Future Talks 11 : Hirokazu Suemitsu

ZZ: Děkujeme vám za dnešní online setkání. První otázka zní, mohl byste stručně představit vaše architektonické studio a hlavní principy a hodnoty vaší práce?

HS: Naše společnost jménem SUEP se zaměřuje na environmentální aspekty architektonického designu. Zajímá nás, jak kombinovat současně návrhový aspekt, tak inženýrský aspekt. Například používáme metody počítačových simulací založené na analýze dat.

ZZ: Když mluvíte o environmentálních aspektech, máte na mysli, že přizpůsobujete svůj návrh podle dat získaných z analýzy místa, že modelujete podle slunečního světla a podobně?

HS: Ano, zaměřujeme se hlavně například na vítr a teplo, protože jsou to pro designéry velmi neviditelné elementy. Rád v designu kombinuji vztah neviditelných aspektů s geometrickými věcmi. Například v jednom z našich projektů díky průzkumu místa nacházíme formu podle proudění větru a větrání. To je jeden aspekt. Další příklad je použití sledování oslunění během ročních období k přímému modelování stínících přesahů oken. Zajímá nás automatické generování forem následujících přírodní podmínky, jak kombinovat neviditelné environmentální elementy s architektonickými geometriemi.

ZZ: Takže vás zajímá používání parametrické návrhové metody?

HS: Ano, je to druh parametrického designu společně s optimalizačním procesem. Používáme to pro průzkum místa, pak spouštíme environmentální simulaci, která kombinuje návrhový aspekt a environmentální aspekt a společně integruje design. Používáme CFD (Computational fluid dynamics) softwarovou analýzu, pro tepelnou analýzu a tak dále. Například pracujeme s optimalizací proudění větru, k dosažení komínového efektu, abychom našli nejlepší formu vycházející z environmentálních aspektů. Nebo používáme výpočet solárního sledování pro každé roční období spojený s geometrií oken, pak můžeme generovat zastínění přesahů optimalizované pro každé roční období. Takové věci jsou nyní naším hlavním cílem. Také se snažíme čelit současným environmentálním problémům, ale v tuto chvíli ještě nemáme ověřené metody. Proto přemýšlím, jak to kombinovat, nejen pro konkrétní situaci, ale více univerzálně. Dalším příkladem je malý projekt domu na ostrově Awaji, blízko Osaky. Na takovém místě vždy hledáme, jaká je potenciální využitelná energie v této oblasti. Abychom to zjistili, používáme analýzu parametrů prostředí. V tomto případě je to proudění větru od moře. Získáváme data zatížení větrem ukazující, odkud vítr přichází každý rok. Jaké roční období je dobré pro větrání a jaké roční období je příliš vlhké nebo příliš horké.

ZZ: Jaké programy k tomu využíváte?

HS: Používáme kombinaci několika programů. Například Flow Designer, který je velmi vhodný a snadno použitelný pro architekty. Také používáme Rhinoceros a Grasshopper s plugin analytickými enginy jako Ladybug, Honeybee Tools. Máme teď mnoho digitálních nástrojů. Ale v naší firmě nepoužíváme jen digitální nástroje, přemýšlíme o tom, jak kombinovat tradiční architektonické metody s digitálními nástroji. Takže například tyto analýzy a environmentální výpočty transformujeme do fyzických modelů pro další studium. Tak můžeme kontrolovat výsledky ve fyzické realitě.

ZZ: Takže tyto techniky používáte k dosažení přírodního osvětlení, přírodního zastínění, přírodního větrání bez používání na energii závislých technologií, k dosažení úspory energie?

HS: Ano. Naše návrhová filozofie je používat více primitivní věci jako čistě architektonickou formu ke kontrole a ovládání prostředí.

ZZ: Používáte tedy vyspělé technologie v návrhovém procesu k dosažení netechnologických řešení v realitě.

HS: Ano, například dům na ostrově Awaji používá stínící vrstvu, systém dvojité kůže, vyrobený z keramické střešní krytiny, jejíž tvar je generován z výpočtu solární stopy na místě. Náš koncept tvaru střešní tašky vychází ze solárního sledování a následného nalezení potřebných stínících tvarů - léto a podzim, ranní a odpolední stín. Pak to v létě funguje pro zastínění, ale v zimním čase denní světlo přichází dovnitř. Je to optimalizovaný tvar. Spolupracovali jsme s místními řemeslníky na výrobě tašek. Vytvořili jsme odlitky pomocí 3D vektorových forem. Kombinovali jsme vysoké a nízké technologie k nalezení optimalizovaného tvaru následně vyrobeného tradiční metodou. Právě na takových věcech teď pracujeme.

