mám hezké vzpomínky, těch rozhovorů, které jsme vedli, jsem si opravdu vážil. Zapojení a nadšení lidí z řídicího výboru byla fantastická a velmi inspirativní. Stejně jako jejich odvaha jít cestou netypického návrhu budovy.

Na jedné ze schůzek jsme probrali snad čtyři možnosti návrhu a tou poslední byl jen tenký dřevěný pavilon stojící v krajině. Sami jsme to vnímali jako malinko šílený nápad, byl jsem k tomu trochu skeptický, protože to byl zatím spíš nástin než hotový koncept. Proto jsem byl překvapený, že právě tento návrh všechny nadchl. Pamatuji si, jak jsem se po té schůzce vracel domů do Kodaně a říkal si: „No sakra, tohle jsem nečekal.“ V té skice to vypadalo úplně jinak, ale myšlenka na vytvoření dřevěného pavilonu v krajině zůstala. Myslím, že to byl zlomový moment v procesu návrhu.

Je pro vás Volvo jen klient, nebo něco víc?

Rozhodně víc, jsou to přátelé. Poznal jsem zde za tu dobu spoustu lidí, se kterými mám blízký vztah a s nimiž dál spolupracujeme. Už teď společně navrhujeme novou kancelářskou budovu naproti současnému sídlu.


Více o automobilech Volvo a unikátní nabídce pro architekty naleznete zde.

Martin Stenberg Ringnér je ředitelem designu ve studiu Henning Larsen Architects a vede projekty ve Švédsku. Do studia nastoupil v roce 2011 a od té doby významně přispěl k oboru díky práci na několika známých projektech, jako je radnice v Kiruně, Central Lindholmen v Göteborgu a nejnověji Stockholm Wood City, které se má stát největším městským dřevěným stavebním projektem na světě. Vedl tým World of Volvo od soutěžního návrhu až po realizaci. Henning Larsen Architects je mezinárodní architektonická společnost se silnými skandinávskými kořeny. Jejím cílem je tvořit „živé, udržitelné budovy, které se stanou trvalou hodnotou pro uživatele, společnost a kulturu, pro něž jsou postaveny“. World of Volvo je 22 500 m² velké zážitkové a výstavní centrum, představující vývoj značky Volvo v průběhu let. Otevřeno bylo v roce 2024 a tato velkorozměrová dřevěná stavba byla v roce 2025 nominována na švédskou cenu Kasper Salin Prize, nejprestižnější švédské architektonické ocenění, a Cenu EU za současnou architekturu – Mies van der Rohe Award 2026.

www.henninglarsen.com