Otto Wagner : Architekt moderního života - výstava v Tchoban Foundation
31.1. - 17.5.2026
Na první pohled nelze na Wagnerově výstavě v Berlíně spatřit mnoho souvislostí, neboť nejvíce Wagnerových realizací se nachází ve Vídni, kde také pečlivě opatrují jeho archiv. Zakladatele moderní architektury v Rakousko-Uherské monarchii však s bývalým hlavním městem Pruského království spojuje několik formativních zážitků. Jako osmnáctiletý odejel v roce 1859 na doporučení Theophila Hansena studovat na berlínskou Stavební akademii (Schinkelsche Bauakademie) u Carla Ferdinanda Busseho, což byl přímo Schinkelův žák. Během dvouletého pobytu v Berlíně měl možnost nejen na vlastní oči důkladně poznat Schinkelovu tvorbu, ale také se seznámit s publikací Sbírka architektonických návrhů (Sammlung architektonischer Entwürfe, 1919-40), která pak Wagnerovi sloužila jako předobraz pro jeho vlastní publikace Některé skici, projekty a dokončené budovy (Einige Skizze, Projekte und ausgeführte Bauwerke, 1889).
Po návratu do Vídně pokračoval Wagner ve studiu architektury na Akademii v mistrovském ateliéru Eduarda van der Nülla a Augusta Sicard von Sicardsburga. Ještě před promocí začal v roce 1862 sbírat první pracovní zkušenosti v ateliéru Heinricha Förstera, který sice stál ve stínu svého slavnějšího otce, staršího bratra i švagra, ale otevřel mu vstup do významné vídeňské architektonické rodiny. Wagner se do Berlína vracel i v pozdějších letech, když se zúčastnil soutěží na stavbu katedrály (1867) a budovy říšského sněmu (1882). Ačkoli v obou případech zůstal bez ocenění, tak Wagner svými projekty prokázal schopnost prezentovat se jasným architektonickým jazykem a poměřovat s největšími osobnostmi tehdejší evropské architektury.
U příležitosti sto let od Wagnerova úmrtí (2018) ve Vídni přichystali rovnou dvě výstavy, které obsáhle představily nejen historickou tvorbu, ale také její vliv na následovníky a vnímání současnou generací. V Muzeu užitého umění připravili výstavu Post-Otto Wagner a v Městském muzeu expozici se stručným názvem Otto Wagner, kde představili na pět stovek exponátů a doprovodili více než pětisetránkovým katalogem (na letošek se plánuje opětovné vydání), čímž nastavili pro další kurátory vysokou laťku.
Přípravy berlínské výstavy v Tchoban Foundation se zhostil Andreas Nierhaus, který byl před osmi lety spoluautorem úspěšné vídeňské výstavy Otto Wagner i obsáhlého katalogu. Jarní expozice Otto Wagner - Architekt moderního života (Otto Wagner – Architekt des modernes Lebens) v Muzeu architektonické kresby měla nejen připomenout Wagnerův blízký vztah k Berlínu, ale především přiblížit Wagnera jako osobu oddanou „modernímu životu“. Jeho architektonický jazyk nedefinovaly historické slohy, ale potřeby současné společnosti, která zažívala rychlý rozvoj což se promítalo i do způsobu stavění měst a její infrastruktury. Detailně propracované kresby byly účinným nástrojem při prosazování moderních myšlenek. Dnes jsou tyto výkresy, které vznikaly i několik týdnů, právem považovány za mistrovská díla. Ačkoli byl Wagner bravurním kreslířem, tak se dochoval jen malý počet kreseb. Většina výkresů pocházela od zaměstnanců kanceláře, takže při delším studiu můžete rozpoznat odlišné styly. V době, kdy Wagner navrhoval vídeňskou městskou dráhu, čítal jeho ateliér až sedmdesát osob, takže se na kresbách vedle hlavních malířů Rudolfa Bernta a Karla Ederera podílela řada Wagnerových žáků z vídeňské Akademie a později úspěšných architektů jako J.M.Olbrich, O.Schönthal, H.Gessner nebo J.Plečnik.
Výstava je rozdělena do šesti kapitol, z nichž každá je věnována klíčovému tématu Wagnerova díla, a představuje některé z nejvýznamnějších kreseb. Kapitoly sahají od málo známých raných historizujících děl, přes velkolepé secesní projekty, až po radikální budovy bez ornamentů z pozdějšího období, které upevnily Wagnerovo postavení v dějinách moderní architektury.
Výstava vznikla ve spolupráci s Muzeem města Vídně, které ze svého archivu poskytlo většinu kreseb, ale podařilo se také získat originály ze soukromých sbírek a několik kusů přímo z Tchobanovy nadace. Sebelepší monografie vám však nemůže zprostředkovat pohled na originály, jejichž formát někdy přesahuje i jeden metr a drobnou tušovou kresbou (v kombinaci s dalšími technikami včetně zlacení) jsou provedeny nejmenší detaily pomáhající vtáhnout vás do celkové scenérie.
