Palác kultury je už 30 let nemilovanou dominantou Prahy

Praha - Mohutná bílá budova, která na přelomu 70. a 80. let minulého století vyrostla na hraně Nuselského údolí, obyvatelům Prahy k srdci nikdy nepřirostla. Není se ale příliš čemu divit. Palác kultury, který 2. dubna 1981 otevřel prezident Gustáv Husák, totiž zrovna neoplývá krásou. Jako první akci navíc jen pár dní po slavnostním přestřihnutí pásky přivítal XVI. sjezd vládnoucí komunistické strany, která tehdy slavila 60. výročí založení.
    "Praha dostává... kulturní stánek takové krásy a velikosti, jakých je jen málo v Evropě i na celém světě," řekl při otevření šéf pražských komunistů Antonín Kapek. Dobový tisk zase psal o "symbolu socialistické Prahy". Pražané brali taková prohlášení s rezervou a budova dostala nelichotivou přezdívku "Lidojem", v lepším případě se jí říkalo "Pakul". Na druhou stranu neváhalo 110.000 zvědavců v půli dubna 1981 čekat hodinové fronty, aby si mohli novinku pražského panoramatu prohlédnout i zevnitř.
    Z architektonického hlediska není dnešní Kongresové centrum ničím výjimečné, podle odborníku je to vlastně kopie obdobné stavby, která vyrostla v polovině 60. let v západoněmeckém Hamburku. To připustil také jeden z autorů paláce Jaroslav Trávníček, který před lety řekl, že se s kolegy vědomě drželi osvědčených postupů. "Bůhvíjaký výplod architektury to není, ale ať mi nikdo neříká, že je to špatná koncepce," bránil také Trávníček své dílo.
    Návrh z Vojenského projektového ústavu (VPÚ), podle kterého se stavělo, přitom původně komise nevybrala. Přednost zprvu dostala práce Projektového ústavu hlavního města Prahy. "Jenže naše vítězství se nepředpokládalo, a tak se uspořádala další kola," vzpomínal nedávno zesnulý architekt Jan Bočan. "Abychom nevyhráli, musel nakonec odstoupit předseda poroty," řekl architekt, který byl podepsán například pod projekty ambasád v Londýně a Stockholmu.
    Důvody pro ovlivnění tehdejší soutěže je možné hledat nejspíše v politice. "Vojáci byli pro stranu přijatelnější. Automaticky se předpokládalo, že tvůrci Paláce kultury dostanou cenu Klementa Gottwalda, a my jsme ani nebyli ve straně. Bez toho to tenkrát nešlo...," povzdechl si také Bočan. Zároveň ale dodal, že vynucené pokračování soutěže mělo i přes předem očekávatelný výsledek také pozitivní dopady, protože přimělo autory z VPÚ ke zlepšení jejich návrhu.
    Budova, o jejíž výstavbě rozhodla vláda v únoru 1975, začala na okraji Nuselského údolí vyrůstat v roce 1976 - hotová byla tedy za pět let. Sjezdy komunistické strany, pro které byl hlavně určen, ale nakonec Palác kultury hostil jen dva a po roce 1989 se složitě hledalo jeho další uplatnění. Několik let v části paláce (v roce 1995 přejmenovaného na Kongresové centrum Praha; KCP) sídlila televize Prima, v přízemí byla dokonce prodejna automobilů a v hlavním sále se hrál muzikál Dracula.
    Výrazným impulzem se pro budovu nakonec stalo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které hostila v září 2000 a před nímž prošla modernizací. O dva roky později pak v prostorách určených pro komunistické vládce Československa jednali také nejvyšší představitelé Severoatlantické aliance. Přestavba z konce 90. let, která přišla na tři miliardy korun, ale dodnes tíží hospodaření KCP.
    Přes ekonomické problémy ale není někdejší Palác kultury mrtvou budovou, pravidelně hostí nejrůznější kongresy, v jeho sálech se pořádají i kulturní představení. Zrekonstruovaný Kongresový sál se dokonce může rovnat nejlepším koncertním síním světa. Přesto se občas objeví hlasy volající po zbourání mohutné budovy, před třemi lety se dokonce ve vzrušené debatě kolem Kaplického návrhu nové budovy Národní knihovny objevil nápad přestavět na knihovnu raději Kongresové centrum.