ZZ: Jak vnímáte důležitost vlivu architekta na životy běžných občanů? A kam vás to vede ve vaší práci?

HS: V Japonsku se situace pro architekty mění. Architekti měli dříve možnost pracovat na velkých projektech jako městské plánování nebo ikonické veřejné projekty ve městě. Současná situace se mění, protože ekonomická kondice Japonska jde dolů. A také se snižuje populace a v této situaci nemáme takové velké šance jako měli Kenzo Tange, Tadao Ando nebo jiní velcí architekti. Cítím, že jsme teď v jiných podmínkách. Tato situace není pro architekty snadná, takže často zapadají do omezení ekonomickými podmínkami nebo převládajícími společenskými hodnotami. Ale myslím, že úlohou architektů je objevovat nové hodnoty experimentálními projekty. I když je to malý projekt, měl by mít ambici navrhovat novou hodnotu ke změně světa. To je to, o čem v poslední době přemýšlím. Mnoho japonských společností a japonská vláda jsou velmi statické, nechtějí se příliš měnit. Ale myslím, že architekti by se neměli bát ukázat nové postoje experimentálními projekty. To je podle mě nejdůležitější.

ZZ: Souhlasím, je důležité přinášet změnu zdola nahoru, protože vlády nemohou držet krok se změnami, jejich struktury nejsou dostatečně flexibilní. Je pro ně obtížné změnit způsob, jak pracují.

HS: V Japonsku jsme měli velmi dobré ekonomické podmínky před 30, 40 lety. Z té doby máme ve městech dobrou infrastrukturu. Ale teď už je čas měnit nebo obnovovat tuto starou infrastrukturu. Ale kondice stárnoucí populace a daňové příjmy jdou dolů. Najít způsob, jak to vyvážit, je velmi důležité. Japonci jsou obvykle velmi konzervativní. Proto je úkol nás architektů ukázat nové hodnoty. Je to velmi důležité v takové konzervativní společnosti. Nevím, jestli je to stejné pro Evropany nebo ne. Ale v Japonsku je teď taková situace.

ZZ: Myslím, že ani v Evropě nemůžeme spoléhat na top-down řešení.
Které sociální aspekty považujete za nejdůležitější, aby o nich architekti přemýšleli? Vztahujete to také k vaší práci?

HS: Pokud jde o mě, zaměřuji se na environmentální věci. Z mého pohledu je nalézání řešení klimatických změn nejdůležitější v současné situaci. Například před 100 lety měli moderní architekti jasné cíle k dosažení. Ale postupně jsme ztráceli naše cíle ze zřetele a soustředili se více na „kosmetické“ dekorativní věci, které si vyžadovala ekonomika. Ale teď čelíme velkým problémům znovu. Všichni architekti světa by o tom měli přemýšlet v budoucnosti, v blízké budoucnosti. Nemáme v tuto chvíli mnoho dobrých řešení, kterými bychom se mohli řídit při navrhování. Proto si myslím, že můj sociální aspekt se zaměřuje na udržitelné věci.

ZZ: To dává smysl, když environmentální změny fakticky nejvíce ovlivňují nízkopříjmové lidi a zranitelné části populace. Tím už jste částečně odpověděl na moji další otázku, jak klimatické změny ovlivňují vaši práci, chcete k tomuto tématu ještě něco dodat?

HS: Pokud se podíváme zpět do historie, můžeme vysledovat jak se architektonický design změnil od tradičních stavitelů k modernistickým architektům. Například pokud jde o poměr velikosti otvorů nebo oken. Původně měly staré klasické budovy malá okna, protože jsou jen systémem skládání kamenů. Modernističtí architekti našli dobrou metodu, jak udělat velké okno a vytvořili tímto druhem designu nový typ pohodlí. Ale myslím, že v budoucnosti budou architekti muset přemýšlet o snižování proporcí otvorů ve srovnání s modernismem, aby nedocházelo ke ztrátám energie. To je stejné s formami střech. Například staří stavitelé následující přírodu, používali sedlovou střechu. Ale moderní architektura ovládající design technologiemi používá plochou střechu. V budoucnosti budeme muset více přemýšlet o získávání energie solárními panely tak se možná znovu objeví nějaká geometrie sklonu střech. Také je třeba přemýšlet o materiálnosti. Klasičtí stavitelé používali velmi organické materiály jako kámen, dřevo, hlínu. Moderní architekti používají ocel, sklo, beton a jiné umělé materiály. Ale co když přemýšlíme o cirkulární ekonomice nebo udržitelnosti? Jak přemýšlet o estetickém bodu udržitelnosti? Naší rolí je hledat nové estetické prvky architektury v době globálního prostředí.

