Pocta ČKA 2007: Alena Šrámková

Od roku 2000 uděluje Česká komora architektů Poctu ČKA - ocenění od té doby porota každoročně přiřkne "osobnosti v oboru, která se svou prací a morálním přístupem významně zapsala do moderní historie české architektury".
Zatímco v raných letech této novodobé tradice cena připadla tvůrcům zesnulým, jako jistá satisfakce za přehlížení jejich díla komunistickým režimem, od roku 2005 je Pocta věnována osobnostem žijícím: Karlu Hubáčkovi (2005), Miroslavu Masákovi (2006) a letos také poprvé ženě - profesorce Aleně Šrámkové.

Ocenění bylo předáno ve čtvrtek na slavnostním večeru uspořádaném v zaplněné Betlémské kapli. Po úvodním slově Markéty Pražanové zastupující komoru a hudebním vystoupení žáků ZUŠ v Praze-Strašnicích, pronáší řeč architekt, teoretik a pedagog Pavel Halík. Připomíná, že Alena Šrámková prokázala, že se dalo tvořit i v nouzových podmínkách minulého režimu, vyzdvihuje její přínos pro teorii oboru a neopomíná ani její pedagogické působení na Fakultě architektury ČVUT - pro něž se od roku 1991, kdy zde začala působit, postupně vžil pojem "Škola Aleny Šrámkové". Laudatio zakončuje závěrečnou pasáží textu psaného pro katalog, jež byl při této příležitosti vydán: V současné době se ve všech oblastech umění stupňuje diferenciace, což platí i o architektuře. Uniká do digitálních fantazií, ztrácejících často ze zřetele konstanty lidského chování, kulturní kontext historického prostředí, pohrdajících navyklými společenskými normami a tvářících se jako progresivní avantgarda, která si osobuje právo manipulovat společnost, považovat bloby za vrchol pokroku. Ale je to ještě vůbec architektura, není to už jen design, zvětšený do obřích rozměrů? Být stůj co stůj avantgardní v době, kdy je všechno dovoleno, není zdaleka takovým hrdinstvím jako kdysi, je to spíš zavedená manýra. A právě tady je třeba ocenit vnitřní sílu a důslednost přesvědčení, které do své architektonické tvorby vkládá Alena Šrámková. Její architektura není zaostalá ani ve srovnání s nejradikálnějšími výkřiky. Jde jí o uchovávání trvalých hodnot, vyrůstajících z domácího kulturního prostředí, o architekturu, představující "hlubinu bezpečnosti…". Je zároveň moderní i archaická, srozumitelná i blízká. Není ani hédonistická, na to je přísná, ani konzervativní, na to je vlídná a možná, že může i vychovávat lidi. Takovou by si ji ráda Alena Šrámková představovala.
Poté krátce hovoří Ladislav Lábus, který své někdejší setkání s oslavenkyní označuje za "osudové" a vyzdvihuje především její morální kredit. Dále promlouvá Josef Pleskot, jenž dříve pronesené stvrzuje přesvědčením, že Alena Šrámková je "osobnost, která dokáže ovlivnit chování, morální postoje a možná i svědomí".
Cenu dojaté laureátce předává Jan Vrana, místopředseda ČKA.
Alena Šrámková se ve svém improvizovaném poděkování pokouší setřít mírně patetický nádech večera: Své dílo nevnímá jako zásluhu, protože "architektura je zábava a radost. Tvoření nikdy nebylo těžkou prací, ale žasnutím nad architekturou." Z podia děkuje také studentům, kteří jsou podle ní pilnější, než byla ve škole její generace. S přítomnými se dělí i o svůj postřeh, že studenti "chtějí umět posloužit". Nebyla by to nicméně Alena Šrámková, kdyby závěrem nepronesla, že je však podle ní důležité i to, aby věděli, že "nebudou vydělávat peníze, (pomlka) pokud budou dobří".

Večer pokračoval otevřením výstavy architektčina díla v Galerii Jaroslava Fragnera. Na modelech, skicách, výkresech i fotografiích se tady představují studie a realizace ateliéru Šrámková architekti od osmdesátých let 20. století do současnosti. Výstava je doplněna také krátkými "dopisy" některých významných českých architektů určených Aleně Šrámkové. Zhlédnout je možné studie obchodního domu Tuzex (1988), administrativní budovy Myslbek (1993), Hypobanky na náměstí Republiky (1995), pojišťovny v Brně (1996), lávky přes Vltavu (2000), mostu v Přerově (2003-2007), sladovny v Olomouci (2007) a také realizované stavby - administrativní budovu na Můstku (realizace 1974-1983), věž pro vědeckého pracovníka (1994), meteorologickou stanici v Chebu (2001), dům s pečovatelskou službou v Horažďovicích (2002), řadu rodinných domů a dalších objektů. Nechybí návrh nové budovy Českého vysokého učení v Praze, na jehož realizaci se právě intenzivně pracuje. Výstava, kterou původně na podzim minulého roku sestavil Michal Škoda, Pavel Kolíbal a Petr Tej pro Dům umění v Českých Budějovicích, byla pro pražské obecenstvo aktualizována a doplněna.
K udělení Pocty vydala ČKA také osmdesátistránkový barevný katalog, který představuje především architektčiny práce po roce 1996, a volně tak navazuje na katalog předchozí. Autorem úvodního textu je již zmíněný Pavel Halík, rozhovor s Alenou Šrámkovou vedl kunsthistorik a současný ředitel Domu umění města Brna Rostislav Koryčánek.

Výstava
Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, 18. dubna - 11. května 2008

Nominace na Poctu ČKA 2007
Žijící architekti: Emil Hlaváček, Jan Kaplický, Emil Přikryl, Viktor Rudiš, Alena Šrámková;
in memoriam: Karel Filsak, Jindřich Freiwald, Ladislav Konopka, Jan Sokol.
Osobnosti posuzované porotou v posledním kole: Viktor Rudiš, Alena Šrámková, Karel Filsak a Jan Sokol.

Porota
Doc. ing. arch. Pavel Halík, Ing. arch. Jan Bočan, prof. Ing. arch. Jiří Suchomel, prof. Ing. arch. Jaroslav Šafer, Ing. arch. Vítězslava Rothbauerová