Semlerova rezidence v Plzni představuje japonskou meziválečnou architekturu
Plzeň – Podobu japonské modernistické architektury mezi světovými válkami a její propojení s evropskými i americkými avantgardními směry přibližuje nová výstava v plzeňské Semlerově rezidenci. Podoba expozice Na rozcestí: Meziválečná architektura v Japonsku pracuje s lehkými dřevěnými konstrukcemi a tradičním japonským papírem. Navazuje na dlouholetý výzkum japonské architektury kurátora Adama Štěcha. Ve společenském sále rezidence je přístupná zdarma do 1. listopadu, řekla dnes ČTK Kateřina Štulc Modrá, mluvčí Západočeské galerie v Plzni, pod níž Semlerova rezidence patří.
Výstava se zaměřuje na meziválečnou rezidenční architekturu, v níž se prolínaly domácí stavební tradice s novými architektonickými směry přicházejícími z Evropy a Spojených států. Představuje díla japonských architektů i vliv zahraničních osobností včetně jednoho z nejvlivnějších amerických architektů 20. století Franka Lloyda Wrighta či francouzského designéra období Art Deco Henriho Rapina. Nevěnuje se záměrně naopak významným českým architektům Janu Letzelovi a Antonínu Raymondovi, jejichž působení v Japonsku už bylo podle autorů v Česku dostatečně zpracováno.
"Meziválečné Japonsko bylo doslova na rozcestí mezi vlastní tradicí a fascinací západní modernou. Právě tato dynamika a napětí vytvářejí mimořádně inspirativní architektonické výsledky, které jsme se snažili přiblížit v celé jejich rozmanitosti," řekl Štěch. Domy, které výstava přibližuje, jsou podle něj velmi odlišnými příklady japonské moderny, v nichž se pomyslný střet i syntéza východních a západních vlivů projevují různými způsoby.
Historické pozadí výstavy ukazuje zásadní proměny japonské společnosti od období Meidži, kdy země prošla intenzivní modernizací, až po období císaře Hirohita, který nastoupil do čela státu v roce 1926 a vládl do roku 1989. Meziválečná architektura se tak podle Štěcha rodila v kontextu rychlého pozápadnění, společenských změn i vývoje mezi modernizačními snahami a imperiální politikou.
Do Plzně se výstava dostala z Winternitzovy vily v Praze, kde byla na začátku roku. Pro Semlerovu rezidenci ji autorský tým kreativní skupiny Okolo rozšířil o panely věnované veřejným stavbám a obytné architektuře raného modernismu a art deca
Výstava se zaměřuje na meziválečnou rezidenční architekturu, v níž se prolínaly domácí stavební tradice s novými architektonickými směry přicházejícími z Evropy a Spojených států. Představuje díla japonských architektů i vliv zahraničních osobností včetně jednoho z nejvlivnějších amerických architektů 20. století Franka Lloyda Wrighta či francouzského designéra období Art Deco Henriho Rapina. Nevěnuje se záměrně naopak významným českým architektům Janu Letzelovi a Antonínu Raymondovi, jejichž působení v Japonsku už bylo podle autorů v Česku dostatečně zpracováno.
"Meziválečné Japonsko bylo doslova na rozcestí mezi vlastní tradicí a fascinací západní modernou. Právě tato dynamika a napětí vytvářejí mimořádně inspirativní architektonické výsledky, které jsme se snažili přiblížit v celé jejich rozmanitosti," řekl Štěch. Domy, které výstava přibližuje, jsou podle něj velmi odlišnými příklady japonské moderny, v nichž se pomyslný střet i syntéza východních a západních vlivů projevují různými způsoby.
Historické pozadí výstavy ukazuje zásadní proměny japonské společnosti od období Meidži, kdy země prošla intenzivní modernizací, až po období císaře Hirohita, který nastoupil do čela státu v roce 1926 a vládl do roku 1989. Meziválečná architektura se tak podle Štěcha rodila v kontextu rychlého pozápadnění, společenských změn i vývoje mezi modernizačními snahami a imperiální politikou.
Do Plzně se výstava dostala z Winternitzovy vily v Praze, kde byla na začátku roku. Pro Semlerovu rezidenci ji autorský tým kreativní skupiny Okolo rozšířil o panely věnované veřejným stavbám a obytné architektuře raného modernismu a art deca
0 komentářů
přidat komentář