ZZ: Když mluvíme o udržitelném rozvoji, udržitelnosti a environmentálních věcech, jak vnímáte vliv SDGs (Sustainable Development Goals - Cíle udržitelného rozvoje OSN pro rok 2030) na japonskou architekturu a jak je reflektujete ve své práci?

HS: SDGs možná rozšiřují definici architektury spojenou s udržitelností. Původně jsem se více zaměřoval na energetické aspekty, například na pasivní domy a využívání obnovitelných zdrojů energie, zabýval jsem se aspekty environmentálního inženýrství. Ale možná že vlivem SDGs jsme naše zaměření více rozšířili. Máme projekt zaměřující se na biodiverzitu, řešící jak propojit sítě ne-lidských živých entit, konkrétně ptáky a hmyz s architekturou. K tomu jsme se zaměřili na zkoumání jejich životních podmínek a hledali způsob, jak spojit jejich trasy s naší lokalitou. Nebo jiný projekt, který jsme nedávno postavili v centru Tokia, je budova vyrobená z dřeva, kde používáme druh spojů, které mohou být snadno rozmontovány, když životní cyklus budovy skončí. To je přemýšlení o cirkularitě architektury. Takže definice architektury spojené s udržitelností se rozšiřuje díky SDGs.

ZZ: Takže vnímáte vliv SDGs spíše jako pozitivní, který rozšířil vaši perspektivu. Pomáhá vám ve vaší praxi, že klienti jsou více vědomi environmentálních problémů?
HS: Ano, zpočátku když jsem viděl SDGs, měl jsem velmi nejednoznačné pocity. Ale když se jejich vliv na společnost rozšířil, vidím, že i my architekti přemýšlíme o udržitelnosti ve více kategoriích. Ale myslím, že SDGs mají silnější vliv na běžného klienta než na architekty, architekti si stále udržují určitý odstup od SDGs nebo udržitelnosti. Ale v současné době hodně klientů, soukromých společností nebo vláda mají silný zájem o to, jak v tomto ohledu přispět společnosti.

ZZ: Vidíte japonskou veřejnou debatu o udržitelnosti a adaptabilitě měst na klimatické změny jako dostatečnou a plodnou, měl byste nějaké příklady z vaší praxe, jak tato debata případně ovlivňuje vaše work-flow nebo nějaký konkrétní projekt?

HS: Jeden příklad z mé praxe, který možná není přímo spojený se SDGs. Tento projekt školy je na západní straně Japonska v prefektuře Saga, oblast Kjúšů. Před deseti lety tam byly velké záplavy. V Japonsku kvůli problému globálního oteplování přichází větší množství tajfunů a silnější deště, což způsobuje záplavy. Takže jsme hledali způsob, jak řešit tento druh problémů architektonickým designem. Rozhodli jsme se kolem školy vytvořit síťový systém vyvýšených lávek, který by v těchto veřejných prostorech v době katastrofy fungoval jako úniková cesta i pro místní obyvatele. Japonsko má také mnoho zemětřesení, proto naše studio v poslední době vždy přemýšlí i o krizovém aspektu fungování města. To jsou případy, kdy všichni sdílejí určité riziko ve svých životech, čímž je pak naše diskuse s místními lidmi produktivnější. Neobhajují jen své vlastní požadavky, ale směřují více stejným směrem. A pak s námi mohou vést produktivnější debatu o tom, jak rizika řešit. Takže to může přispět k vytvoření udržitelné společnosti.

ZZ: To znamená, že když lidé zažívají vlivy klimatických změn na vlastní kůži, když jde o vlastní riziko, lidé reagují lépe a jsou otevřenější to diskutovat. Jaké jsou možnosti a limity japonských architektů při vytváření ekologické a udržitelné architektury?

HS: Pokud budu mluvit o limitech, jak jsem již řekl, současná ekonomická kondice japonské společnosti neroste, ale jde dolů. Šance stavět ikonické mistrovské kousky nebo navrhnout nové město je pro naši generaci opravdu vzácná. Jak může naše generace přispět společnosti je zaměřovat se na zmiňovaný druh sociálních problémů. Myslím, že to je nová role pro architekty v Japonsku.

ZZ: Takže to vidíte jako limity. Co byste viděl jako možnosti?

