Před 20 lety byl otevřen znovu postavený Stari most v Mostaru

Mostar - Více než čtyři staletí byl Stari most neodmyslitelnou součástí hercegovského Mostaru. Přitahoval nejen odvážlivce toužící skočit z něj do řeky Neretvy, ale za časů Jugoslávie i davy turistů. Všechno se změnilo za bojů v 90. letech, kdy se stal osud stavby tureckého architekta Mimara Hajrudina smutným symbolem občanské války. Památka, jež neměla velký vojenský význam, se v listopadu 1993 kolem desáté ráno po těžkém ostřelování zřítila do vln. Už krátce po zničení mostu se objevily úvahy o jeho obnově, skutečné plány ale musely počkat až na dobu po skončení války. Znovu postavený Stari most byl slavnostně otevřen před 20 lety, 23. července 2004.

Stavba, která dala městu jméno a jejíž oblouk se tyčil do výšky 25 metrů nad hladinou řeky, přitom přežila řadu válek, které se během věků přehnaly Balkánem. I německé jednotky ustupující na sklonku druhé světové války přes město sice Stari most podminovaly, ale nakonec ho nechaly stát. Až občanská válka, která do Mostaru a okolí vtrhla na jaře 1992, se stala tamnímu mostu a s ním i starému městu včetně proslulého bazaru zvaného Kujundžiluk osudnou.

Kolem Mostaru zprvu bojovali Chorvati, obývající zejména západní břeh řeky, společně s Muslimy z východního břehu proti srbským jednotkám. Na jaře 1993 ale obrátili někdejší spojenci zbraně proti sobě. Boje a dělostřelecké bombardování se nevyhnuly ani centru, Stari most ale zprvu ostřelování unikal. Zůstával přitom poslední spojnicí mezi oběma břehy Neretvy, ostatní totiž odpálili před svým ústupem vojáci Jugoslávské národní armády.

Nakonec ale dělostřelecké granáty začaly létat i na Stari most. O důvodech ostřelování se dodnes spekuluje - některým Chorvatům snad připomínal tureckou porobu, Muslimové prý po něm navíc dopravovali zbraně či vodu. Není ani jasné, kdo dal rozkaz ke zničení mostu, nejčastěji je zmiňován velitel hercegovských Chorvatů Slobodan Praljak. Toho v roce 2013 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii nepravomocně odsoudil za válečné zločiny na 20 let, přičemž zmínil i zničení mostu.

Praljak, který v listopadu 2017 během odvolacího řízení spáchal přímo v soudní síni sebevraždu, v obhajobě tvrdil, že zřícení mostu zinscenovala muslimská strana, nebyl to ale schopen nijak doložit. Chorvatské dělostřelba navíc trvala několik dní, během kterých se nádherný kamenný oblouk postupně měnil v ruinu, než mu poslední granát zasadil poslední ránu. Jedním z paradoxů bosenského konfliktu je, že podle některých zdrojů byl tím, kdo vypálil tři osudné střely, Muslim v chorvatské armádě.

Už krátce po zničení mostu se objevily úvahy o jeho obnově, skutečné plány ale musely počkat až na dobu po skončení války; přes Neretvu vedl alespoň provizorní lanový most. Boje mezi Muslimy a Chorvaty utichly v létě 1994, práce na obnově mostu ale začaly až o tři roky později. Z víc než půlky byly použity původní kamenné bloky, které vylovili ze dna Neretvy v prosinci 1997 vojáci mezinárodních sil, chybějící díly vylámali ve stejném kamenolomu, odkud pocházel i původní materiál.

Se samotnou rekonstrukcí začala turecká společnost Erbu, specializující se na mosty z osmanských dob, v červnu 2001 a o tři roky později byl položen poslední kámen vznešeného mostního oblouku. Rekonstrukce přišla na zhruba 15 milionů eur (tehdy asi 450 milionů korun) a slavnostního znovuotevření mostu se v červenci 2004 zúčastnila řada politiků a státníků z celého světa včetně následníka britského trůnu prince Charlese (dnes král Karel III.) nebo generálního tajemníka organizace UNESCO Koičira Macuury.

Naděje, že obnovením mostu se jako mávnutím kouzelného proutku ztratí napětí mezi mostarskými Chorvaty a Muslimy, se ale nesplnily. Město se sice za poslední roky pomalu vzpamatovalo z nejhoršího a postupně láká stále více turistů, nejen v centru jsou ale dodnes patrné stopy bojů a politická scéna zůstává znesvářená. Obě komunity tak zůstávají až na výjimky odděleny řekou Neretvou, která Mostarem protéká od severu k jihu.