Berlínská výstava nás vrací o více než sto let do doby, kdy neexistovaly počítače ani xeroxy. Sice už byla známá litografie a jednoduchý tisk umožňoval šíření kopií, ale většinou se architektonická praxe stále spoléhala na ruční práci dovedenou desetiletími praxe k naprosté dokonalosti.
Od poslední Wagnerovy výstavy v Německu uběhlo více než šedesát let. Některé kresby byly v Berlíně představeny vůbec poprvé. Doufejme, že na další výstavu spojenou s tímto průkopníkem moderní architektury ve střední Evropě nebudeme čekat tak dlouho.
Více informací >
Po návratu do Vídně pokračoval Wagner ve studiu architektury na Akademii v mistrovském ateliéru Eduarda van der Nülla a Augusta Sicard von Sicardsburga. Ještě před promocí začal v roce 1862 sbírat první pracovní zkušenosti v ateliéru Heinricha Förstera, který sice stál ve stínu svého slavnějšího otce, staršího bratra i švagra, ale otevřel mu vstup do významné vídeňské architektonické rodiny. Wagner se do Berlína vracel i v pozdějších letech, když se zúčastnil soutěží na stavbu katedrály (1867) a budovy říšského sněmu (1882). Ačkoli v obou případech zůstal bez ocenění, tak Wagner svými projekty prokázal schopnost prezentovat se jasným architektonickým jazykem a poměřovat s největšími osobnostmi tehdejší evropské architektury.
U příležitosti sto let od Wagnerova úmrtí (2018) ve Vídni přichystali rovnou dvě výstavy, které obsáhle představily nejen historickou tvorbu, ale také její vliv na následovníky a vnímání současnou generací. V Muzeu užitého umění připravili výstavu Post-Otto Wagner a v Městském muzeu expozici se stručným názvem Otto Wagner, kde představili na pět stovek exponátů a doprovodili více než pětisetránkovým katalogem (na letošek se plánuje opětovné vydání), čímž nastavili pro další kurátory vysokou laťku.
Přípravy berlínské výstavy v Tchoban Foundation se zhostil Andreas Nierhaus, který byl před osmi lety spoluautorem úspěšné vídeňské výstavy Otto Wagner i obsáhlého katalogu. Jarní expozice Otto Wagner - Architekt moderního života (Otto Wagner – Architekt des modernes Lebens) v Muzeu architektonické kresby měla nejen připomenout Wagnerův blízký vztah k Berlínu, ale především přiblížit Wagnera jako osobu oddanou „modernímu životu“. Jeho architektonický jazyk nedefinovaly historické slohy, ale potřeby současné společnosti, která zažívala rychlý rozvoj což se promítalo i do způsobu stavění měst a její infrastruktury. Detailně propracované kresby byly účinným nástrojem při prosazování moderních myšlenek. Dnes jsou tyto výkresy, které vznikaly i několik týdnů, právem považovány za mistrovská díla. Ačkoli byl Wagner bravurním kreslířem, tak se dochoval jen malý počet kreseb. Většina výkresů pocházela od zaměstnanců kanceláře, takže při delším studiu můžete rozpoznat odlišné styly. V době, kdy Wagner navrhoval vídeňskou městskou dráhu, čítal jeho ateliér až sedmdesát osob, takže se na kresbách vedle hlavních malířů Rudolfa Bernta a Karla Ederera podílela řada Wagnerových žáků z vídeňské Akademie a později úspěšných architektů jako J.M.Olbrich, O.Schönthal, H.Gessner nebo J.Plečnik.
Výstava je rozdělena do šesti kapitol, z nichž každá je věnována klíčovému tématu Wagnerova díla, a představuje některé z nejvýznamnějších kreseb. Kapitoly sahají od málo známých raných historizujících děl, přes velkolepé secesní projekty, až po radikální budovy bez ornamentů z pozdějšího období, které upevnily Wagnerovo postavení v dějinách moderní architektury.
Výstava vznikla ve spolupráci s Muzeem města Vídně, které ze svého archivu poskytlo většinu kreseb, ale podařilo se také získat originály ze soukromých sbírek a několik kusů přímo z Tchobanovy nadace. Sebelepší monografie vám však nemůže zprostředkovat pohled na originály, jejichž formát někdy přesahuje i jeden metr a drobnou tušovou kresbou (v kombinaci s dalšími technikami včetně zlacení) jsou provedeny nejmenší detaily pomáhající vtáhnout vás do celkové scenérie.
Berlínská výstava nás vrací o více než sto let do doby, kdy neexistovaly počítače ani xeroxy. Sice už byla známá litografie a jednoduchý tisk umožňoval šíření kopií, ale většinou se architektonická praxe stále spoléhala na ruční práci dovedenou desetiletími praxe k naprosté dokonalosti.
Od poslední Wagnerovy výstavy v Německu uběhlo více než šedesát let. Některé kresby byly v Berlíně představeny vůbec poprvé. Doufejme, že na další výstavu spojenou s tímto průkopníkem moderní architektury ve střední Evropě nebudeme čekat tak dlouho.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
