Zlínské filmové ateliéry vznikly pro propagaci baťovského impéria

Praha – Zlínské filmové ateliéry vděčí za svůj vznik souhře několika příznivých okolností. Nejdůležitější byla bezesporu existence Baťova průmyslového impéria, které za vybudováním filmového studia stálo. Bez nadšení a zájmu nadaných tvůrců, kteří zamířili na Moravu zejména z pražských studií, by ale ateliéry, otevřené 1. července 1936 původně jako místo pro natáčení reklamních filmů společnosti Baťa, nejspíše nikdy nedosáhly takového věhlasu.

S filmovou propagací měl známý velkovýrobce obuvi, ale nejen jí, zkušenosti již od 20. let, natáčení ale zajišťovali hlavně tradiční pražští výrobci jako ateliéry AB. Nový impulz přišel v polovině 30. let, kdy už po tragické smrti Tomáše Bati stál v čele podniku jeho nevlastní bratr Jan Antonín. Traduje se, že k rozhodnutí o výstavbě vlastních ateliérů dospěl krátce po návštěvě amerických studií, když mu navíc nabídky na výrobu reklamy od etablovaných výrobců přišly příliš drahé.

V roce 1935 začaly na dohled od Zlína mezi lesním hřbitovem a tehdejší obcí Kudlov vyrůstat podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka nové ateliéry, doplněné o domky s byty pro filmaře. Důvodů pro volbu lokality bylo několik – odlehlé a tiché, ale zároveň dobře dostupné místo mělo mimo jiné zdroj vody vhodné pro vyvolávání filmů a zároveň nabízelo volný horizont. Volný výhled do krajiny mají filmaři rádi, roli hrál už o pár let dříve při volbě Barrandova jako místa pražského filmového studia.

S Prahou ale spojovalo rodící se Filmové ateliéry Baťa více věcí – například odtud přišla do Zlína řada odborníků. Nejprve byl přijat scenárista a režisér Elmar Klos, který z Prahy přivedl zkušeného producenta Ladislava Koldu a avantgardního filmaře Alexandra Hackenschmieda. Baťovské ateliéry, jakkoli sloužily prospěchu firmy a majitelé je rozhodně nevnímali jako dobročinný podnik, se ostatně avantgardními tvůrci před druhou světovou válkou i během ní jen hemžily.

Filmy, které na Kudlově vznikaly, však nesloužily egu jejich tvůrců, ale propagovaly výrobky mateřské firmy. A to úspěšně. První vznikla reklama na galoše nazvaná Podzimní rozmary, v roce 1937 studio zaznamenalo mezinárodní ohlas, když reklamní příběh pneumatiky Silnice zpívá od K. M. Walló a Elmara Klose dostal medaili na pařížské světové výstavě. Kromě snímků s melodickými písničkami a veselou atmosférou se ale v ateliérech točily i filmy spíše osvětové, zobrazující továrny či město Zlín.

Podle dobových materiálů přitom kudlovské ateliéry fungovaly po ekonomické stránce podobně jako jakákoli jiná část baťovského impéria. Filmaři působili jako samostatná společnost s ručením omezeným, vedli vlastní účetnictví a objednávky přijímali i od externích zákazníků. Vše bylo zkrátka podřízeno tomu, aby budovy ani drahá technika bezdůvodně nezahálely. Jednu výjimku ale filmoví tvůrci přeci jen měli, nemuseli striktně dodržovat jinde u Bati obvyklé týdenní inventury.

V půlce okupace převzala zlínské ateliéry německá společnost Descheg, už předtím zde ale nalezla azyl řada dalších tvůrců z Prahy. Mezi nimi byla i zakladatelka českého animovaného filmu Hermína Týrlová, která zde ještě za války natočila první český loutkový film Ferda Mravenec. S koncem války a znárodněním československé kinematografie i Baťova impéria zavládla ve zlínských ateliérech nejistota, zejména když většina tvůrců odešla zpátky do Prahy.

Nakonec se filmovou výrobu podařilo ve Zlíně zachovat, byť pod hlavičkou Krátkého filmu a s podmínkou, že se ateliéry uživí zakázkovou výrobou. Tvůrci navázali i na předchozí zkušenosti s filmy pro školy (první film o bourci morušovém natočili už v roce 1940). Poznávacím znamením zlínského – tedy od roku 1949 gottwaldovského – studia se ale postupem času stala hlavně tvorba pro mládež, a to jak animované a kombinované filmy Hermíny Týrlové nebo Karla Zemana, tak hrané snímky nebo animované večerníčky.

Ve Zlíně se také od roku 1961 pořádá filmový festival pro děti a mládež, který je nejstarší a největší filmovou přehlídkou svého druhu na světě. Letos se na přelomu května a června konal už 66. ročník.