HS: Například nedávno jsme se studenty v mé laboratoři (učím na Kyushu University) dělali projekt pro malé město na Hokkaidu, které má méně než 20 000 obyvatel. V Japonsku máme 800 měst pod 20 000 obyvatel. A z předpovědí polovina z nich do 20 let zmizí. Možná teď architekti mají šanci změnit strukturu města, řešit například jak ho zmenšit. To je možná potenciál pro budoucí architekturu v Japonsku. Myslím si, že ve 20. století, byly naše životní hodnoty více spojené s ekonomickou kondicí, snaha maximalizovat naše touhy se odrážela do designu budov. Ale v současné éře musíme přemýšlet více o multi-hodnotové kultuře. Naše záměry musí být v rovnováze, to je velmi důležité. V případě toho, jak přemýšlet o zmenšujícím se městě také. Co musí být opuštěno? Co musí být zachováno? To je opravdu důležité. Myslím, že v nové éře musíme přemýšlet o takových vyvažujících hodnotách života.

ZZ: Pocházíme z rozvinutých regionů, ze zemí, které mají docela vysoké životní standardy. Už jsme dosáhli bodu bohatství a viděli jsme jakou daň si to vybírá na přírodě a teď jdeme dolů. Ale co rozvojové země, které se tam ještě nedostaly a touží po způsobu života, který jim ukazují západní země. Není od nás trochu zvláštní říkat jim - tam nemůžete jít, protože tento směr není dobrý pro planetu? Že by neměli toužit po velkých domech a moderních městech?

HS: To je vážné. To je vážné, protože rozvinuté země už jdou dolů. Zatím co Indie a Čína, asijské země i Afričané jdou nahoru a chtějí následovat americkou nebo evropskou kulturu. Chtějí být bohatí, takže budou používat více energie a vypouštět více uhlíku. V tomto případě je třeba se zamýšlet nad tím, jak kombinovat udržitelnost a ekologii s ekonomickým aspektem. Chci to zkoušet kombinovat k dosažení určité hodnoty bohatství a hodnot udržitelnosti současně. To znamená udržitelnou rovnováhu, myslím. Nejsem si jist, jestli to funguje nebo ne, ale moje myšlení se ubírá směrem, jak navrhnout takovou novou rovnováhu hodnot. Ne pouze soustředit se na ekonomické věci.

ZZ: V očích Evropanů má japonská architektura velmi blízký vztah k přírodě. Kde podle vašeho názoru leží tyto kořeny? A je tento vztah o ekologii a udržitelnosti?

HS: Nejen Japonsko, mnoho asijských zemí má silné kořeny koexistence s přírodou. Jeden je spojený s produkcí rýže. Produkce rýže je vždy spojená s vodou a solární energií. Další věc je, že máme různá náboženství. Evropa má silné náboženství jediného boha. Ale v naší zemi nebo asijských zemích máme animismus a více bohů. Všechno obsahuje boha uvnitř, hora, řeka nebo kámen, 'Jaojorozu no kami' - "Osm milionů bohů" říkáme v Japonsku. Vždy jsme měli tuto historii uctivé koexistence s přírodou. Například nedávno jsem dokončil malý projekt na Taiwanu. Trojúhelníkový pozemek má v centru velký strom. Zaměřili jsme přesnou velikost stromu a zaměřili jsme také jeho kořeny pod zemí. Nejprve jsme klientovi navrhli krabicovitou budovu kolem stromu. Ale ve znacích čínského písma symbol stromu orámovaný čtvercem znamená problém. Znamená to, že jakmile strom kompletně uzavřeme, strom nemůže existovat. Klient požádal o řešení přístupu větrání a solární energie ke stromu. Poté jsem změnil design pomocí počítačové simulace oslunění a větrné simulace pro strom. Normálně používáme tento druh počítačové simulace pro lidi, ale změnili jsme subjekt. Z těchto druhů experimentů cítím silnou filozofii koexistence s přírodou v asijských zemích.

ZZ: To je zajímavé, na jedné straně zde máte tento velmi blízký vztah k přírodě a na druhé straně japonská moderní města velmi postrádají zeleň. Jak to že, když architekti mají tak silný cit pro přírodu, japonská města tento vztah v podstatě neodrážejí?

HS: Například v Tokiu je v centru města velký les, kterému říkáme Jingu. V této oblasti nedávno soukromá developerská společnost začala kácet mnoho stromů pro svůj nový komerční projekt. Ale mnoho Japonců se postavilo proti takovému jednání soukromé společnosti. Takže i v tak velkém městě cítím v poslední době silný zájem japonské společnosti zachovat co nejvíce přírody.

ZZ: Tato chybějící příroda ve městech, ulice bez stromů jsou velmi spojené s další otázkou. Jak vnímáte problémy městských tepelných ostrovů (UHI) v japonských městech? Jak vidíte použití přírodních řešení (NBS) v tomto kontextu a používáte je ve své práci?

HS: V projektu, který jsme dokončili před několika lety, hotelu přímo v centru města Fukuoka, jsme udělali zelenou fasádu. Předsazená organicky tvarovaná hliníková struktura, do které jsme začlenili cirkulační systém potrubí k dodávce vody zeleni, slouží k popínání zeleně a k ochlazení budovy samotné. Tento systém neslouží jen pro budovu samotnou, ale funguje také k ochlazení okolního městského prostředí. Tento druh myšlenky možná má určitý potenciál řešit problémy tepelného ostrova.

ZZ: Tato realizace je příklad, že přemýšlíte o tom, jak vaše budova ovlivňuje okolí, veřejný prostor před budovou a kolem ní. Jak vnímáte roli veřejného prostoru v současných japonských městech? Jak jej zahrnujete do svého návrhového procesu?

HS: Například tato budova, je otočená průčelím do parku. Ale tato oblast je trochu v šedé zóně města, původně hazardní oblast s hernami pachinko a s butikovými hodinovými hotely. Proto okolní budovy nejsou k tomuto parku otevřené. Chtěl jsem změnit atmosféru místa, aby byla příjemnější, takže jsem se rozhodl otevřít budovu k parku a vytvořit kontinuitu zeleně. Myslím, že ideálně pokud by hotel přispěl k úklidu parku, pak by lidé používali tento park více a následně pak více hostů přijde do hotelu. Taková dobrá koexistence budovy a veřejného prostoru by byla vzájemně prospěšná. Ale bohužel jsem tento systém nedokázal přivést k fungování.

ZZ: Používáte ve vaší práci metody participace nebo komunikace s veřejností nebo místní komunitou a jak vnímáte tuto metodu v kontextu japonské společnosti?

HS: Ve srovnání s evropskými kulturami japonská společnost není tak otevřená a stále nechce diskutovat o veřejném prostoru pozitivním způsobem. Japonci jsou stydliví. V tom hotelovém projektu, o kterém jsme právě mluvili, jsme chtěli zkusit začlenit lidskou participaci. Ale náš participativní návrh také nemohl být realizován. Přemýšleli jsme o vytvoření mobilní aplikace, platformy k propojení místních lidí s touto zelenou fasádou. Ačkoli je to jen hotel soukromé společnosti, v tomto systému, prostřednictvím aplikace byste mohli změnit typy rostlin rostoucích ve fasádě. Byl by to interaktivní nástroj pro lidi, kteří jsou stydliví, ale chtějí více participace ve veřejném prostoru. Tento druh nástroje může lidem v Japonsku pomoci se propojit, tak abychom mohli snadněji komunikovat.

ZZ: Takže si myslíte, že Japonci by se cítili pohodlněji při komunikaci prostřednictvím nějaké aplikace, než přímo?

HS: Ano, protože jsou to velmi stydliví lidé, nejsou tak otevření. I v některých projektech veřejných staveb vyzíváme místní lidi, aby se připojili k workshopu či k diskusi o budoucnosti veřejného prostoru, ale moc lidí se k nám zatím nepřipojilo. Ale myslím, že s těmito druhy nástrojů bychom mohli mít více možností.

ZZ: To je zajímavý inovativní přístup. Co byste doporučil nastupující generaci architektů - studentům architektury, na jaká témata by měli zaměřit svou pozornost?

HS: To souvisí s vaší předchozí otázkou, jak komunikovat a přispět společnosti. Aktuálně vyvíjíme v mé univerzitní laboratoři materiál, který používá ústřičnou skořápku. Protože v okolí mé univerzity je mnoho vyhlášených místních podniků produkujících ústřice. Lidé se zde shromažďují a jedí ústřice, ale poté se ze skořápek stanou jen odpadky. V naší laboratoři se tento druh odpadků snažíme využít k výrobě nějakého nového materiálu. To je také druh komunikace o budoucnosti této lokality. Souvisí to s mým doporučením pro nastupující generaci architektů. Myslím, že profese architektů by měla být pozměněna a rozšířena. Protože ekonomická kondice společnosti jde dolů, musíme najít novou roli pro nastupující generaci architektů, ne jen čekat na nějakého klienta, který nám umožní navrhovat ikonické stavby. Jeden možný aspekt je objevování nového byznysu, jako například nalezení nového up-cyklovaného materiálu. Doufám, že nová generace rozšíří naši profesi a bude přispívat v mnoha aspektech společnosti.

ZZ: Děkujeme mnohokrát za vaše inspirativní odpovědi a to, že jste s námi sdílel způsob, jak přemýšlíte o svých projektech.